Domů     Jeho chování se stále zhoršovalo
Jeho chování se stále zhoršovalo
10 minut čtení

Když jsem se rozvedla, byl to jeden z nejšťastnějších dní v mém životě. Konečně jsem se zbavila muže, tyrana, který mi dlouhá léta ztrpčoval život, a koupila si malý byteček, jenž jsem si zařídila přesně podle mých představ.

Vůbec netuším, jak jsem to se svým mužem mohla tak dlouho vydržet. Možná to bylo tím, že se na začátku našeho vztahu takto nechoval. Nebo jsem jeho chování přehlížela? Už ani sama nevím. Ano, opravdu jsem ho milovala.

Jestli on mne, o tom nyní nejsem vůbec přesvědčená. I když mi to velmi často říkal. Jenomže jeho chování se stále zhoršovalo a ke konci už se vůbec neopanoval.

Nadával mi za maličkosti, byl na mne sprostý a často jsem se bála, že mě v afektu, do kterého se dostal, uhodí. Nejdřív se jeho výstupy odehrávaly jednou za čas. Vždycky mě potom odprosil a vyznal mi lásku.

„Vždyť já tě přece tak miluji!“ říkal mi a svíral mě ve svém velkém náručí, až jsem nemohla dýchat. Přesně tak jsem se v našem vztahu cítila. Nemohla jsem v něm dýchat. Když jsem ho požádala, aby se odstěhoval, začal mi vyhrožovat. Nejdřív se soustředil se svými výhrůžkami na sebe.

„Jestli mě opustíš, něco si udělám!“ držel v ruce nůž a obracel ho proti sobě. Později změnil taktiku a nastavil ho proti mně. To už jsem se ho opravdu bála.

Prosila jsem ho, aby se odstěhoval, celé měsíce, ale neudělal to. Naopak mi začal dělat naschvály. Moc dobře věděl, jak nesnáším nepořádek, a proto ho začal kolem sebe nadmíru vytvářet. Náš byt vypadal za chvíli jako skladiště.

Všude se válely jeho prázdné pet lahve, shromažďoval reklamní letáky, krabičky od všeho možného a jiné papíry, které dával do igelitových pytlíků, jež se válely po zemi.

Když jsem mu je uklidila, abych mohla aspoň vyluxovat, protože jsem byla silně alergická na prach, nadával mi, že sahám na jeho věci. Taky jsem nesměla nic vyhodit. Bál se, abych spolu s odpadky nevyhodila něco pro něj životně důležitého.

Kontroloval každý pytel a ptal se mě na každou drobnost, od čeho to je, ke jsem to vzala a proč to vyhazuji.

„Ty se nikdy nenaučíš žehlit mi košile!“ nadával mi, když jsem nevyžehlila límeček podle jeho představ.

„Fuj, to se nedá žrát!“ plival kolem sebe jídlo, které jsem uvařila. Přitom mi nedal peníze ani na nákup.

„Nebudu tě přece živit!“ říkal. A když jsem mu neuvařila, byl oheň na střeše.

„Chceš, abych chcípnul hlady?!“ řval na mě. „To bys chtěla mít děti? Ani bys jim nedala nažrat! Jak bys je taky chtěla vychovávat v tomhle bordelu?!“ nebral si servítky. Děti jsme spolu neměly a to bylo také jediné štěstí.

Dokáži si živě představit, jak by mě skrze ně citově vydíral. Takhle svou zlobu a nenávist směřoval jen proti mně.

„Máš povislý zadek, krávo tlustá!“ lichotil mi po svém. „Co ta prsa? Prázdné pytlíky! Pěkně jsi zestárla!“ říkal a já jen mlčela. Nemělo cenu se s ním pouštět do sporu. Akorát bych vše jenom zhoršovala.

Nakonec jsem se ho zbavila tak, že jsem si našla nový malý byt a jednoho dne, když byl v práci, se do něj odstěhovala, aniž bych mu cokoli řekla.

„Kam jsi zmizela?!“ volal mi večer, když se vrátil do našeho prázdného bytu.

„Do toho ti vůbec nic není!“ vmetla jsem mu a srdce se mi chvělo strachem, že nějakým způsobem zjistí, kde jsem a přijde mi ublížit.

„Koukej se vrátit a to okamžitě!“ řval na mě do telefonu. Tenkrát jsem mu poprvé položila telefon. Ale až poté, co jsem mu oznámila, že jsem požádala o rozvod.

Dlouho jsem ve svém novém bytě nic nezařizovala. Bála jsem se totiž, že mě můj stále ještě manžel vystopuje a já se budu muset zase stěhovat jinam. Se dvěma kufry s oblečením to šlo snáz než s novým nábytkem. Dokonce jsem začala chodit k psycholožce.

V noci jsem se totiž budila strachy, že stojí u mé postele a chce mi něco udělat. Nebylo to k vydržení a já za těch několik měsíců, než nás rozvedli, zestárla aspoň o pět let. Nehledě na to, kolik jsem zhubla.

Když nastal den prvního soudního stání, klepala jsem se strachy. Už jsem ho v životě nechtěla vidět. Bála jsem se, že se na mě vrhne a ubije mě k smrti. Musel být plný vzteku, že jsem od něj takhle utekla.

Ale vzala jsem si přece jen svoje věci, všechno ostatní, co jsem spolu s ním nakoupila, jsem mu nechala. Vlastně jsem to nakoupila já, protože on do vybavení domácnosti nikdy nechtěl investovat.

Šetřil si peníze sám pro sebe, aby jimi mohl financovat své koníčky a drahé auto. Byla jsem rozhodnutá, že pokud podepíše rozvodové papíry, nebudu si na nic dělat nárok. Svoboda pro mne znamenala víc než starý nábytek či elektrospotřebiče.

Nejvíc pro mne znamenal klid, a toho jsem mohla dojít jen tehdy, pokud on zmizí z mého života.

Sešli jsme se na chodbě soudní síně. Měla jsem s sebou advokátku, která byla ještě drobnější než já, takže by mi rozhodně nepomohla, kdyby mě napadl. Viděla jsem ho už z dálky, jak stojí u okna s nějakou mladou blondýnou.

Nejdřív jsem si myslela, že je to také jeho právní zástupkyně, ale když ji přede mnou objal a políbil, pochopila jsem, že je to jen další chudinka, kterou se mu podařilo ulovit možná na své nové auto.

Nejraději bych si ji vzala stranou a řekla jí, ať uteče dřív, než se k ní můj stále ještě manžel začne chovat stejně jako ke mně, ale když jsem viděla, jak si mě prohlíží, od svého záměru jsem upustila.

Dívala se na mě opovržlivým pohledem hezky z vrchu a dávala mi výrazem ve tváři najevo své pohrdání. Asi jí o mně musel navykládat strašné věci. Proto jsem se na ni jen mile usmála. Tu zkušenost musela udělat sama. Vůbec jsem jí to ale nepřála.

Ovšem kdo ví, třeba se do ní můj muž zamiloval natolik, že by si k ní nikdy nedovolil to, co ke mně. Jenomže on miloval jen sám sebe. To byl jeho největší problém. Můj už ne.

V jednací síni mě můj muž označil za psychopatku.

„Vůbec doma neuklízela!“ obvinil mě. „Kdybyste viděla, paní soudkyně, ten bordel, ve kterém jsem musel žít!“

„Proč jste ho tedy neuklidil sám?!“ divila se soudkyně, která nás rozváděla, čímž mu vzala do jisté míry vítr z plachet.

„To je přece ženská práce!“ ohradil se.

„A co je podle vás mužská práce?!“ ptala se ho.

„Třeba šroubování poliček!“ ironicky se pousmál.

„Mohu se vás tedy zeptat, kolik poliček jste za dobu, co jste spolu se svou manželkou žili, přišrouboval?!“ namítla soudkyně a všichni přítomní se začali smát. Rozvedli nás téměř okamžitě. Také proto, že nová přítelkyně mého dnes již bývalého muže byla v jiném stavu.

„Chudinko, nevíš, co tě s ním čeká!“ chtělo se mi ji politovat, ale udělala jsem to jen v duchu. Byla jsem tak šťastná, že jsem volná a mé štěstí ještě umocnily poslední exmanželova slova:

„Už tě nechci nikdy v životě vidět, bábo!“ syknul na mě, když jsme vycházeli ze soudní síně.

„Já tebe také ne,“ vydechla jsem a odešla vstříc svému novému životu.

Konečně jsem byla volná! Když jsem přišla do svého nového bytu, mého malého království. křičela jsem a plakala radostí. Spadl mi tak velký kámen ze srdce, že kdyby byl skutečný, jistě by se propadl z druhého patra, kde jsem bydlela, až do přízemí.

Začala jsem zařizovat. Chodila jsem po obchodech s nábytkem, kupovala květiny, prohlížela katalogy, šila záclony, polštářky a závěsy. Všechno jsem chtěla mít barevné, neboť můj exmanžel měl rád jen tmavé barvy.

