Můj mladší bratr se oženil tajně. Nikdo z rodiny na svatbě s drobnou tmavovláskou Editou nebyl. Poslal nám jen fotku z mobilu. A pak oznámil, že s námi bude jeho žena bydlet.
Bratr je řidič z povolání, většinu času tráví na cestách. S Editou se tak seznámil někde na hranicích se Slovenskem a byla to láska na první pohled.
Teď se rozhodli, že se spolu přestěhují do domku naší rodiny, kde bydlím po rozvodu já s dcerou Klárou a v podkroví náš otec. Bratr má malý pokoj v přízemí, hned vedle kuchyně. Tady se najednou objevila Edita a bylo jí všude moc.
Hlasitá a pro mě neúnosně vulgární. Její slovník byl daleko za hranou toho, co snesu, ale bratra to evidentně bavilo. Doma se objevoval jen občas a oči měl jen pro Editku.
Záhadné nákupy
Táta byl evidentně rád, že se brácha skoro ve třiceti usadil, jak říkal, ale pro mě bylo sdílení kuchyně i koupelny s novou členkou rodiny utrpením. Dlouhé černé vlasy v umyvadle poplivaném pastou bylo ranní přivítání, ze kterého se mi zvedal žaludek.
Navíc mi Edita nijak s domácností nepomáhala, kromě bílení ledničky. Většinu času trávila někde pryč nebo zavřená v bratrově pokojíčku. Prý si hledá práci. Jenže už půl roku zřejmě marně. Z čeho žije, mi nebylo jasné. Někdy taky nakupovala, ale divně.
Přinášela domů i docela drahé věci, jídlo, drobnou elektroniku nebo kosmetiku. Objevovaly se a zase mizely. Dvě luxusní řasenky v koupelně. Peněženka z rejnoka. Jednou Edita měla nový mobil a o dva dny později úplně jiný.
Nahlas jí v pokoji hrála muzika, i když odešla z domu, ale protože pokoj zamykala, nešlo to vypnout. Když jsem jí něco vytkla, jen se smála. Moje dcera se s ní pokoušela zpočátku sblížit, ale pak jsem viděla, že má spíš strach.
A jednou Klára vrazila ke mně do pokoje: „Mami, tohle musíš vidět! Edita zapomněla zamknout!“
Řekla jsem mu, co dcera viděla
Nejdřív jsem jí chtěla vyhubovat, že strká nos, kam nemá, ale pak jsem se raději šla podívat. Pokoj byl plný různých předmětů. Tři mobily, na stole několik rtěnek a hromádka drahých laků na nehty. Zavřela jsem dveře a šla zavolat bratrovi. Má se vrátit zítra.
Tak to si s ním budu muset promluvit. Jakmile se objevil ve dveřích, zatáhla jsem ho stranou a řekla mu, co Klára objevila. Brácha se zakabonil a rozrazil dveře do svého pokoje. Ale mobily zmizely. „Proč by se neměla malovat, chce se líbit.
Jen jestli si to Klára nevymyslela…“ dodal pochybovačně. To neměl říkat. Od té chvíle jsem věděla, na čí je straně. A já jsem to všechno viděla na vlastní oči.
Utekla do neznáma
Dát řeč s Editou bylo naprosto marné, začala si jako obvykle zpívat a šla pryč. Budu muset za tátou, dům je napsaný na něj. Ale bude to k něčemu? Naštěstí jsem nemusela. Situace se vyřešila úplně jinak. Editu chytili při krádeži v obchodním domě.
Měla po kapsách drahé parfémy. A ukázalo se, že to není její první střet se zákonem. Policie se dostavila na domovní prohlídku a táta dostal málem infarkt. Edita musí z domu, ať už s bráchou, nebo sama. Zlodějka pod naší střechou spát nebude.
Nakonec se tiše vyplížila sama, ani bratr nevěděl kam. Vidím na něm, jak je mu všechno trapné, jak se stydí, a navíc si myslím, že Editu měl opravdu rád. Doufám, že příště bude vybírat lépe.
Petra R. (51), Varnsdorf
