Domů     Našli jsme jeden druhého
Našli jsme jeden druhého
6 minut čtení

Byla jsem jediné dítě matky samoživitelky. Tolik jsem si přála mít sourozence. Ne proto, abych měla s kým sdílet své bolístky, ale aby se máma mohla realizovat i prostřednictvím někoho dalšího.

Kolikrát mi opakovala, jak se mám, protože nikomu rodiče neplatí tolik zájmových kroužků jako ona platí mně. To byla čistá pravda. Nikdo z mých vrstevníků nemusel zvládat tolik mimoškolních aktivit jako já.

Chodila jsem na rytmiku, step, keramiku, klavír, sborový i sólový zpěv, do šachového kroužku i na tenis. Navíc neexistovala jediná školní soutěž nebo olympiáda, které bych se neúčastnila. Učitelé mě milovali. Prý nepotkali tak ambiciózního žáka.

Jenže já to vnímala jinak. Nesměla jsem prohrát, nesměla jsem zklamat. Po pravdě vůbec netuším, co je to radost ze hry samotné. Znám jen pocit zadostiučinění z vítězství a totální zdrcení z neúspěchu.

Každou prohrou jsem zrazovala nejen svou mámu, ale i sama sebe. Postupně jsem totiž, aniž bych si to uvědomovala, přejala máminu představu o dokonalé dceři a vzala ji za svou. Musela jsem být dokonalá dcera dokonalé sebeobětující matky.

Další zlom přišel s nástupem puberty. Jak se mi začaly zaoblovat boky a zvětšovat prsa, dostavil se i odpor k vlastnímu tělu. Naráz jsem si připadala strašlivě tlustá a odporná. Ale já přeci nemohla být špekatá. Já musela mít svou váhu pevně pod kontrolou.

A tak se začala psát další kapitola mého života zvaná mentální bulimie. Do té nemoci jsem nespadla. Rozhodla jsem se. Rozhodla jsem se, že bude lepší potají zvracet a brát kopu projímadel, než mít oblé boky a zadek.

Dokonalá dcera přeci může mít svá tajemství, ale nesmí být za žádnou cenu tlustá.

A tak šel čas, zvyšovala se obtížnost studia i nároky na mimoškolní aktivity a s nimi i jizvy na předloktí i ty na duši. Dodnes nechápu, jak se mi mohlo celou dobu dařit to vše před mámou utajit.

Jak si mohla nevšimnout, že se po každém jídle vytratím na záchod, kde pouštím ventilátor, aby neslyšela zvuky dávení. Tehdy jsem byla na sebe hrdá, že jsem to vše dokázala tak úspěšně skrývat.

Dnes si myslím, že máma prostě nechtěla vidět nic, co nezapadlo do jejího konceptu dokonalé dcery. Protože co nevidí, to prostě není. Ale třeba to bylo jinak. Možná si vážně jen nedala věci do souvislostí a nic netušila.

Jak to skutečně vnímala už se nikdy nedozvím. Máma totiž v mých jednadvaceti letech nečekaně zemřela. Byla jsem zrovna v druháku na vysoké a její smrtí se mi zhroutil celý svět. Naráz nic z toho, za čím jsem se celý život hnala nedávalo smysl.

Když jsem neměla matku, nemohla jsem být dokonalá dcera. Ale nemohla jsem být ani dokonalý člověk. Naráz jsem nebyla nikým a nic nedávalo smysl.

A tak jsem jednoho dne skončila na dně. Probudila jsem se až v nemocnici. Našla mě kamarádka, která zavolala sanitku. Z intenzivní péče si toho moc nevybavuji. Byla jsem pod silnými léky, takže mám všechno jako v mlze.

Jasněji si vzpomínám až na převoz na psychiatrii. Přišlo mi to totiž až groteskně absurdní – dokonalá dcera skončila v blázinci. Však jsem se taky dlouho odmítala s jakýmikoli doktory bavit.

Uzavřela jsem se do pevné bubliny, přes jejíž obal pronikali psychiatři a psychologové jen velmi opatrně a pomalu.

Byla jsem jako cibule obalená stovkami ochranných slupek, které bylo potřeba jednu po druhé opatrně odloupnout a tak odkrýt zmatené, bolavé, ustrašené JÁ.

Ani nespočítám kolik různých terapií jsem musela absolvovat. Nebýt kalendáře, nevzpomněla bych si, jak dlouho jsem tam vlastně byla. Dny za zdmi blázince plynou jinak. Hodiny jsou delší, čas se líně a pomalu vleče.

Čím déle jste izolovaní od světa tam venku, tím se víc a víc přizpůsobujete tomuto pomalému temporytmu. Stávají se z vás pomalu se ploužící bytosti s vyhaslým pohledem. A takovou otupělou schránkou jsem se pomalu stávala i já. Ale nestala. Díky té jediné probdělé noci.

Určitě jsem ho tehdy neviděla poprvé, ale do té chvíle mi zapadal v davu. Nedůležitý šedý pacient. Bylo to na arteterapii. Do té chvíle jsem nebyla sto pochopit, jak by mi mohlo malování odpomoci od bláznění.

Dostali jsme zadáno nakreslit pocit, kterým by se dalo charakterizovat naše dětství jako celek. Když jsem zavřela oči a vybavila si sebe jako malou holku, viděla jsem závodního koně.

Uštvané upocené zvíře, které se z posledních sil snaží doběhnout k cílové pásce za mohutného pobízení bičem i ostruhy. Na konci terapie se vždy skupinově rozebíralo, co kdo nakreslil a proč.

Nedovedete si ani představit ten šok, když jsem spatřila na Patrikově obrázku také závodního koně. Vyslechla jsem si příběh tak podobný tomu mému, že z toho až mrazí.

Jen v jeho případě byl žokejem s ostruhami otec a neschopnost naplnit jeho představy o životě neřešil zvracením, ale pitím. Patrik.

Své jméno mi prozradil po terapii, když jsme se šli společně projít. Brázdili jsme úzké chodníčky, dívali se jeden druhému do očí a hlavně mluvily. Celé hodiny jsme mluvily o všem, co nás kdy potkalo a dovedlo až sem. Společně jsme se smáli, plakali i mlčeli.

Ačkoli to zní jako klišé, nedokážu své pocity vyjádřit jinak, než splynutí duší. Dokonalé souznění dvou zdánlivě bezvýznamných jedinců, kteří v tom druhém našli chybějí díl sebe sama a stali se tak kompletní bytostí. Nešlo tady o fyzické spojení.

Vlastně jsme nezašli dál než k držení za ruce, ani jsme se nepolíbili. Přesto jsem nic silnějšího v životě nezažila. Pro to, co jsem tu noc cítila neexistuje v vypovídající slovo. Protože ani euforie, ani extáze nejsou plně adekvátní.

Můj malý soukromý omezený vesmír se střetl s jeho vesmírem a v té obrovské explozi, ne nepodobné Velkému třesku, přestalo existovat JÁ a transformovalo se v to nepředstavitelně krásné MY. A to nám také zůstalo až dodnes.

Natálie, 33 let, Liberecký kraj

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Rozvod je hodně bolavá záležitost. Kdo si jím prošel, snad mě pochopí. Měla jsem pocit, že už budu jen nešťastná. Tolik jsem se mýlila. Neunesla jsem rozvod. Bez mučení to přiznávám. Dnes už ano! Chovala jsem se jako šílená, připadala jsem si nepopsatelně ukřivděná. A to jsem tedy byla. Můj muž mi utekl s milenkou ve věku naší dcery, bylo jí dvacet, naší dceři Alici devatenáct. Málem jsem se z 
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i