Šla jsem stále hlouběji do nitra lesa a už nedoufala, že najdu cestu zpět. Našla jsem však fantastické, pohádkové místo jako ze snu.
Sluneční paprsky prosvítaly mezi stromy. Milovala jsem atmosféru lesů a ráda odpočívala při poklidném houbaření. Byl krásný den a já i tentokrát vyrazila s košíkem do zeleného ráje. Tentokrát jsem se ale příliš ponořila do sběru hub a zapomněla vnímat cestu. Najednou jsem si uvědomila, že jsem zabloudila.
Ztratila jsem se
V panice jsem šla stáje hlouběji do lesa. Zdálo se, že nenajdu cestu zpět. Tehdy ještě neexistovaly mobily, a tak jsem byla naprosto bezradná. Bloudila jsem už asi osm hodin, když jsem se ocitla v temném hustém lese. Jakoby tu neexistoval život. Jen podivná tma. Ve veškeré té temnotě jsem spatřila malé světýlko mezi malými keříčky. Protáhla jsem se mezírkou a byla fascinovaná tím, kde jsem stanula.
Jako z jiného světa
Ocitla jsem se na místě jako ze snu. Vše bylo zahalené přívětivým světlem. Všudepřítomný zpěv ptáků a šum vody se odrážel v ozvěně. Bylo mi tak krásně, cítila jsem klid. Kolem mě začaly poletovat kouzelné bytosti. Že by to byly snad dobré víly? Chtěla jsem zůstat, ale jakoby mi vlídný hlas řekl, že ještě nenastal můj čas. Zavřela jsem oči a pomalu vydechla. Když jsem je otevřela, ležela jsem na kraji lesa a naprosto dehydratovaná. Byl to snad jen sen? Nebo ráj?
Tereza S. (51), Plzeň
