Domů     Slzy radosti
Slzy radosti
9 minut čtení

Byla jsem městská holka. Sice jsem jezdila na vesnici za babičkou každé letní prázdniny, ale nikdy jsem si nedokázala představit, že bych tam žila. Město bylo pro mě nade vše.

Milovala jsem kina a divadla stejně jako nákupní centra, které mi připomínaly chrámy.

Když se mi narodila moje dcera, Amálka, bylo to nejkrásnější dítě na světě. Zamilovala jsem se do ní na první pohled. Zato můj přítel, Adam, Amálky otec, měl trochu jiné mínění.

„Je taková maličká a svraštělá,“ prohlížel si ji a ani ho nenapadlo si ji pochovat.

„To se spraví,“ hladila jsem ji a měla oči jen pro ni. Možná proto jsem si nevšimla, jak se Adam změnil. Už se nechoval tak vstřícně a láskyplně, jak jsem byla zvyklá. Proč, jsem pochopila, až když jsem se vrátila domů.

I když mě přivezl z porodnice, už tu neměl vůbec žádné věci. Všechny si je odstěhoval ke své nové přítelkyni, kterou si našel, zatímco jsem byla pryč. Měla jsem totiž rizikové těhotenství a poslední dva měsíce jsem strávila v té velké budově plné maminek.

Amálka přišla na svět o tři neděle dřív, ale byla donošená a zprvu to vypadalo, že je naprosto zdravá.

Adama jsem nechala jít. Proč přemlouvat člověka, který už o mě ani o moji dceru nestojí, aby zůstal. Měla jsem teď úplně jiné starosti, než se stavět na hlavu a dělat psí kusy, abych si udržela chlapa.

Musela jsem se postarat především o svou dcerku, která mě potřebovala ze všech nejvíc. Začala totiž neustále kašlat.

„To je astma,“ její pediatr stanovil jasnou diagnózu.

„Prosím?!“ nevěřila jsem, co právě řekl. Doteď jsem si myslela, že astmatem trpí jen staří nemocní lidé, kteří si k němu ještě v průběhu života přispěli tím, že kouřili cigarety. Přitom já jsem byla nekuřák, takže Amálka žila v naprosto čistém prostředí. Relativně čistém.

„Astma bronchiale je chronické zánětlivé onemocnění průdušek, pro které je typické, že po různých vyvolávajících podnětech dochází k záchvatům dušnosti nebo kašle díky zúžení dýchacích cest,“ poučil mě doktor.

„Jedná se o nejčastější chronické onemocnění dětského věku,“ dodal.

„Ale jak k tomu Amálka přišla?!“

„Na vzniku astmatu se podílí několik faktorů. Jsou to alergie na různé látky hlavně na pyly, plísně, zvířata, roztoče nebo na chemii. Podpůrnými vlivy rozvoje tohoto onemocnění jsou znečištěné ovzduší nebo časté infekce dýchacích cest.

Velkou roli hraje i dědičnost. Vy jste dušností nikdy netrpěla?!“

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou.

„A otec?!“

„Nevypadalo to, že by se kdy zadýchával,“ vzpomínka na Adama byla tak vzdálená, jako kdybychom spolu nebyli už sto let. Zahnala jsem ji další otázkou:

„A jak se to astma léčí?!“

„Napíši vám sprej, v akutním případě bychom museli nasadit léčbu kortikosteroidy. Ale úplně nejlepší by bylo, kdybyste se odstěhovala s vaší dcerou na venkov. Je tam mnohem čistší vzduch než ve městě,“ poradil mi doktor a mně jakoby se zhroutil svět.

Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych svůj pohodlný život v paneláku ve městě plného vzrušení vyměnila za život v malém domku z opuky na vesnici, kde lidé chodí spát se slepicemi.

Ale když moje dcerka, Amálka, prožila už několikátý astmatický záchvat, kdy ji vezli v noci sanitou do nemocnice celou promodralou, jak nemohla dýchat, nebylo o čem dál přemýšlet.

Dala jsem dohromady všechny ušetřené peníze, vzala si hypotéku a koupila polorozpadlou ruinu v horách, kde měl být vzduch nejčistší. Nastěhovali jsme se tam na podzim, když ještě svítilo sluníčko a vše vypadalo jako naprostá idylka.

