Domů     Měsíce jsme o sobě nevěděli
Měsíce jsme o sobě nevěděli
5 minut čtení

Je to dávno. Bylo mi pouhých osmnáct let. Cítila jsem zoufalství, beznaděj, prázdnotu. Vlastně jsem měla hodně společného s pohádkovou Popelkou.

Maminka mi umřela a místo ní přišla zlá žena s pichlavýma očima. Nechápu, co na ní táta viděl. Byla to vysoká hřmotná ženská, budila hrůzu, připomínala čarodějnici. Když jsem byla malá, skálopevně jsem věřila, že ta žena tátu očarovala.

Bál se jí, i když ke všem ostatním se choval panovačně. V její společnosti se změnil v ustrašeného chudáčka, který po většinu času mlčel a přikyvoval.

Ve všech ostatních případech, zejména co se mě týkalo, se otec choval jako cholerik, často vybuchoval, býval v opozici. Když k tomu všemu přičtete místo, kde jsme bydleli – pochmurné podhůří pod šedivými mraky, vyjde vám výsledek: horor!

Silné a smutné provázky deště padaly celé dny, z lesních potůčků se pak stávaly říčky. Zima byla i v létě.

Byla jsem smutná a sama

Náš statek byl situovaný pod šedivou skálu. Tátova žena se ke mně nechovala pěkně. Otec to svou výchovou vyrovnat nedokázal. Vím, že mě měl rád, ale jak už to tak někdy bývá, neuměl to dát najevo. Myslel si, že vychovávat dceru znamená křičet na ni.

Čím více řvete, tím lépe vychováváte. Zejména v pubertě se mi s tím žilo těžko. Byla jsem smutná holčička a později zachmuřená dospívající dívka. Neměla jsem kamarádky.

Škola, kam jsem dojížděla, byla v nejbližším městečku a moji spolužáci bohužel vycítili a vytušili, že jsem jiná. Mně rodiče nekupovali, na rozdíl od nich, pěkné oblečení v obchodních domech. Nedostávala jsem kapesné.

O nějaké dovolené jsem mohla jenom tiše snít. Moře jsem znala z obrázků. Vypadala jsem a chovala se jinak než ostatní.

Lišky tu dávaly dobrou noc

V naší obci nebyla ani hospoda, ani kostel, ani sebemenší obchůdek. Ani autobusová zastávka, na autobus se chodilo do sousední vesnice. Jen kaplička, ta tu byla, napůl schovaná v hájku.

Kupodivu i hřbitůvek, kam jsem chodila čas od času rozmlouvat s mámou, jediným člověkem, který mi rozuměl. Nosila jsem jí náruče lučního kvítí. V zimě věnečky ze šišek. Do vesnice jezdívala čas od času pojízdná prodejna. Když přijela, byla to velká událost.

Jednou s ní ale nepřijel jako obvykle mrzutý starý pán, ale krásný kluk zhruba v mém věku.

Vypadala jsem jako šmudlinka

Macecha mě poslala nakupovat jako vždycky. Málem jsem se svalila do trávy, když jsem uviděla nového prodavače. Byl jako princ z pohádek, jako zhmotněný dívčí sen. Byla to láska na první pohled.

Jenomže zrovna po špičkách přicházel podzim, první sníh se sypal překvapivě brzy. A já jsem samozřejmě netušila, že s pojízdnou prodejnou nepřijede děda, který vypadal na sto let, ale princ z pohádky. A tak hádejte, co jsem si oblékla: Tátův vatovaný kabát!

Hlavu jsem si zabalila do vlněného šátku. Nejradši bych se do země propadla.

Rande pod lípou

Podruhé jsem si dala s oblečením a účesem větší práci. Princ z pojízdné prodejny se stal smyslem mého dosud ne zrovna šťastného života. I on si mě všiml.

Což nebylo zase tak těžké, protože věkový průměr zdejších obyvatel byl tak vysoký, že jsem mezi nimi bila do očí. Když jsme se viděli potřetí, vtiskl mi potají do dlaně dáreček. Červený bonbon.

Později lístek s textem, jestli bych za hodinku nepřišla k veliké lípě. Kde je veliká lípa, všichni zdejší věděli.

Táta dostal amok

Sešli jsme se, a ne jen jednou. Věděla jsem, že On je ten pravý, moje životní láska. Ale to už se nad naším nádherným románkem smrákalo. Někdo nás viděl a hned zatepla to pověděl mému otci. Nikdy nezapomenu na scénu, která se rozpoutala.

Táta asi nebyl šťastný člověk, když kvůli všemu takhle vybuchoval. Tehdy řval, že ze mě chce mít vysokoškolačku, ne poběhlici, couru. Ale to ještě nic nebylo. Pojízdná prodejna přijela zase. Pamatuju se na ten den, jako by to bylo včera.

Nesněžilo, jen drobně pršelo. Vítr bral lidem deštníky a šátky. Když ustal, maličko se oteplilo. Otce jsem viděla už zdálky, v černém kabátě vypadal jako přízrak. Přiběhl k náklaďáčku, popadl jeden kámen, druhý, třetí, a začal jimi házet po prodávajícím.

Doprovázel to kletbami a sprostými nadávkami. Pak už jsem jen zlomeně sledovala, jak auto s mým milým zběsile ujíždí po blátivé cestě a zmenšuje se a zmenšuje.

Postavila jsem se na vlastní nohy

Asi to byl impuls, abych změnila svůj život. Tím spíš, když příště s prodejnou přikodrcal někdo jiný, nerudný chlap středního věku. Neumím popsat, jak mi bylo. Kdo si vzpomíná na první lásku, možná se dokáže do mé situace vcítit.

Chtělo se mi všechno skončit, umřít, zmizet. Ani nebylo komu se svěřit. Doma to nepřicházelo v úvahu, kamarádky jsem neměla. Nezbylo než to nejhorší: zachovat se rozumně.

Odmaturovala jsem, řekla doma sbohem a odstěhovala se do většího města, do ubohého jediného pokojíku v podnájmu. Rozhodla jsem se na mladého řidiče pojízdné prodejny zapomenout.

Šťastné shledání

Přijet na Vánoce domů se přes všechny hádky sluší. Jela jsem. Bylo mi devatenáct, otec už na mě tolik neřval, přece jen, byly svátky a byl už naším nesmyslným sporem unavený. Pozorovala jsem na něm, že je opravdu rád, že mě po delší době zase vidí.

Mezi svátky přijela pojízdná prodejna. Nevydržela jsem a běžela se tam podívat. Byl tam. Ani jsme si nic dlouze nevysvětlovali. Tehdy se prostě urazil, později mě marně hledal. A teď mě rovnou a bez okolků požádal o ruku. A já? Samozřejmě jsem řekla ano.

