Domů     Jeho chování se stále zhoršovalo
Jeho chování se stále zhoršovalo

Když jsem se rozvedla, byl to jeden z nejšťastnějších dní v mém životě. Konečně jsem se zbavila muže, tyrana, který mi dlouhá léta ztrpčoval život, a koupila si malý byteček, jenž jsem si zařídila přesně podle mých představ.

Vůbec netuším, jak jsem to se svým mužem mohla tak dlouho vydržet. Možná to bylo tím, že se na začátku našeho vztahu takto nechoval. Nebo jsem jeho chování přehlížela? Už ani sama nevím. Ano, opravdu jsem ho milovala.

Jestli on mne, o tom nyní nejsem vůbec přesvědčená. I když mi to velmi často říkal. Jenomže jeho chování se stále zhoršovalo a ke konci už se vůbec neopanoval.

Nadával mi za maličkosti, byl na mne sprostý a často jsem se bála, že mě v afektu, do kterého se dostal, uhodí. Nejdřív se jeho výstupy odehrávaly jednou za čas. Vždycky mě potom odprosil a vyznal mi lásku.

„Vždyť já tě přece tak miluji!“ říkal mi a svíral mě ve svém velkém náručí, až jsem nemohla dýchat. Přesně tak jsem se v našem vztahu cítila. Nemohla jsem v něm dýchat. Když jsem ho požádala, aby se odstěhoval, začal mi vyhrožovat. Nejdřív se soustředil se svými výhrůžkami na sebe.

„Jestli mě opustíš, něco si udělám!“ držel v ruce nůž a obracel ho proti sobě. Později změnil taktiku a nastavil ho proti mně. To už jsem se ho opravdu bála.

Prosila jsem ho, aby se odstěhoval, celé měsíce, ale neudělal to. Naopak mi začal dělat naschvály. Moc dobře věděl, jak nesnáším nepořádek, a proto ho začal kolem sebe nadmíru vytvářet. Náš byt vypadal za chvíli jako skladiště.

Všude se válely jeho prázdné pet lahve, shromažďoval reklamní letáky, krabičky od všeho možného a jiné papíry, které dával do igelitových pytlíků, jež se válely po zemi.

Když jsem mu je uklidila, abych mohla aspoň vyluxovat, protože jsem byla silně alergická na prach, nadával mi, že sahám na jeho věci. Taky jsem nesměla nic vyhodit. Bál se, abych spolu s odpadky nevyhodila něco pro něj životně důležitého.

Kontroloval každý pytel a ptal se mě na každou drobnost, od čeho to je, ke jsem to vzala a proč to vyhazuji.

„Ty se nikdy nenaučíš žehlit mi košile!“ nadával mi, když jsem nevyžehlila límeček podle jeho představ.

„Fuj, to se nedá žrát!“ plival kolem sebe jídlo, které jsem uvařila. Přitom mi nedal peníze ani na nákup.

„Nebudu tě přece živit!“ říkal. A když jsem mu neuvařila, byl oheň na střeše.

„Chceš, abych chcípnul hlady?!“ řval na mě. „To bys chtěla mít děti? Ani bys jim nedala nažrat! Jak bys je taky chtěla vychovávat v tomhle bordelu?!“ nebral si servítky. Děti jsme spolu neměly a to bylo také jediné štěstí.

Dokáži si živě představit, jak by mě skrze ně citově vydíral. Takhle svou zlobu a nenávist směřoval jen proti mně.

„Máš povislý zadek, krávo tlustá!“ lichotil mi po svém. „Co ta prsa? Prázdné pytlíky! Pěkně jsi zestárla!“ říkal a já jen mlčela. Nemělo cenu se s ním pouštět do sporu. Akorát bych vše jenom zhoršovala.

Nakonec jsem se ho zbavila tak, že jsem si našla nový malý byt a jednoho dne, když byl v práci, se do něj odstěhovala, aniž bych mu cokoli řekla.

„Kam jsi zmizela?!“ volal mi večer, když se vrátil do našeho prázdného bytu.

„Do toho ti vůbec nic není!“ vmetla jsem mu a srdce se mi chvělo strachem, že nějakým způsobem zjistí, kde jsem a přijde mi ublížit.

„Koukej se vrátit a to okamžitě!“ řval na mě do telefonu. Tenkrát jsem mu poprvé položila telefon. Ale až poté, co jsem mu oznámila, že jsem požádala o rozvod.

Dlouho jsem ve svém novém bytě nic nezařizovala. Bála jsem se totiž, že mě můj stále ještě manžel vystopuje a já se budu muset zase stěhovat jinam. Se dvěma kufry s oblečením to šlo snáz než s novým nábytkem. Dokonce jsem začala chodit k psycholožce.

V noci jsem se totiž budila strachy, že stojí u mé postele a chce mi něco udělat. Nebylo to k vydržení a já za těch několik měsíců, než nás rozvedli, zestárla aspoň o pět let. Nehledě na to, kolik jsem zhubla.

Když nastal den prvního soudního stání, klepala jsem se strachy. Už jsem ho v životě nechtěla vidět. Bála jsem se, že se na mě vrhne a ubije mě k smrti. Musel být plný vzteku, že jsem od něj takhle utekla.

Ale vzala jsem si přece jen svoje věci, všechno ostatní, co jsem spolu s ním nakoupila, jsem mu nechala. Vlastně jsem to nakoupila já, protože on do vybavení domácnosti nikdy nechtěl investovat.

Šetřil si peníze sám pro sebe, aby jimi mohl financovat své koníčky a drahé auto. Byla jsem rozhodnutá, že pokud podepíše rozvodové papíry, nebudu si na nic dělat nárok. Svoboda pro mne znamenala víc než starý nábytek či elektrospotřebiče.

Nejvíc pro mne znamenal klid, a toho jsem mohla dojít jen tehdy, pokud on zmizí z mého života.

Sešli jsme se na chodbě soudní síně. Měla jsem s sebou advokátku, která byla ještě drobnější než já, takže by mi rozhodně nepomohla, kdyby mě napadl. Viděla jsem ho už z dálky, jak stojí u okna s nějakou mladou blondýnou.

Nejdřív jsem si myslela, že je to také jeho právní zástupkyně, ale když ji přede mnou objal a políbil, pochopila jsem, že je to jen další chudinka, kterou se mu podařilo ulovit možná na své nové auto.

Nejraději bych si ji vzala stranou a řekla jí, ať uteče dřív, než se k ní můj stále ještě manžel začne chovat stejně jako ke mně, ale když jsem viděla, jak si mě prohlíží, od svého záměru jsem upustila.

Dívala se na mě opovržlivým pohledem hezky z vrchu a dávala mi výrazem ve tváři najevo své pohrdání. Asi jí o mně musel navykládat strašné věci. Proto jsem se na ni jen mile usmála. Tu zkušenost musela udělat sama. Vůbec jsem jí to ale nepřála.

Ovšem kdo ví, třeba se do ní můj muž zamiloval natolik, že by si k ní nikdy nedovolil to, co ke mně. Jenomže on miloval jen sám sebe. To byl jeho největší problém. Můj už ne.

V jednací síni mě můj muž označil za psychopatku.

„Vůbec doma neuklízela!“ obvinil mě. „Kdybyste viděla, paní soudkyně, ten bordel, ve kterém jsem musel žít!“

„Proč jste ho tedy neuklidil sám?!“ divila se soudkyně, která nás rozváděla, čímž mu vzala do jisté míry vítr z plachet.

„To je přece ženská práce!“ ohradil se.

„A co je podle vás mužská práce?!“ ptala se ho.

„Třeba šroubování poliček!“ ironicky se pousmál.

„Mohu se vás tedy zeptat, kolik poliček jste za dobu, co jste spolu se svou manželkou žili, přišrouboval?!“ namítla soudkyně a všichni přítomní se začali smát. Rozvedli nás téměř okamžitě. Také proto, že nová přítelkyně mého dnes již bývalého muže byla v jiném stavu.

„Chudinko, nevíš, co tě s ním čeká!“ chtělo se mi ji politovat, ale udělala jsem to jen v duchu. Byla jsem tak šťastná, že jsem volná a mé štěstí ještě umocnily poslední exmanželova slova:

„Už tě nechci nikdy v životě vidět, bábo!“ syknul na mě, když jsme vycházeli ze soudní síně.

„Já tebe také ne,“ vydechla jsem a odešla vstříc svému novému životu.

Konečně jsem byla volná! Když jsem přišla do svého nového bytu, mého malého království. křičela jsem a plakala radostí. Spadl mi tak velký kámen ze srdce, že kdyby byl skutečný, jistě by se propadl z druhého patra, kde jsem bydlela, až do přízemí.

Začala jsem zařizovat. Chodila jsem po obchodech s nábytkem, kupovala květiny, prohlížela katalogy, šila záclony, polštářky a závěsy. Všechno jsem chtěla mít barevné, neboť můj exmanžel měl rád jen tmavé barvy.

Náš byt vypadal jako šedočerná kobka, ve které jsem byla doslova pohřbená. Černá kuchyně, hnědá sedačka, šedé metalové zdi a jak jinak než tmavý nábytek. Můj nový byt hýřil barvami, až oči přecházely. A ještě něco jsem si pořídila, abych v něm nebyla sama.

Malého mourovatého kocourka, kterému jsem dala jméno Mikeš. Byl tak přítulný. Neustále za mnou chodil, lehal si mi do klína a já hladila jeho jemnou srst, která jemně jiskřila statickou elektřinou.

Předl a moje duše jásala, že mám konečně klid a božího tvorečka, který mě má rád. Aspoň on.

Když jsem jednou přišla domů, Mikeš mi skočil do náruče hned v předsíni.

„Copak se ti stalo?!“ divila jsem se, když mi zatnul mokré drápky přímo do ruky. Kdyby mohl mluvit, jistě by mi vše řekl. Takhle jsem to spatřila až na vlastní oči sama.

„Pro boha!“ vykřikla jsem, když jsem vstoupila do svého krásně zařízeného pokoje, kde ovšem všechno plavalo ve vodě. Koberce, nábytek, křesla.

„Copak těm katastrofám nebude nikdy konec?!“

Z obrovské mokré skvrny na stropě stále ještě kapala voda. Na nic jsem nečekala a utíkala do horního patra, abych zazvonila na souseda bydlícího nade mnou a zeptala se, co se stalo.

Otevřel mi s hadrem v ruce ve tváři celý rudý.

„Omluvám se, moc se vám omlouvám!“ říkal ještě dřív, než jsem se ho na něco stačila zeptat. „Prasklo mi topení a takhle to dopadlo,“ pozval mě dál a já viděla, že voda v jeho bytě způsobila stejný masakr jako v tom mém.

„Jsem pojištěný, všechnu škodu vám uhradím třeba i ze svého, slibuji!“ vytíral vodu tím hadříkem, což se ovšem k rozsahu katastrofy zdálo velmi groteskní.

„Už jsem volal pojišťováky. Připlavou, pardon, přijedou prý do hodiny!“ koktal ze sebe můj soused a já se rozesmála. Řehotala jsem se na celé kolo a nemohla jsem přestat. Chvíli se na mě díval a pak se začal smát taky.

„Nebojte, to zvládneme! Vlastně se nic hrozného nestalo!“ ujišťovala jsem ho. Nakonec co byla taková malá potopa oproti rokům tyranie mého exmanžela, které jsem s ním prožila?! Nic.

Se sousedem, Mirkem, jsme si pomohli navzájem. Poznala jsem v něm velmi hodného muže, který mi hodně pomáhá. Zatím zůstávám ve svém bytě, i když mi dávno nabídl, jestli nechci žít s ním. Nejdřív se ale musím vyléčit ze svého bývalého vztahu.

Nevím, jak dlouho mi to bude trvat, ale snad v sobě jednou zlomím strach, který se usídlil v mé duši z každodenní tyranie, jíž se na mě dopouštěl můj bývalý manžel. Doufám, že jednou najdu klid. A doufám, že ho najde i můj ex.

Když je takový, musí ve svém nitru prožívat opravdové peklo, které bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli.

Iveta, 36 let

reklama
Související články
23.5.2024
Odstěhoval se do staré hájovny na kraji lesa, s nikým se nebavil, zamračený, zanedbaný a mrzutý. Byl to velice záhadný muž. Byl to místní podivín. Odstěhoval se z vesnice, která mu připadala asi příliš rušná, ač to byl zapadákov, do staré hájovny na kraji lesa. S nikým se nebavil, a když, tak jednoslabičně. Bylo mi jasné, že je to chlapík s tajemstvím, a babička mi to tajemství prozradila. B
22.5.2024
Můj první muž byl omyl. Ostýchám se to přiznat jen proto, že máme děti. Musela jsem si ho vzít z vděku. On byl vyučený, já jsem měla vysokou školu. Nijak neopovrhuji lidmi s nižším vzděláním, leč s mužem jsme měli jiné zájmy, byli jsme jiné povahy. On byl výbušný, já klidná. Proč jsme se tedy brali, říkáte si? Nebýt jeho, nebyl by tu Gustav kdysi jel kolem vážné nehody. Auto narazilo do m
22.5.2024
Moje dcera Hanička se ocitla v nelehké životní situaci. Je nemocná, a navíc ji trápí manžel. Jak já jako máma mohu pomoct? Vždy byla statečná a nechtěla od nikoho pomáhat. Bylo jedno, jestli šlo o vystřihovánky v dětství, nebo vymalování bytu v dospělosti. Teď mi to dochází. I za manželství si musela obstarat spoustu věcí, které spíš náleží mužům. „Mami, přestaň si už konečně dělat zbytečné sta
21.5.2024
Nedávno jsme oslavili pětadvacáté výročí svatby. V té chvíli by mě ani nenapadlo, že budu podávat žádost o rozvod a láska se promění v prach. Bylo to fantastické. Uspořádali jsme večírek pro naše blízké přátele. A protože bylo pěkné počasí, konal se na zahradě. Nechyběly květiny a nádherné dárky, úžasný dort, momenty plné emocí, úsměvů a přání. Láska na první pohled Potkali jsme se v posl
12.5.2024
Můžete se rozhádat, na řadu let ztratit. Pravé přátelství však vydrží. To naše s Danou však mělo velké šrámy. Bylo to ve školce. Pamatuji, jak jsem měla lakovky a ta copatá blondýnka mi je záviděla. Schválně mi šlapala na nohu zablácenou botou. Tehdy jsme se pohádaly. Ale pak jsme se potkaly i ve škole, a jelikož jsme se znaly, nějak jsme se skamarádily. Nerozlučné kámošky od školy V prvn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vaječné muffiny se sýrem
tisicereceptu.cz
Vaječné muffiny se sýrem
Hledáte inspiraci pro netradiční snídani? Připravte své rodině vejce, samozřejmě s pořádnou dávkou slaniny. Suroviny 10 plátků anglické slaniny 1 červená paprika 2 hrsti jarní cibulky 10 vaje
Rezidence pro jedenáct veteránů
rezidenceonline.cz
Rezidence pro jedenáct veteránů
Dům postavený v šedesátých letech minulého století prošel rozsáhlou rekonstrukcí a dočkal se i velkorysého rozšíření. Nyní tahle moderní a elegantní rezidence, nacházející se v regionu Eastern Townships v kanadském Quebecu, nabízí komfort svým obyvatelům i reprezentativní prostor unikátní sbírce. Prvním záměrem majitelů, vášnivých sběratelů, bylo upravit stárnoucí nemovitost tak, aby v ní mohli parkovat
Povaha člověka podle barvy aury
nejsemsama.cz
Povaha člověka podle barvy aury
Podle aury jednoduše poznáte, zda je člověk uvnitř dobrý, nebo skrývá lži a tajemství! Stačí, když se zaměříte na to, co kolem dotyčného, kterého se snažíte přečíst, vidíte. Zvládne to i úplný laik. Aura se skládá ze sedmi vrstev: éterického těla, emocionálního, mentálního, astrálního, éterického negativního, karmického a andělského. Její barva vám o člověku řekne takřka všechno.
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
iluxus.cz
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
Ve středu 22. května uspořádalo renomované hodinářství Koscom večer věnovaný švýcarské značce Norqain. Ta je úzce spojená s hokejem, a tak měla akce návaznost na aktuálně probíhající Mistrovství světa
Pohřbili kancléře zaživa?
epochalnisvet.cz
Pohřbili kancléře zaživa?
„To ne! Proboha ne!“ vykřikne kancléř a celý vyděšený se posadí na posteli. Ten příšerný sen se mu zdál už potřetí! Je v něm pohřben do rakve, v níž ovšem po pár dnech obživne!   Svého času je prakticky nejmocnějším mužem v zemi. Je mu něco málo přes 40 let, a už má za sebou funkci diplomata, císařského
VIDEO: Natočeno jezerní monstrum?
enigmaplus.cz
VIDEO: Natočeno jezerní monstrum?
Ačkoliv titul nejslavnějšího jezerního monstra si pro sebe zabrala lochneska ze skotského jezera Loch Ness, v Kanadě k tomu rozhodně také mají co říci. V tamní provincii Britská Kolumbie se totiž nach
Míří DiCaprio do chomoutu, nebo „ji zařízne“?
nasehvezdy.cz
Míří DiCaprio do chomoutu, nebo „ji zařízne“?
Má snad Hollywood většího hřebce, než je Leonardo DiCaprio (49)? Ten všechny své partnerky obvykle opouští poté, co krásky dovrší 25 let, protože starší ženu vedle sebe nesnese. Že by to s jeho stáv
Karlovarský kraj: Bujná příroda, tajuplné podzemí a dech beroucí kulturní památky
epochanacestach.cz
Karlovarský kraj: Bujná příroda, tajuplné podzemí a dech beroucí kulturní památky
Karlovarský kraj, to nejsou jen světoznámé lázně na seznamu UNESCO. Jeho ráz utváří i bujná příroda, tajuplné podzemí a dechberoucí kulturní památky. Vydejte se s námi do historických měst, odkud můžete podnikat výlety za poznáním dalších magických míst. Cheb – po stopách středověkých kupců Ve městě Cheb najdete nevídanou koncentraci památek. Prohlédnete si unikátní komplex hrázděných
3 vrazi mezi umělci: Probodl Caravaggio soka při souboji?
historyplus.cz
3 vrazi mezi umělci: Probodl Caravaggio soka při souboji?
V tratolišti krve leží na „tenisovém dvorci“ v centru Říma 28. května 1606 bezvládné tělo. Patří mladému hejskovi Ranucciu Tomassonimu. O život ho na neobvyklém místě připravil známý malíř. Je pravda, že se umělec pokusil Tomassoniho před smrtí i vykastrovat? Potemnělé vězení v Andělském hradě v srdci Říma má nového „nájemníka“. Je jím Benvenuto Cellini, zřejmě nejzkaženější umělec
Stařenka rozřezala a spálila manžela
epochaplus.cz
Stařenka rozřezala a spálila manžela
Před justiční budovu přiveze taxík jakousi ženu. Když vystoupí, z obličeje jí mnoho vidět není. Na hlavě má šátek a tvář zakrytou rouškou. Co lze ale spatřit dobře, jsou potíže, které jí působí chůze. Z auta se dostane za pomoci příslušníků justiční stráže. To bude jistě oběť! Anebo ne? Na Českolipsku v severních Čechách mají
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
skutecnepribehy.cz
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská
ChatGPT v byznysu: V něčem pomáhá, v něčem dělá starosti
21stoleti.cz
ChatGPT v byznysu: V něčem pomáhá, v něčem dělá starosti
Podle nové studie nástroj umělé inteligence nejvíce pomohl s kreativními úkoly. Naopak při analytičtější práci zaznamenal spoustu chyb. Když vloni na jaře začal profesor z Harvard Business School Kar