Když však začaly první mrazíky a já se učila podpalovat v kamnech, nastal teprve ten správný kolotoč. Najednou jsem zjistila, že nemám dostatek otopu na celou zimu, že protéká skrz střechu a vůbec netuším, co dělat s plným septikem.

Mnohdy jsem se rozplakala beznadějí, kterou jsem cítila, ale Amálka mi vždycky dodala novou sílu zvládnout všechny nástrahy života na vesnici.

„Maminko, neplač, my to spolu zvládneme!“ sedala si mi na klín, hladila mě svými malými dlaněmi po tvářích a utírala mi slzy.

„Já vím, holčičko moje,“ objímala jsem ji a líbala její zlaté vlásky. I když jsem si myslela, že jsem na všechno sama, Amálka mě vždycky přesvědčila o tom, že jsme na to dvě.

A tak když jsem sekala dříví, ona ho nosila po polínkách do kuchyně ke kamnům, zalévala kytičky, které jsem vysadila před oprýskanou starou zdí, svou malou konvičkou, nebo věšela kapesníčky na prádelní šňůru nataženou mezi jabloní a meruňkou.

Byl tu však ještě někdo, kdo mi pomáhal. Můj soused, Václav. Bydlel sice skoro kilometr daleko, ale vždycky když procházel kolem mého domečku, zastavil se a zeptal, jestli nepotřebuji s něčím pomoci.

„Ne, děkuji, to zvládnu,“ odmítala jsem jeho návrhy, protože jsem byla zvyklá vystačit si sama.

„Už vás vidím, jak lezete po střeše a vyměňujete tašky!“ smál se mi. „Myslím, že ani nevíte, kde je máte koupit, že?!“

„To máte pravdu,“ musela jsem s ním souhlasit.

„Mám ještě nějaké na dvorku, večer je k vám dovezu na kárce a opravím to,“ sliboval.

„Kolik to bude stát?!“ strachovala jsem se, protože jsem na tom nebyla ohledně financí moc dobře. Všechny peníze jsem dala do domu a ještě k tomu jsem splácela hypotéku.

„To nestojí za řeč! Ale jestli chcete, můžete mi upéct třeba koláč!“ mrknul na mě. Nevěděl, že upéct koláč pro mě byl mnohem větší úkol, než sehnat peníze. Doma jsem nikdy nepekla. Prostě jsem si všechno koupila v krámě. A když, měla jsem k dispozici supermoderní troubu, zatímco tady byla jen pec.

Recept jsem našla ve staré kuchařce, na třetí pokus podpálila v kamnech, namíchala těsto ve staré malované míse a Amálka sesbírala pár jablíček, které ještě neopadaly ze stromu. Na to, že jsem pekla koláč napoprvé, dopadl docela dobře.

„Tady to ale voní!“ natáhl soused do nosu vůni pečených jablek, když si to přihrkotal s kárkou plnou tašek. „Jen co vám opravím tu střechu, máte mě dole v kuchyni! Máte nějaký řebřík?!“

„Na co?!“ divila jsem se.

„Nějak se na tu střechu dostat musím!“ smál se mi Václav. Nakonec jsme jeden našli v kůlně za domem. Chybělo mu sice pár příček, ale Václav byl dost vysoký, aby je překročil. Vůbec byl docela urostlý. Nosil sice staré roztrhané oblečení, ale pod ním se mu rýsovaly pevné svaly.

„Kolik mu asi tak může být?!“ ptala sem se sama sebe a snažila se rozpoznat pod hustými vousy, jak vypadá Václavova tvář. I když vypadal docela staře, energii měl jako mladík.

Zimu jsme s Amálkou za pomoci mého souseda docela zvládly, a když přišlo jaro a všechno začalo kvést, byla jsem tak šťastná, že jsem odešla z města, jako nikdy.

Kromě toho Amálka už pěkně dlouho nezažila žádný astmatický záchvat a z toho jsem měla radost největší.

„Podívej, co jsem ti přivezl!“ Václav napřáhl k Amálce dlaně, ve kterých cosi skrýval.

„Ukaž, strejdo!“ vzdychla netrpělivě Amálka, a když je Václav rozevřel, výskla nadšením.

„Králíček!“ vzala ho do náruče a už ho nepustila.

„Mám jich doma ještě aspoň pět, chceš se na ně přijít podívat?!“ zeptal se Václav Amálky. Ohlédla se na mě, co na to řeknu já.