Hana J. (60), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Věřila jsem, že jednou k sobě najdu správného muže. Dva pokusy mi sice nevyšly, ten třetí ale zatím nemůže být lepší. V dávat se ve dvaceti letech bylo romantické a naivní. Chystat další svatební šaty těsně před čtyřicítkou už bylo trošku bláznivé. Ale absolvovat to všechno znovu, do třetice, na prahu šedesátky, to už si klepali na čelo všichni moji blízcí. „Zase tě mám vést k oltáři? Vždyť už
3 minuty čtení
Sblížila nás písnička Lenky Filipové a Karla Zicha Mosty. A tak jsme se jeden takový most pokusili mezi sebou vybudovat. Jednou se sice zbortil, my jsme k sobě ale zase našli cestu. Ráda jsem jezdívala na pio­nýrské tábory. Naši mě tam šoupli hned v první třídě, aby měli pár týdnů klid, ale mně to nevadilo. Byla jsem smělá holčička a společnost jsem vyhledávala. Akorát že mi při vyndávání zavaz
5 minut čtení
Když mě první manžel odkopl jako nepotřebnou věc, ocitla jsem se na dně. Moje kamarádka ale zasáhla a díky ní jsem dnes zase šťastná. Na období před deseti lety nevzpomínám ráda. Prožívala jsem skutečné peklo. Zjistila jsem tehdy, že mě manžel po třiceti letech manželství podvádí se svou asistentkou. To ale zdaleka nebylo všechno. Nejen že mě opustil, ale dokonce mě chtěl vystěhovat do bytu, kd
3 minuty čtení
Nebyla jsem studijní typ. Moji rodiče ale byli přesvědčeni o opaku. Ještěže tu byl Roman, můj anděl strážný, který mě držel nad vodou. Maturita pro mě bylo hotové peklo. Nebyla jsem ani za mák studijní typ, avšak nezdravě ambiciózní rodiče nedali jinak, než že mě přiměli podat si přihlášku na gymnázium. Utěšovala jsem se, že je to předem ztracený boj a že se tam ani nedostanu, ale asi byl toho
5 minut čtení
S mým prvním mužem Viktorem jsme se brali na konci sedmdesátých let. Byl vysoký a vtipný, k tomu mě vroucně miloval, stejně jako já jeho. Myslela jsem, že je to navěky. Měli jsme spolu dvě děti, malý domek po rodičích na kraji města a zahradu plnou mých milovaných růží. Lásce k nim mě naučila má babička a já jsem v její tradici pokračovala. Množila jsem je, šlechtila a jezdila s nimi po výstavá
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budovat mosty je lepší než je pálit
skutecnepribehy.cz
Budovat mosty je lepší než je pálit
Sblížila nás písnička Lenky Filipové a Karla Zicha Mosty. A tak jsme se jeden takový most pokusili mezi sebou vybudovat. Jednou se sice zbortil, my jsme k sobě ale zase našli cestu. Ráda jsem jezdívala na pio­nýrské tábory. Naši mě tam šoupli hned v první třídě, aby měli pár týdnů klid, ale mně to nevadilo. Byla jsem smělá holčička
Předpověděl portugalský král vlastní smrt?
epochalnisvet.cz
Předpověděl portugalský král vlastní smrt?
Královská rodina mává z otevřeného kočáru a provázejí ji ovace. Pak se ale z davu vynoří podmračený muž s plnovousem, poklekne na jedno koleno a zamíří pušku na cíl. Tím není nikdo jiný než sám panovník.   Diplomat. Mučedník. Tak znějí dvě přezdívky, pod kterými Portugalsko zná svého krále Karla I. (1863–1908). Ta první se vztahuje k jeho jednání
Co formuje děti? Prostředí, výchova či matčin stres
21stoleti.cz
Co formuje děti? Prostředí, výchova či matčin stres
Vědci se dlouhodobě zaobírají dopadem výchovy a prostředí na lidskou osobnost. Ovšem tenhle oříšek je s nadsázkou řečeno poměrně tvrdý na rozlousknutí. [caption id="attachment_93552" align="alignno
Partner překvapil Štréblovou zásnubním prstenem
nasehvezdy.cz
Partner překvapil Štréblovou zásnubním prstenem
Nečekaná událost jak pro nás, tak pro Alenu Štréblovou (60) alias Milenu Pumrovou z Ulice! Své soukromí si herečka přísně střeží. Svého partnera, prošedivělého štramáka, povoláním veterináře, ukáza
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
epochanacestach.cz
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
Jsou regiony, které se návštěvníkům představují jediným symbolem. Olomoucký kraj mezi ně nepatří. Jeho kouzlo spočívá v rozmanitosti. Během jediného dne lze projít středověkým hradem, sestoupit do podzemních jeskyní, vystoupat na rozhlednu, projít se po hřebeni Jeseníků a večer strávit na festivalu pod širým nebem. Právě propojení poznání, kultury a aktivního odpočinku dělá z regionu
Ferdinandové mezi Habsburky: Lháři, básníci a dobráci
historyplus.cz
Ferdinandové mezi Habsburky: Lháři, básníci a dobráci
Habsburkové vládli českým zemím v kuse téměř 400 let. I oni si podobně jako Přemyslovci a Lucemburkové potrpěli na tradici a není proto divu, že si častěji než jiné předávali jedno stejné jméno – Ferdinand. Celkem pět Ferdinandů usedlo na český trůn. Některé přitom nespojuje pouze jméno, ale i podobný osud a povaha…   1.
7 prima tipů, jak připravit pokožku na léto
nejsemsama.cz
7 prima tipů, jak připravit pokožku na léto
Léto je za rohem a kůže nemusí být na sluneční paprsky úplně připravená. Jakou péči jí tedy v těchto dnech a týdnech dopřát, abyste se nespálila a vypadala stále skvěle? S příchodem prvních letních paprsků dostává pokožka pořádně zabrat. Na příval silného slunečního záření totiž není po zachmuřeném jaře dostatečně připravena. Reagovat tak může velice citlivě v podobě začervenání, vyrážky
Předpověděli zkázu Pearl Harboru Nostradamus i Baba Vanga?
enigmaplus.cz
Předpověděli zkázu Pearl Harboru Nostradamus i Baba Vanga?
Nedělní, pohodové ráno. Tisíce amerických vojáků spí 7. prosince 1941 v Pearl Harboru na havajském ostrově Oahu a cítí se přitom jako v ráji [gallery ids="169578,169581,169580"] V té době se
Projekt jako oživlý paleolit
rezidenceonline.cz
Projekt jako oživlý paleolit
Upper House představuje dokonalou symbiózu architektury, umění a přírody. Kulturní dědictví, zakořeněné v městské buši, nejen skvěle vypadá, ale také aktivně zvyšuje kvalitu života svých obyvatel. Originální výškový dům působí v podstatě jako galerie, zavěšená nad rozlehlou metropolí. Rezidenční objekt v South Brisbane je manifestem spojení člověka s daným prostředím, kulturou a komunitou. Navržena studiem
Chlebová polévka s houbami
tisicereceptu.cz
Chlebová polévka s houbami
Chléb by měl být asi tři dny starý. Po jeho rozvaření získáte hustý, sytý pokrm. Se sýrem a houbami vás jeho chuť mile překvapí. Potřebujete 400 g starého chleba 1 l vývaru 200 g hub 100 g tv
Praha přivítá největší svátek českého a moravského vinařství
iluxus.cz
Praha přivítá největší svátek českého a moravského vinařství
Milovníci vína, vinaři i odborná veřejnost se letos opět setkají na jedné z nejprestižnějších vinařských akcí v České republice. Dne 6. srpna 2026 se Clarion Congress Hotel Prague promění v dějiště Re
Býčí skála: Brutální obětiště dávnověku
epochaplus.cz
Býčí skála: Brutální obětiště dávnověku
Šperky, zbraně, sošky a spousta obilí. Ale také přes 40 lidských obětí, převážně dívek, z nichž některým rozetnou hlavu a useknou končetiny. To je slavný halštatský pohřeb. V Evropě nevídaný objev, který dodnes neumíme vysvětlit… Jeho koníčkem je „slepá jeskynní zvířena“, a díky tomu, přestože je hlavně lékař, objeví řadu nových organismů. Jindřich Wankel (1821–1897)