Některá poselství z onoho světa jsou natolik jasná, že není třeba je vysvětlovat.
O podobných příhodách, jaká se mi před lety stala, jsem do té doby pouze četla. Na věci mezi nebem a zemí jsem nahlížela vždy s respektem a věřila jsem tomu, že když lidé zemřou, dokážou zprávu o tom, že opouštějí tento svět, poslat svým blízkým. Jen podoba vzkazu se může lišit.
Byly jsem si velmi blízké
Můj tatínek pocházel z početné rodiny, měl čtyři sourozence. Ze všech nejraději jsem měla tetičku Boženku. Byl to pro mě vždycky takový spiklenec mezi dospělými. V dětství kryla všechny moje lumpárny. Když jsem pak vyrostla, často jsem si k ní chodila pro různé rady nebo se prostě jen tak vypovídat. Věděla jsem také, že mi kdykoliv s čímkoliv pomůže. Udržovaly jsme pak i kontakt na dálku v době, kdy jsem se provdala a odstěhovala do vzdálenějšího města. Vídaly jsme se bohužel už jenom málo. Celkem pozdě jsem se tak dozvěděla, že teta Boženka vážně onemocněla.
Poslední dárek
Tehdy jsem neváhala a hned jsem se za ní vydala. Teta už v té době žila sama, její manžel zemřel dávno předtím na rakovinu. Bylo na ní vidět, že má skutečně vážné zdravotní problémy a také bolesti. Působila, jakoby se už vyrovnala s přicházejícím koncem života. Když mi náhle dala jako dárek starožitné hodiny, věděla jsem, že je to vlastně něco, co mi dává na rozloučenou – a že už se spolu pravděpodobně nikdy neuvidíme. V tom jsem měla bohužel pravdu.
Zastavily se na třech hodinách
Hodiny od tetičky jsem si dala doma do vitríny v obýváku. Kdykoli jsem se tam podívala, tak jsem si na tetu Boženku vzpomněla. Celou tu dobu normálně měřily čas. Jednoho dne se ale najednou zastavily a ukazovaly už jenom tři hodiny.
Ohlásily její smrt
Nejprve mi to nepřipadalo jako nějaká zvláštní událost, ale zanedlouho jsem si to musela dát do podivných souvislostí. Následující den mi totiž volali příbuzní, aby mi sdělili smutnou zprávu – teta Boženka je po smrti. Zemřela právě v ten den, kdy hodiny, které mi dala jako dárek, přestaly jít. Zeptala jsem se tatínka i na hodinu tetiny smrti. Odpověděl, že k tomu došlo ve tři hodiny odpoledne.
Vzpomínka
Bylo mi ihned jasné, že to nemohla být náhoda. Věřím, že mi tetička tímto způsobem poslala zprávu o své smrti. Od té doby už se hodiny nikdy nepodařilo zprovoznit. Samozřejmě jsem si je ale ponechala. Ve vitríně mi tak milovanou tetičku Boženku i nadále připomínají.
Jaroslava B. (64), Jablonec nad Nisou
