Domů     „Osiřelé“ hafany zachránila před smrtí
„Osiřelé“ hafany zachránila před smrtí
5 minut čtení

Když umřela maminčina sousedka, pozůstalí vyklidili dům a jejím pejskům se údajně snažili najít nový domov. Mamce jen stroze oznámili, že když si je nikdo nevezme, nechají je utratit. Jenže s tím se nedokázala smířit.

Moje máma je neuvěřitelně dobrosrdečná bytost a snad ještě hodnější než na lidi je celý život na zvířata. Rozumí jim, dobře se o ně stará, a protože žije v malém domku na venkově, může jich, hlavně k radosti mých dětí, i několik mít.

Žijí s ní čtyři kočky, které chodí do domu i ven. V zimě polehávají po gaučích, kdežto v létě se z nich stávají tulačky. Kdyby nebyly několikrát za den prázdné jejich misky ani by o nich nevěděla.

Taky má malého zrzavého voříška, kterého někde sebrala odloženého, když byl ještě štěně. Kočky také nejsou žádné královny krásy z chovné stanice za spoustu peněz, jsou to nalezenkyně, které měly štěstí, protože si je vzala právě ona.

Ovšem posluhuje jim tak, jako by královnami byly. Máma je ale pečovatelka i co se týče zvířat jiných lidí. Třeba dává pozor, aby všichni ve vesnici, kteří nechtějí koťata, dali své kočky vykastrovat.

Kdyby to totiž neudělali, topili by pak mňoukající drobečky, což by mámě urvalo srdce. Nebo když jedna starší paní u nich ve vsi měla nemocného psíka, moje máma s ním jezdila k veterináři a pomáhala stařence o něj pečovat.

Čekali na novou šanci

O takových běžných situacích, do kterých moje máma zasahuje, bych vám mohla vyprávět hodně dlouho. Nikdy jsem takovou péči mámě nevyčítala, ale vždycky jsem jí připomínala, ať myslí hlavně na sebe a své zdraví, a potom teprve na každé zvířátko v okolí.

Vždycky nad tím jen mávla rukou a řekla: „Ále, vždyť to by přeci udělal každý,“ nebo: „Vždyť to nic není, zas nejsem tak stará, abych se nedokázala postarat o jednoho pejska.“ Pak jednoho dne žel zemřela mámina milá sousedka Vlastička.

Často jsem ji vídávala, jak sedí na zápraží a hladí po hlavě dva obrovské hafany. Co si pamatuju, u jejich domu vlastně vždycky hlídali dva velcí psi. Do domku vedle přijeli Vlastiččiny děti a dávaly dohromady její pozůstalost.

Vyklízely dům, odvezly těch pár slepiček a králíků, co ještě Vlastička měla, hafanům daly nažrat a odjely. Druhý den potom zazvonily na mou mámu a poprosily, zda by mohla Hromovi a Bleskovi dávat každý den nažrat, než jim najdou nový domov.

Máma samozřejmě souhlasila a vzhledem k tomu, že ji hafani znali, nebyl v tom žádný problém. Svědomitě je krmila a čekala, až si pro ně přijede nějaký milý nový majitel.

Nemilosrdný ortel

Nic takového se ale čtrnáct dní nestalo. Pak opět přijela Vlastiččina rodina. Mámě velice poděkovali a sdělili jí, že zatím bohužel pejskům nového majitele nenašli, a když se nenajde za další týden, budou je muset dát utratit.

V mámině hlavě to ale znělo takto:

„Když se nenajde nový majitel pro pejsky, budu si je muset vzít já, protože je přeci nenechám nadobro uspat.“ Její povaha jí nedávala jinou možnost a to přesto, že už měla doma malého psa a čtyři miciny, a nevěděla, jak se budou snášet a jestli jí budou ti velcí psi vůbec poslouchat.

Týden uběhl jako voda a žádný nový majitel se o sedmiletého a desetiletého „vlčáka s něčím“ nehlásil, takže už v neděli se chystalo stěhování.

Ukázalo se, že náš Alík nesnese konkurenci a už vůbec ne tak velkou, takže bylo jasné, že psi musí být vždycky od sebe. Máma tedy velkým psům půjčila na chvíli spodní pokoj a místnímu řemeslníkovi práci zadala práci na boudě a malém oploceném výběhu.

Vše pro zvířátka

Kočkám se samozřejmě nedá vysvětlit, že od teď se mají určitým místům v domě i na zahradě vyhýbat, takže hned první týden vezla máma mourovatou Hedviku na šití, ale nebylo to nic velkého. Ovšem máma měla prokousnutou ruku, což jí ale nevadilo.

Díky této své „oběti“ totiž zachránila Hedvice život, protože jinak by Blesk kočku roztrhal. Její adopce měla i další následky, třeba že chodila na dvě procházky se psi, protože společně je vzít ven nemohla.

Skotačení hafanů odnesly i speciální kalhoty jedné cyklistky, které jí máma bez mrknutí oka proplatila. Opět jí to nerozhodilo, protože byla ráda, že paní jinak zůstala bez úhony. „Nehody“ se psy prostě brala tak, jak přicházely.

Aby toho nebylo málo, psi dostali jakýsi ekzém, takže s nimi den co den putovala autobusem a vlakem se dvěma přestupy k veterináři.

Snad si neadoptuje slona

Časem se vše začalo uklidňovat a celá ta „smečka“ se tak nějak sžila. Pravda, že by Hrom s Bleskem mamku zrovna na slovo poslechli, to ne, ale se všemi těmi zvířaty to zvládala tak, že jsem ji obdivovala.

Když Blesk začal stárnout, máma ho dokonce nosila na zahradu, aby se mohl vyvenčit, což při jeho hmotnosti byl výkon hodný vzpěrače. Dneska už žije jen Hrom a v „rodinné hierarchii“ se vlastně nic nezměnilo.

Máminu domu šéfují zvířata, některá musejí i nadále žít v oddělených „zónách“ a máma stále nachodí hodně na procházkách. Takže když se řekne dobré srdce, okamžitě se mi vybaví právě moje maminka. A hned potom se vždycky pro sebe usměju a řeknu si:

Snad nikdy nepůjde okolo cirkusu, kde už nebudou potřebovat třeba lva nebo slona…

Barbora S.(39), Nová Paka

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit