Domů     Nepoznala jsem ani vnuka
Nepoznala jsem ani vnuka
2 minuty čtení

Když vám přestává fungovat mozek, je docela jedno, že vypadáte o deset let mladší a zvládnete skákat přes švihadlo, jako malá holka. Nejhroznější je, když si to ještě všechno uvědomujete.

Zapálila jsem ještě jednu svíčku a zahleděla se do plamene. Takhle jsem kdysi začínala meditace. Ty mi vždycky pomohly, když jsem byla psychicky na dně. Zklidnily mě, vrátily dobrou náladu a pohodu. Teď už to ale nezabírá. Náladu mám většinou pod psa a o pohodě se vůbec nedá mluvit.

Je to trýznivé, že si všechno stále ještě uvědomuji. Pohodlnější by bylo nic nevnímat. Jenže pak zase budou trpět příbuzní a celé okolí. Snad se takové situace vůbec nedožiju.

Obyčejné zapomínání

Nejdřív jsem si nedokázala vzpomenout na jména svých spolužáků ze školy. To je normální, říkali mi známí. Pak jsem se občas zadrhla při líčení své krásné dovolené v Řecku a nemohla jsem si vzpomenout na jméno místa, kde jsme dny volna vlastně trávili.

To už mi začínalo dělat starosti a zašla jsem k doktorovi. Ten rozhodně situaci za normální nepovažoval.

Krutá pravda

Diagnoza se brzy potvrdila. Byla jsem na začátku chmurné cesty s panem Alzheimerem. Vyděsilo mě to a dlouho jsem o tom s nikým nedokázala mluvit.

Přečetla jsem si o nemoci vše, co bylo dostupné. A po vzoru hrdinky dojemného filmu Pořád jsem to já jsem si začala psát různé poznámky na co nemám zapomenout a lepila je po bytě.

Strašlivý zážitek

Díky mým „zapomínacím“ papírkům a dalším opatřením jsem dlouho zvládala boj s ubývající pamětí dobře. Minulý týden mě ale vyděsila jedna událost. Přijela za mnou dcera s nějakým mladíkem.

Nevěděla jsem dost dlouhou chvíli, kdo to je, ale naštěstí jsem se nezeptala. Po nějaké době mi došlo, že je to můj dospívající vnuk. Byl to jen krátký výpadek. Zatím…

Věra S. (57), Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.