Náš byt vypadal jako šedočerná kobka, ve které jsem byla doslova pohřbená. Černá kuchyně, hnědá sedačka, šedé metalové zdi a jak jinak než tmavý nábytek. Můj nový byt hýřil barvami, až oči přecházely. A ještě něco jsem si pořídila, abych v něm nebyla sama.

Malého mourovatého kocourka, kterému jsem dala jméno Mikeš. Byl tak přítulný. Neustále za mnou chodil, lehal si mi do klína a já hladila jeho jemnou srst, která jemně jiskřila statickou elektřinou.

Předl a moje duše jásala, že mám konečně klid a božího tvorečka, který mě má rád. Aspoň on.

Když jsem jednou přišla domů, Mikeš mi skočil do náruče hned v předsíni.

„Copak se ti stalo?!“ divila jsem se, když mi zatnul mokré drápky přímo do ruky. Kdyby mohl mluvit, jistě by mi vše řekl. Takhle jsem to spatřila až na vlastní oči sama.

„Pro boha!“ vykřikla jsem, když jsem vstoupila do svého krásně zařízeného pokoje, kde ovšem všechno plavalo ve vodě. Koberce, nábytek, křesla.

„Copak těm katastrofám nebude nikdy konec?!“

Z obrovské mokré skvrny na stropě stále ještě kapala voda. Na nic jsem nečekala a utíkala do horního patra, abych zazvonila na souseda bydlícího nade mnou a zeptala se, co se stalo.

Otevřel mi s hadrem v ruce ve tváři celý rudý.

„Omluvám se, moc se vám omlouvám!“ říkal ještě dřív, než jsem se ho na něco stačila zeptat. „Prasklo mi topení a takhle to dopadlo,“ pozval mě dál a já viděla, že voda v jeho bytě způsobila stejný masakr jako v tom mém.

„Jsem pojištěný, všechnu škodu vám uhradím třeba i ze svého, slibuji!“ vytíral vodu tím hadříkem, což se ovšem k rozsahu katastrofy zdálo velmi groteskní.

„Už jsem volal pojišťováky. Připlavou, pardon, přijedou prý do hodiny!“ koktal ze sebe můj soused a já se rozesmála. Řehotala jsem se na celé kolo a nemohla jsem přestat. Chvíli se na mě díval a pak se začal smát taky.

„Nebojte, to zvládneme! Vlastně se nic hrozného nestalo!“ ujišťovala jsem ho. Nakonec co byla taková malá potopa oproti rokům tyranie mého exmanžela, které jsem s ním prožila?! Nic.

Se sousedem, Mirkem, jsme si pomohli navzájem. Poznala jsem v něm velmi hodného muže, který mi hodně pomáhá. Zatím zůstávám ve svém bytě, i když mi dávno nabídl, jestli nechci žít s ním. Nejdřív se ale musím vyléčit ze svého bývalého vztahu.

Nevím, jak dlouho mi to bude trvat, ale snad v sobě jednou zlomím strach, který se usídlil v mé duši z každodenní tyranie, jíž se na mě dopouštěl můj bývalý manžel. Doufám, že jednou najdu klid. A doufám, že ho najde i můj ex.

Když je takový, musí ve svém nitru prožívat opravdové peklo, které bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli.

Iveta, 36 let

Související články
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Regina Řandová prý přišla manželovi na milenku!
nasehvezdy.cz
Regina Řandová prý přišla manželovi na milenku!
Není to tak dávno, co zářila štěstím. Dokonce s manželem po 20 letech obnovili manželský slib. Jenže pohádka má zřejmě trhliny. Herečka Regina Řandová (57), známá ze seriálu Kamarádi, prý čelí kruté r
Sladké je prý sprosté slovo!
skutecnepribehy.cz
Sladké je prý sprosté slovo!
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere
Roboti pod zemí: Jak ČVUT staví budoucnost tunelů a úložišť
21stoleti.cz
Roboti pod zemí: Jak ČVUT staví budoucnost tunelů a úložišť
Představte si robota, který se sám orientuje v temném podzemí, analyzuje stěny tunelu a rozpozná člověka i nečekanou trhlinu. Ne, to není sci-fi – to je JULBOT. A právě takoví roboti se dnes učí praco
Salát s pečenými meruňkami
nejsemsama.cz
Salát s pečenými meruňkami
Ovoce a salát v kombinaci se sýrem je vždy dokonalá pochoutka. Vyzkoušejte ji i s melounem, broskvemi nebo jahodami. Ingredience na 4 porce: ● 500 g meruněk ● 200 g krémového kozího sýra ● 1 vejce ● 200 g listového salátu ● 1 červená cibule ● sůl ● pepř ● olivový olej ● 2 lžíce medu ● 2 lžíce citronové šťávy ● 200 g sušené šunky Postup: Měkký kozí sýr prošlehejte s vejcem. Směs pak
Byl slepý básník Homér ve skutečnosti ženou?
enigmaplus.cz
Byl slepý básník Homér ve skutečnosti ženou?
Panovník ithackého království Odysseus odjíždí bojovat do trojské války. „Kdo tady teď bude vládnout?“ ptají se v tu chvíli dvořané. „Já,“ prohlásí rozhodným hlasem Odysseova manželka Pénelopé. Nikdo
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
epochalnisvet.cz
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
Když se fotbalový klub Chelsea rozhodne vstoupit do světa realit, nevznikne z toho jen obyčejný projekt. V Dubaji se právě chystá unikát, který spojuje vášeň pro sport, luxusní životní styl a architektonické ambice. Rezidenční mrakodrapy s výhledem moře nabídnou nejen prvotřídní zázemí pro regeneraci, ale dokonce i střešní fotbalové hřiště. V Dubaji jsme zvyklí na ledacos. Nekonečné skypooly
Praktický půvab ostrůvkových řešení
rezidenceonline.cz
Praktický půvab ostrůvkových řešení
Módní dispozice má své nesporné výhody, spočívající nejen ve výsledném vzhledu kuchyně, ale také z pohledu funkčnosti. Je ale náročná na prostor. Nesporným přínosem takto koncipované plochy je její vstřícnost k ideálnímu uspořádání, jež dbá na snadnou dostupnost a obsluhu všech jednotlivých zón kuchyně. Umožňuje totiž splnění nejdůležitější zásady, a sice minimalizaci počtu kroků a
Včely: Neúnavní pomocníci, kteří komunikují tancem!
epochaplus.cz
Včely: Neúnavní pomocníci, kteří komunikují tancem!
Jemné bzučení napovídá, že v okolí se pohybuje hmyz. Květinu zrovna navštívila včela, která po krátké chvílí míří zpět do úlu. Jakmile náklad odevzdá, předvádí zvláštní pohyby, skrze něž dává vědět ostatní, kde sehnat vydatný nektar. Malého živočicha v našich končinách nejvíce zpopularizuje kreslený seriál Včelka Mája, k němuž nazpívá píseň Karel Gott (1939–2019). Včely si pozornost zaslouží
Habáni na Moravě: Šlechta díky odpadlíkům od víry bohatla
historyplus.cz
Habáni na Moravě: Šlechta díky odpadlíkům od víry bohatla
Kdysi šťastná a prosperující obec náhle zeje prázdnotou. Tisíce lidí zanechávají své majetky napospas osudu a prchají ze země, aby splnily nemilosrdný panovníkův rozkaz. Jejich víra se od té povolené příliš liší. Hnutí novokřtěnců působí v církevním světě na počátku 16. století jako blesk z čistého nebe. Humanistický učenec Konrád Grebel (asi 1498–1526) a jeho kolega Felix
Rolls-Royce Motor Cars Prague vzdává hold kulturnímu odkazu modelu Phantom
iluxus.cz
Rolls-Royce Motor Cars Prague vzdává hold kulturnímu odkazu modelu Phantom
Model Phantom je od roku 1925 nejznámějším symbolem úspěchu. Po osm generací provázel královské rodiny, státníky, umělce a průmyslové magnáty, kteří byli přítomni u mnoha z nejvýznamnějších okamžiků m
Zelený ostrov Menorca
epochanacestach.cz
Zelený ostrov Menorca
Pokud nesnášíte velká vedra, nebo vám v létě na dovolenou nezbyl čas, nic není ztraceno. Menorka vám ráda otevře svou náruč. Název pochází z latinského Insula minor (Menší ostrov), který se používal pro odlišení od sousední Mallorky. Oba ostrovy patří k španělskému souostroví Baleáry. Od Mallorky se ostrov liší nejen velikostí, ale také rytmem života.
Grilovaný losos s borůvkami
tisicereceptu.cz
Grilovaný losos s borůvkami
Losos je jednou z nejoblíbenějších ryb na světě. Přidejte si k němu i omáčku, která ho skvěle doplní. Ingredience 150 až 200 g lososa na porci Marináda sušený česnek sůl a pepř šťáva z 1