Domů     Sprostý zeť mi prodal střechu nad hlavou
Sprostý zeť mi prodal střechu nad hlavou
5 minut čtení

Moje jediná dcera se zabila v autě. Než jsem si stihla utřít slzy, její manžel už prodával dům, který jsem na ni napsala. Nebýt kamarádky z mládí, byla bych na ulici.

S dcerou Petrou jsme měly krásný vztah. Celý život jsem jí dávala, co jsem mohla. Přesto ale nebyla rozmazlená, a všeho, co jsem pro ni dělala, si vážila. Proto jsem se taky rozhodla jí v mém pokročilejším věku odkázat domek, ve kterém jsem žila.

Manžel zemřel už před patnácti lety a já si myslela, že bude lepší, aby byl dům už rovnou napsaný na dceru. Když jsme zařizovaly formality, říkala jsem jí: „Petruško, já doma ale dožiju.

Rozhodně mi musíš slíbit, že mě nešoupneš na stará kolena do domova důchodců.“ „Slibuju mami, vždycky se o tebe postarám!“ objala mě Petra a já jí samozřejmě věřila.

Dcera se zabila v autě

Dál jsem si spokojeně žila u sebe doma, kde mě dcera s vnoučaty často navštěvovala. Zeť svými návštěvami šetřil, protože jako vrcholový manažer měl málo času i na svou rodinu, natož na tchyni.

Jenže pak se jednou večer vracela dcera autem z práce, na nepřehledném úseku ji naboural rychlý blázen, a byla na místě mrtvá. Zhroutil se mi celý svět. Držela jsem se jen kvůli vnoučatům. Naštěstí i já jsem se měla kde vyplakat.

Kamarádka z mládí Květa, se kterou jsme se občas potkávaly, u mě byla teď pečená vařená. Byla naprosto úžasná, vždycky když jsem potřebovala, nabídla mi rameno k vyplakání.

Cítila jsem obrovskou vděčnost a to jsem ještě nevěděla, jak moc jí budu dlužit jen o pár měsíců později.

Zeť prodá můj dům

Když totiž proběhlo dědické řízení, zastavilo u mého domku drahé auto a z něj vystoupil zeť. Čekala jsem, že každou chvíli vběhnou dovnitř i vnoučata, ale dorazil sám. V obličeji byl tvrdý jako skála a stejně tvrdě i mluvil.

Odmítl kafe, sedl si a hned začal: „Tenhle dům byl napsaný na Petru a bude nejlepší, když peníze za něj uložím dětem na účet, na budoucí studia. Peníze budou pro tvoje vnoučata, neutratím z nich vůbec nic.“

„To jsem ráda, ale třeba tu někdo z dětí bude chtít žít,“ řekla jsem, protože jsem se stále domnívala, že mluvíme o daleké budoucnosti. O té, ve které já už nebudu. „Ty budou vlastní bydlení řešit až za dlouho.

Ale mluvil jsem s makléřem a radí rozhodně prodat teď, protože dům bude už jen ztrácet na hodnotě,“ pokračoval zeť.

Já jen vykoktala: „Myslíš, jako prodávat hned? A kde bych bydlela?“

„Najdeš si něco menšího.“

„No to si tedy nenajdu. S Petrou jsme se domluvily, že tu dožiju. A já očekávám, že budeš její přání respektovat,“ sebrala jsem všechnu sílu k odporu. „Petra je mrtvá. Její práva na dům přešla na mě a děti, a protože vaše dohoda ve smlouvě není, neplatí.“

„Jak to myslíš, neplatí, co jsi to za hyenu?“ brečela jsem. „Hyena, co myslí na své děti! Je mi jedno, co si myslíš a co chceš ty. Jednou ses rozhodla dát Petře dům, a ta by ho jistě přenechala dětem. Rozhodl jsem. Máš asi čtrnáct dní na to si zabalit, pak se začne dům nabízet.“

Zachránila mě opět Květa

Když za tím neřádem zaklaply dveře, plakala jsem několik hodin. Dlouho jsem i zírala na sporák a přemýšlela o tom, že snad dům raději podpálím! Jenže vnoučata nemůžou za to, že jim umřela máma a mají tátu parchanta.

Zase jsem brečela, a ať jsem počítala, jak jsem počítala, se svým důchodem jsem si mohla dovolit tak pokoj na ubytovně. Celou uplakanou mě pak našla Květa na zahrádce, kde jsem jen seděla a hleděla do prázdna. Objala mě, tázavě zvedla obočí a já jí všechno vyklopila.

„Půjdeš k nám! Od té doby, co se kluk odstěhoval, máme v patře nevyužitý malý byt,“ řekla Květa a dodala: „Zaplatíš si energie, a když budu potřebovat, pomůžeš mi. Hezky si to u nás odpracuješ.“ Povzbudivě se usmála a stiskla mi ruku na znamení podpory.

„Neblázni, to přeci nejde. Co by tomu řekl Jirka?“ Bála jsem se, jak bude na nápad reagovat její manžel.

„Určitě mu to nebude vadit. Když nebudeme chtít ani se nepotkáme. Navíc Jirka miluje tvojí bublaninu, když ji občas upečeš, bude šťastnej,“ řekla Květa a už druhý den mi nadšeně volala, ať balím.

Nechci ho už nikdy vidět

Ve chvílích, kdy jsem dokázala zapomenout na zeťovy nelidské praktiky, jsem se vlastně docela bavila. Připadalo mi, jako bych se na stará kolena stěhovala do dívčího penzionátu, protože jsme s Květou byly jako holky, které plánují společné bydlení.

S pomocí Květy a Jirky jsem si odstěhovala, co šlo, a ostatní prodala, nebo darovala. Zeťovi jsem pak jen poslala svou novou adresu, aby vnoučata věděla, kde mě najít. Jemu jsem ale řekla, že ho už nikdy nechci vidět. A jestli ho jen zahlédnu, budu ho žalovat.

Naštěstí se tak nestalo, a kdyby nebylo všeho smutku po dceři, dalo by se říct, že jsem teď v soužití s obětavými přáteli opravdu spokojená. Zachránili mě a já je za to miluju!

Jarmila M.(69), Čáslav

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud