Domů     Partner trpící depresí mi málem zničil život
Partner trpící depresí mi málem zničil život
5 minut čtení

Po rozvodu jsem s šestiletou Terezkou zůstala sama. Bylo to dost těžké, a když se po čase objevil člověk, který s námi chtěl sdílet život, vzaly jsme to obě jako velkou šanci do budoucna.

V době, kdy jsem se s Martinem seznámila, jsem získala byt po mamince, která odešla do domova pro seniory. Martin byl velmi zručný, pracoval jako elektrikář, a pomohl mi s renovací bytu.

Koupelnové jádro muselo pryč, zazdil dveře z koupelny do kuchyně a sestavil novou linku, položil koberce. Vyšlo to tak nějak samo od sebe, že se nakonec přistěhoval i on.

První dny byly perfektní, zamilovala jsem se do něj až po uši, a nevnímala jsem, že když se napije alkoholu, bývá pak i několik dní hodně zasmušilý, nic nejí a nikam se mu nechce chodit.

Krátce před Vánoci začal říkat, že ho nic na světě nebaví, nic nemá smysl a on nevidí jediný důvod, proč ráno vstát z postele.

Hlavní téma sebevražda

Na Štědrý den zmizel z domova a vrátil se až pozdě večer, s omluvou a slzami v očích. Prý žil dlouho sám, nemá žádnou rodinu a neunese tolik emocí. Terezka ten sváteční zkažený večer taky oplakala a já jsem začala mít první obavy.

Kamarádka psycholožka trvala na tom, aby Martin navštívil odborníky. Nakonec jsem ho přesvědčila a dopadlo to podle nejhoršího scénáře. Stal se psychiatrickým pacientem s diagnózou deprese. Začal brát léky, ale připadalo mi, že se změnil. Už to nebyl on.

A pak jsem jednou šla z práce a uviděla ho, jak balancuje v otevřeném okně naší ložnice ve druhém patře paneláku. Rozběhla jsem se domů a nakonec ho přesvědčila, že má slézt dolů a nikam neskákat.

Martin potom podstoupil několikatýdenní léčbu v ústavu, kam se dobrovolně přihlásil. Já ale viděla, že to k ničemu nevede. „Skákat z okna“, jak jsme tomu s Terezkou říkaly, začal poměrně často, i když nikdy nakonec neskočil.

Mezitím se dvakrát zkoušel otrávit prášky na spaní zapité alkoholem, ale vždycky tak, že mu bylo jen strašně špatně. Terezka o tom vyprávěla svému tátovi, když u něj byla na pravidelném víkendu, a ten si se mnou dal schůzku.

Jít s pravdou ven, že miluju člověka, který je sice moc hodný a má nás obě rád, ale Terezku pravidelně děsí tím, že se chce zabít, bylo příšerně těžké. Nic jiného mi ale nezbývalo.

A exmanžel druhý den zavolal, že si bude spolu s novou partnerkou brát Terezku častěji, pokud nic nenamítám. Nenamítala jsem, už tak jsem o ni měla strach. Terezce bylo dvanáct a Martin ji děsil.

To bylo v období, kdy přišel o práci, protože příliš často nebyl ráno schopen vstát. Moje láska a opora jakoby nehrála žádnou roli. Už jsem pochopila, že jde o nemoc, se kterou já nic nepořídím.

Pak přišla Terezka s tím, že by se chtěla přestěhovat k tátovi a jeho současné partnerce, kteří bydleli nedaleko od nás. Souhlasila jsem.

Dceřin odchod mne zdrtil

Jakmile Terezčin pokojíček osiřel, všechno na mne dolehlo mnohem silněji. Měla jsem nervy nadranc, vyděsilo mne i projíždějící auto a rozbrečel fakt, že v peněžence mi chybějí drobné.

Snažila jsem se nezůstávat na nemocenské, protože jsem se bála, že přijdu o práci, ale šlo to čím dál hůř. Občas jsem chodila k Terezčině škole, ale neměla jsem odvahu se s ní setkat. Zjistila jsem, že se Martinovi i mně snaží spíš vyhýbat.

Nebo se ptá, proč se nedám dohromady, nejdu do kina, trochu se nebavím. Jenže já jen seděla doma, všechny pořady v televizi mi přišly jako z jiné planety a jen jsem čekala, až uslyším, kdy se Martin vrací, a jestli je opilý.

To znamenalo, že do druhého dne začne otvírat okna nebo přelézat zábradlí na balkoně. Sousedé na mne pohlíželi čím dál útrpněji, a nebylo divu.

Ruce se mi tak klepaly, že jsem se ani nebyla schopná namalovat, vybrat si oblečení pro mne ráno byl naprosto nepřekonatelný úkol. Jen v okamžicích, kdy jsem volala matce do domova, jsem se snažila sebrat síly a nepůsobit do telefonu zcela zničeně.

Po čase jsem za ní raději šla na návštěvu, aby neměla podezření, že se něco děje. Máma se ale zhrozila, když mne uviděla. A já jí v pláči všechno vyklopila. „Musíš se dát do pořádku a Martina vystěhuj pryč,“ prohlásila pevně. „Ten byt jsem nechala tobě a on tam nemá co dělat.“

Pomohli odborníci a silná vůle

Ale kam? Mám ho vyhodit na ulici? Vždyť je nemocný. Nakonec jsem šla na doporučení kamarádky psycholožky na vyšetření a rychlým výsledkem byla moje hospitalizace a posléze pobyt v lázních. Tam jsem se dala natolik dohromady, že už jsem začala trochu myslet.

Martin propadal do naprosté apatie, nevnímal mne, ale zdálo se, že bude mít poměrně brzy vyřízený invalidní důchod. To byla jediná dobrá zpráva. Ta mne postavila znovu na nohy.

Objevila jsem malou garsonku v suterénu jednoho paneláku u nás na sídlišti, která byla jen za pár korun s tím, že k nájmu patřilo mytí schodů a odklízení sněhu. Zaplatila jsem tříměsíční zálohu a přestěhovala tam Martinovy věci.

Nakonec i jeho, přes jeho chabé protesty. Sama jsem si našla jinou práci v podniku, kde o mé minulosti nic nevěděli, a přestala brát Martinovi telefon. Ten po týdnu stejně utichl. Musím říct, že to byla doba, kdy mi velmi pomohl bývalý manžel.

Chodil mne navštěvovat a Terezce velmi rozumně vysvětlil, že ji teď opravdu potřebuji. Protože exmanželova přítelkyně čekala miminko, Terezka se nakonec vrátila ke mně domů natrvalo.

Dodnes mám nedobrý pocit z toho, že jsem se nechovala k Martinovi nejlépe, ale mám odpovědnost vůči dceři, a už zase žiju jako normální člověk.

Kamila Č. (42), Pardubice

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud