Domů     Jde mi jen o budoucnost vnuka
Jde mi jen o budoucnost vnuka
5 minut čtení

Manžel mi umřel a já jsem s mladými zůstala v domě sama. Najednou jsem získala pocit, že jsem tam navíc. Ten pocit je pořád silnější.

Já tedy nevím, možná jsem nějaká předpojatá, taky mám asi jiné představy o tom, jak se má vychovávat chlapec v muže, ale nemůžu si pomoct.

Dosud jsem svou snachu docela brala, řekla bych, že jsem ji měla ráda, i když, to víte, vždycky se najde něco, co vás nenechá chladnou… Ale teď, kdy jde o výchovu mého vnuka, už to nemohu snášet dál. Co vlastně? Ten kluk roste jako dříví v lese!

Tedy já nevím, jestli jsem moc ze staré školy, ale za našich časů nebylo myslitelné, aby nějaký chlapec ve věku čtrnácti let chodil domů až kolem půlnoci! Tedy, abych snaše nekřivdila, tohle mu dovolí jen jednou týdně, ale přesto je to tedy na pováženou!

A jak chodí Richard oblékaný… Jako nějaký vandrák. Roztrhané kalhoty, boty popsané barevnými tužkami, a ten účes! Má to na jedné straně vyholené a na druhé až na záda, no, že jim to dovolí v té škole!

A Kateřina, moje snacha, říká, že tomu nerozumím, že takhle dneska ta mládež normálně chodí do školy.

Roste jako dříví v lese

Tak dobře, říkám si, tak když mu to ve škole dovolí, ať tak chodí. Za mých mladých let by takového kluka veřejná bezpečnost chytila a strčila do chládku, aby ho naučila móresům. Ale to, že ten kluk kouří, to už je teda silná káva.

A Kateřina že mu to prý zakazuje, ale kluk si dělá co chce. Jak, že si dělá co chce? To ho neumí ta holka trochu srovnat? A když jsem jí to vyčetla, tak na mě najednou vypískla, ať jdu za Jarouškem! To je můj syn.

Kačence se asi nelíbí, že má její manžel moc práce a holt nestíhá svého syna držet patřičně zkrátka. Ale to už měla začít Kateřina, to už se pak špatně napravuje, co se zanedbalo. No, taky jsem s Jardou mluvila, tedy chtěla mluvit, ale poslal mě pryč.

Byl zrovna na gauči před televizí, když jsem k nim do patra přišla a zastihla ho v obýváku, kde trávívá odpoledne u televize. Bydlíme totiž v jednom domě, já mám dole cimru, manžel mi umřel, je to pět let.

Také potřebuju si s někým popovídat, ale i když by lidi byli, stejně se mnou nikdo nemluví. Posílají mě pryč. Tedy Kateřina ne, to musím říct, ale pořád mi jen vysvětluje, že mám nějaké špatné informace, nebo že tomu nerozumím a tak.

Manžel z toho měl infarkt

Vysvětluji skoro každý den Kateřině, že Richard roste jako dříví v lese a já mám pocit, že jako kdybych házela na stěnu hrách! Snacha mě poslouchá a pak prohlásí, že musí někam jít, něco zařídit, nebo podobně. Popadne tašku a jde.

Vyhýbá se mi, to je jasné, nechce slyšet pravdu. Ale já vím, že ji to taky trápí. Tuhle jsem šla pro něco do patra a stála ne chodbě a slyším, jak Kateřina s Jarouškem řeší Richardův prospěch. Má samé trojky a čtyřky, kam to dotáhne takový kluk?

Kdyby byl ještě naživu můj manžel Tonda, ten by se na to podíval, to byl jiný metr! Kateřina z něho měla pěkný vítr! Ale stěžovala si Jarouškovi a ten se do tatínka několikrát pěkně pustil. Také z toho měl Tonda párkrát srdeční slabost.

On taky, chudák, na to srdce nakonec umřel… Byly tady hádky po baráku věčně, on si to všechno Tonda moc bral. To víte, byl to jeho domek, co se na něm nadřel, tak chtěl aby bylo po jeho. Nesměl mu tu nikdo na nic sáhnout.

Pošlou mě 
do starobince

Ale to jsem odbočila, teď už je v domě možná větší klid, ale asi, jak se říká, zároveň větší dusno. Mladí se víc hádají, asi že nemají společného nepřítele. Já vím, že jim Richard dělá starosti, ale oni se místo toho víc baví o mě.

Také když jsem se tam v patře onehdá zastavila na chodbě, tak slyším, jak povídají: “Půjde do starobince, ať je od ní pokoj, nebude to k vydržení, naopak to bude čím dál horší…” Koho asi do toho starobince chtějí dávat? Mně je to úplně jasné.

Ale já vám povím, že než abych tady byla trpěná a nikdo mě nebral vážně, tak snad do toho našeho pečovateláku půjdu sama dobrovolně. A nakonec budou tam babky jako já, můžeme si popovídat.

Já tam občas chodím za kamarádkou a Jiřina je tam docela spokojená, oni jim tam uvaří, mají tam doktora, tak co. Nevím, jestli za mnou někdo bude chodit, až tam budu. Třeba Richard bude chtít vidět babičku, on mě má chlapec rád, to vím.

I když mu pořád vytýkám jak se to strojí a tak, ale on se jen směje. V jádru je to hodný hoch.

Tonda na mě čeká

Nevím, ale co s ním bude, když tu nebudu já a nebude už na kluka dávat pozor vůbec nikdo.

Tuhle jsem šla do patra a oni v kuchyni z dveřmi řešili, že prý má nějaký vyšetřování ve škole, že prý ho někdo viděl, jak od nějakého člověka kupuje marihuanu někde za školou. Ještě s jedním kamarádem. Tak to by to s klukem mohlo dopadnout hodně špatně!

A místo, aby mě poprosili o pomoc, že na Richarda potřebují dohlédnout, tak mě chtějí dát do starobince. To je vděk. Je mi z toho ze všeho smutno. Když si uvědomím, že je ten dům s pečovatelskou službou jen kousek od hřbitova, je mi divně. Ale aspoň to budu mít blízko za mým Tondou.

Hana (75), Jičín

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé