Domů     Hledám štěstí někde jinde
Hledám štěstí někde jinde
5 minut čtení

Do svého muže jsem se zamilovala, pak jsem ho měla ráda, ještě jsem ho dokázala i tolerovat. Teď ho prostě nesnáším. A vlastně nechápu, jak se to mohlo stát.

Mirek mi zase přinesl kytičku. Takovou malou, roztomilou. Ne žádný nabubřelý a okázalý pugét. Mirek si totiž na nic nehraje. Je jaký je. A to je na něm to nejúžasnější.

Naprostá přirozenost s jakou se baví s lidmi, jak chodí, směje se, kdy k tomu cítí důvod a mlčí, když nemá co říct. Scházet se s ním je osvěžující, jak jarní deštík. Nepotřebujeme velká gesta, vášnivá slova a objetí.

Nám stačí, že jsme spolu, že bezcílně chodíme parkem a povídáme si o běžných věcech. Nepotřebujeme dávat na odiv svou lásku, my se prostě milujeme.

Setkání v tanečních

Svého manžela Rudolfa jsem poznala v tanečních. Upoutal mě hned první hodinu. Hezký, vysoký sportovně vypadající kluk, který mi hned napoprvé nepošlapal nohy. Zdál se být i docela zábavný a já se do tanečních začala moc těšit.

A než náš kurz skončil, začali jsme spolu chodit. Byla jsem tehdy opravdu šíleně zamilovaná. Byla to vlastně moje velká první láska a všechno mi připadalo tak úžasné.

Studentská láska

Po maturitě šel Rudolf na vysokou do jiného města a domů jezdil jen na víkendy. Mě maturita teprve čekala a já si zoufala, že svého miláčka budu vídat tak málo. Jenže po maturitě jsem se na vysokou školu nedostala.

A oba jsme se proto museli smířit se vztahem, tak trochu na dálku. Prvotní velká zamilovanost nás ale už opustila. Přetavila se však do skutečné lásky, do hlubokého citu. A nechtěné odloučení náš vztah ještě prohloubilo.

Svatba a rodina

Když Ruda dostudoval, nic nebránilo tomu, abychom se vzali. A po svatbě jsme konečně začali spolu žít v malém, ale útulném bytě. Po narození dcery se nám ho podařilo vyměnit za větší. Tehdy poprvé začaly mezi námi malé neshody.

Vadilo mi, jak se manžel neustále prosazuje se svými názory, jak si byt zařizujeme především podle jeho představ, jak si je sebejistý. Byla jsem ale plně zaujatá svou krásou holčičkou. A všechny pochybnosti jsem proto házela za hlavu.

Všechno ví, všechno zná

Jenže Rudův přístup ke všemu ve stylu všechno vím a znám, se stával čím dál tím nesnesitelnější. V té době jsem si poprvé uvědomila, že jsme se vlastně s Rudolfem před svatbou pořádně nepoznali.

Nevěděla jsem tehdy, že sice ve vinárně, kde jsme se spolu sešli, umí být vtipný a pozorný. Když ale přijde domů z práce je podrážděný, nespravedlivě kritický a líný na to, aby mi s něčím pomohl.

Nevěděla jsem, že špinavé ponožky a slipy za sebou „trousí“ po bytě, nesklápí prkénko na záchodě a vanu po sobě nikdy neumyje. Bylo to pro mě velké rozčarování.

Ještě to vydržím

Snažila jsem se být tolerantní. Říkala jsem si, že každý z nás má své zlozvyky. A dcera na tátovi přímo visela. Proto jsem bez řečí jeho ponožky sebrala a dal do koše špinavé prádlo, umyla vanu a sklopila prkénko. Snažila jsem být nekonfliktní a nad věcí.

Jenže mi už začalo vadit, že chrápe. I když dříve, protože mám dobré spaní, jsem to snášela dobře. Naše dcera už dospěla a odešla z domu. Odstěhovala jsem se proto do jejího bývalého pokoje. A tím to všechno začalo.

Nesnesitelný bručoun

Přestože jsme s Rudolfem od sebe jen dva roky, z něho se najednou stal úplný dědek. Jakoby mezi námi byla neskutečná věková propast. Nechtěl nikam chodit a bavit se. Po práci se vždy svalil na gauč a buď koukal na televizi nebo do počítače.

Přitom neustále na něco nadával, kritizoval druhé i mě. Jen on byl vždy ten nejlepší.

Odejít nešlo

Strašně mě to vytáčelo. Tlak mě stoupl, jen jsem slyšela harašit klíče od bytu, když se vracel domů. Dělalo se mi špatně při tom, jak hlasitě srkal polévku, jak si nahlas odříhl po jídle. Nesnášela jsem, jak mě bodře plácal přes zadek.

A jak se rádoby shovívavě díval na mé vadnoucí křivky. Moje láska definitivně vyprchala. Už jsem toho měla dost, ale nedokázala jsem odejít. A pak se stal zázrak.

Zasloužená dovolená

Protože můj muž pecivál odmítal jet k moři. Odjela jsem na dovolenou se svou dobrou kamarádkou Zdenou. Užívaly jsme si krásné dny na pláži a večer chodily na večeři a posezení u vínka do místní restaurace. Připadala jsem si jako v ráji.

Bez všech těch pesimistických vizí, kritiky a poučování od Rudolfa. Bylo to osvobozující. A právě v ten okamžik se u našeho stolu objevil Mirek, který mě přišel vyzvat k tanci. Vstala jsem a jako omámená došla na parket. Jak dlouho už jsem netancovala. Rudolf o to nestál.

Nebyl to jen románek

Těch pár zbývajících dní u moře uteklo jako ve snách. Z Mirka se vyklubal milý člověk, který mě nabil neskutečnou energií a optimismem. Už dávno jsem se tak bezstarostně nesmála a nechovala se jako puberťačka.

Vedle Mirka, který je o pár let mladší, jsem si připadala i já mladá a žádoucí. Spadly ze mě všechny mé chmury a pochybnosti.

Mám štěstí jinde

Náš vztah vydržel dodnes. Našla jsem si prostě štěstí mimo domov. Mirek mě nechce předělávat, nepotřebuje mě vlastnit ani mě neustále poučovat. Jemu stačím právě taková, jaká jsem. Jen díky tomu dokážu být doma nad věcí a manžela neopustím.

I když už dávno žijeme vedle sebe a ne spolu. Vím, že rozvod by ho zničil.

Vendula H.(58), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která