„Samozřejmě spolu s maminkou,“ dodal Václav. „Tak dobrý koláč, jako vy, vám asi neupeču, ale klidně vám dám nějaká kuřátka a housátka!“

„Mami, já chci kuřátka a housátka!“ volala Amálka a já se nezmohla na nic, než se všemu jen smát.

Vydaly jsme se s Amálkou na návštěvu k mému sousedovi, Václavovi, hned druhý den. Upekla jsem mu buchty, které jsem dala do košíku, zatímco Amálka si ve svém kočárku vezla bílého králíčka. Nechtěla ho nechat o samotě ani chvilku.

Dokonce jsem mu musela udělat postýlku z krabice, ve které spal vedle Amálčiný postýlky. Když jsme dorazily k domu Václava a já zahlédla muže pracujícího na zahradě, zprvu jsem si myslela, že tu Václav má nějakého kamaráda.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem. Jaké bylo mé překvapení, když se ten muž obrátil a já v jeho oholené tváři poznala svého souseda. Vypadal najednou úplně jinak. I oblečení měl nějaké nové. Zůstala jsem stát u jeho branky a nemohla jsem se na něj vynadívat.

Na jeho husté kudrnaté vlasy, modré oči a mužnou tvář s ostrými rysy, které mu doposud skrýval plnovous.

„Už vás čekám!“ přišel nám otevřít a Amálka mu skočila do náruče.

„Strejdo, ty ses oholil!“ přejížděla ručičkami po jeho tváři, „už nebudeš škrábat!“ smála se.

„Když je to jaro,“ začervenal se Václav a já také, když se na mě zadíval a řekl:

„A abych se víc líbil mamince!“

Nevěděla jsem, co na to mám říct. Srdce mi bušilo a sotva jsem popadala dech. Možná to astma měla Amálka po mně.

„Kde máš kuřátka?!“ prolomila naše mlčení Amálka.

„Hned ti je ukážu!“ nesl ji do své krásně rozkvetlé zahrady a já je oba následovala. Přitom jsem cítila takové štěstí, až mi do očí vstoupily slzy.

Dívala jsem se, jak ten velký silný chlap, který byl na nás obě tak hodný, nese moji dceru v náručí, jako kdyby byl její vlastní táta. Vybavila se mi přitom vzpomínka na Adama, který byl sice Amálky biologický otec, ale nikdy si ji ani nepochoval.

Z toho mi bylo smutno. Že se cizí muž chová k mé jediné dceři lépe než její skutečný otec.

„Pojď, mami!“ Amálka se na mě otočila, a když spatřila slzy na mé tváři, podivila se:

„Proč brečíš?!“

„Jen tak, z radosti!“ usmála jsem se na ni.

„Lidé se přeci smějí, když mají radost,“ kroutila hlavičkou, až jí blonďaté vlásky poletovaly ve větru.

„Někdy i pláčí,“ řekl Václav, objal mě volnou rukou kolem pasu a dal mi naší první pusu.

Kristýna, 28 let

Další článek
Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Regina Řandová prý přišla manželovi na milenku!
nasehvezdy.cz
Regina Řandová prý přišla manželovi na milenku!
Není to tak dávno, co zářila štěstím. Dokonce s manželem po 20 letech obnovili manželský slib. Jenže pohádka má zřejmě trhliny. Herečka Regina Řandová (57), známá ze seriálu Kamarádi, prý čelí kruté r
Sladké je prý sprosté slovo!
skutecnepribehy.cz
Sladké je prý sprosté slovo!
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere
Roboti pod zemí: Jak ČVUT staví budoucnost tunelů a úložišť
21stoleti.cz
Roboti pod zemí: Jak ČVUT staví budoucnost tunelů a úložišť
Představte si robota, který se sám orientuje v temném podzemí, analyzuje stěny tunelu a rozpozná člověka i nečekanou trhlinu. Ne, to není sci-fi – to je JULBOT. A právě takoví roboti se dnes učí praco
Salát s pečenými meruňkami
nejsemsama.cz
Salát s pečenými meruňkami
Ovoce a salát v kombinaci se sýrem je vždy dokonalá pochoutka. Vyzkoušejte ji i s melounem, broskvemi nebo jahodami. Ingredience na 4 porce: ● 500 g meruněk ● 200 g krémového kozího sýra ● 1 vejce ● 200 g listového salátu ● 1 červená cibule ● sůl ● pepř ● olivový olej ● 2 lžíce medu ● 2 lžíce citronové šťávy ● 200 g sušené šunky Postup: Měkký kozí sýr prošlehejte s vejcem. Směs pak
Byl slepý básník Homér ve skutečnosti ženou?
enigmaplus.cz
Byl slepý básník Homér ve skutečnosti ženou?
Panovník ithackého království Odysseus odjíždí bojovat do trojské války. „Kdo tady teď bude vládnout?“ ptají se v tu chvíli dvořané. „Já,“ prohlásí rozhodným hlasem Odysseova manželka Pénelopé. Nikdo
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
epochalnisvet.cz
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
Když se fotbalový klub Chelsea rozhodne vstoupit do světa realit, nevznikne z toho jen obyčejný projekt. V Dubaji se právě chystá unikát, který spojuje vášeň pro sport, luxusní životní styl a architektonické ambice. Rezidenční mrakodrapy s výhledem moře nabídnou nejen prvotřídní zázemí pro regeneraci, ale dokonce i střešní fotbalové hřiště. V Dubaji jsme zvyklí na ledacos. Nekonečné skypooly
Praktický půvab ostrůvkových řešení
rezidenceonline.cz
Praktický půvab ostrůvkových řešení
Módní dispozice má své nesporné výhody, spočívající nejen ve výsledném vzhledu kuchyně, ale také z pohledu funkčnosti. Je ale náročná na prostor. Nesporným přínosem takto koncipované plochy je její vstřícnost k ideálnímu uspořádání, jež dbá na snadnou dostupnost a obsluhu všech jednotlivých zón kuchyně. Umožňuje totiž splnění nejdůležitější zásady, a sice minimalizaci počtu kroků a
Včely: Neúnavní pomocníci, kteří komunikují tancem!
epochaplus.cz
Včely: Neúnavní pomocníci, kteří komunikují tancem!
Jemné bzučení napovídá, že v okolí se pohybuje hmyz. Květinu zrovna navštívila včela, která po krátké chvílí míří zpět do úlu. Jakmile náklad odevzdá, předvádí zvláštní pohyby, skrze něž dává vědět ostatní, kde sehnat vydatný nektar. Malého živočicha v našich končinách nejvíce zpopularizuje kreslený seriál Včelka Mája, k němuž nazpívá píseň Karel Gott (1939–2019). Včely si pozornost zaslouží
Habáni na Moravě: Šlechta díky odpadlíkům od víry bohatla
historyplus.cz
Habáni na Moravě: Šlechta díky odpadlíkům od víry bohatla
Kdysi šťastná a prosperující obec náhle zeje prázdnotou. Tisíce lidí zanechávají své majetky napospas osudu a prchají ze země, aby splnily nemilosrdný panovníkův rozkaz. Jejich víra se od té povolené příliš liší. Hnutí novokřtěnců působí v církevním světě na počátku 16. století jako blesk z čistého nebe. Humanistický učenec Konrád Grebel (asi 1498–1526) a jeho kolega Felix
Rolls-Royce Motor Cars Prague vzdává hold kulturnímu odkazu modelu Phantom
iluxus.cz
Rolls-Royce Motor Cars Prague vzdává hold kulturnímu odkazu modelu Phantom
Model Phantom je od roku 1925 nejznámějším symbolem úspěchu. Po osm generací provázel královské rodiny, státníky, umělce a průmyslové magnáty, kteří byli přítomni u mnoha z nejvýznamnějších okamžiků m
Zelený ostrov Menorca
epochanacestach.cz
Zelený ostrov Menorca
Pokud nesnášíte velká vedra, nebo vám v létě na dovolenou nezbyl čas, nic není ztraceno. Menorka vám ráda otevře svou náruč. Název pochází z latinského Insula minor (Menší ostrov), který se používal pro odlišení od sousední Mallorky. Oba ostrovy patří k španělskému souostroví Baleáry. Od Mallorky se ostrov liší nejen velikostí, ale také rytmem života.
Grilovaný losos s borůvkami
tisicereceptu.cz
Grilovaný losos s borůvkami
Losos je jednou z nejoblíbenějších ryb na světě. Přidejte si k němu i omáčku, která ho skvěle doplní. Ingredience 150 až 200 g lososa na porci Marináda sušený česnek sůl a pepř šťáva z 1