Domů     Štěstí se vejde do jedné dlaně
Štěstí se vejde do jedné dlaně

Bydlela jsem ve svých třiadvaceti letech stále u rodičů. Na tom by nebylo zase až tak nic neobvyklého, jenže naši se rozváděli a doma se prostě nedalo vydržet.

Neustále jsem byla svědkem hádek, obviňování a dokonce i fyzického napadání. Nehodlala jsem v tomto sporu stát na něčí straně, své výhrady jsem měla jak proti otci, tak proti matce. V každém rozchodu se vina dělí napůl, ať si kdo chce co chce říká.

Hádky na denním pořádku

Hlavní a jedinou útěchou mi v těchto pohnutých dnech byl Šimon. Chodili jsme spolu dva měsíce a já jsem do něj byla zamilovaná jako do nikoho předtím. Byl to hrozně hodný kluk v tom nejlepším slova smyslu.

Zpočátku jsem se bránila tomu, abych Šimonovi líčila, jak to u nás doma vypadá. On však na mě poznal, že mě něco trápí a jeden letní večer jsme proseděli v parku na lavičce s mým vyprávěním. Řekla jsem mu všechno, i to, jak si vlastně nevím dál rady.

Neztrácela jsem jen oba rodiče najednou, ten jejich bouřlivý rozchod nabourával i můj pocit domova. Všechno, co jsem měla ve svých vzpomínkách zapsáno, jako hezké dětství, se bortilo.

Můj starší bratr byl dlouhodobě v zahraničí, takže o celé situaci věděl hlavně z mých mailů a občasných telefonických rozhovorů.

Byl mojí kotvou

Nečekala jsem od svého přítele radu nebo řešení. Koneckonců, jak by mohl zasahovat do rozpadajícího se vztahu dvou cizích lidí. Mně však stačilo, že tu najednou byl někdo, kdo mě vyslechne, kdo pochopí mé trápení a moje slzy a vnese do mého života naději.

Tuto roli splňoval Šimon na jedničku. Zatímco předtím jsem si ty domácí hádky, jejichž jsem byla svědkem, hodně brala a pár nocí kvůli otci a matce probrečela, nyní jsem se naučila dívat se na ty dva „dospělé“ s nadhledem.

Nebudou první ani poslední, kdo se rozvedou po tolika letech společného soužití.

Chtěla jsem pryč

Několikrát jsem se před Šimonem zmínila, jak ráda bych se odstěhovala pryč.

Na jednu stranu jsem si to přála kvůli svému klidu, abych nemusela trpět při pohledu na vypjaté scény, na druhou stranu jsem si i naivně říkala, že můj odchod by mohl rodičům trochu otevřít oči. Ono se to ale snadno řekne. Odejít jsem neměla kam. Šimon bydlel rovněž u rodičů, v rodinném domku, ovšem v přátelské atmosféře.

Situace se komplikovala

Po těch dvou měsících našeho vztahu, kdy už jsme si byli opravdu hodně blízcí, jsem přemýšlela, jak to udělat, abychom mohli být se Šimonem spolu. Přestěhovat se k jeho rodině bylo jedním z řešení, sama bych se ho však neodvážila navrhnout.

Tuto možnost za mě nakonec „vyřešila“ Šimonova sestra. Ta zjistila, že je se svým snoubencem v jiném stavu a situace v rodinném domku se tomu podřídila.

Dočasně měli oba mladí lidé bydlet právě u Šimonových rodičů, takže můj přítel se nyní vlastně stal jaksi někým „navíc“.

Touha po společném bydlení

Oba jsme byli tak trochu vyděděnci – nikdo nás z domova nevyháněl, ale přesto jsme tam být nechtěli. Často jsme tuhle naši situaci se Šimonem probírali.

Ideální by bylo opatřit si nějaké společné bydlení, jenže já jsem se to neodvažovala navrhnout a z jeho úst podobná myšlenka také nezazněla. Nebyla jsem si ani jistá, jak bychom to zvládli finančně.

I když se můj domov proměnil v místo konfliktů a křiku, určité věci pořád ještě fungovaly, včetně mého materiálního zabezpečení.

Každodenní stereotyp

Každý den se nyní zdál být rozdělený na tři části. Ta první se týkala mé práce, kde jsem žádné problémy neměla a nemusela řešit. Tu druhou jsem prožívala se Šimonem.

Třetí část spočívala vždy v bolestném návratu tam, kde jsem kdysi měla domov a kde mě nyní nikdy nečekalo nic příjemného. Říkala jsem si, jak dlouho ještě budu schopná takovéto napětí zvládat. A pak přišel den, kdy se vše změnilo.

Klíč ke štěstí

Měli jsme se Šimonem sraz na naší oblíbené lavičce, na které jsme si dali před čtvrt rokem první pusu. Zrovna večer předtím jsem zažila zatím nejtvrdší hádku mezi rodiči a byla jsem z toho celá zničená.

Když jsem se Šimonovi svěřila, zeptal se mě, jak velké si myslím, že může být štěstí. Trochu jsem tu jeho otázku nechápala a odpověděla jsem, že bych chtěla samozřejmě co největší. Na to mi řekl, že někdy se štěstí vejde do jedné lidské dlaně.

Položil mi na koleno ruku sevřenou v pěst. Chtěl, abych mu odtáhla prsty. Ukázalo se, že v dlani skrývá klíč. Ještě než stačil vysvětlit, od čeho je, tušila jsem co řekne. A nemýlila jsem se.

Začátek našeho štěstí

Šimonovi se podařilo na rok pronajmout byt od kamaráda, který se přestěhoval ke své dívce. Znamenalo to, že před námi je minimálně dvanáct měsíců společného života.

A jestliže jsem se předtím občas vybrečela Šimonovi na rameni kvůli svým problémům, nyní to byly slzy štěstí, které se mi kutálely po tváři. Doteď ráda vzpomínám na tu chvilku na lavičce, kdy moje štěstí ukryté v Šimonově dlani začalo růst.

Irena V. (54), Třebíč

Předchozí článek
Související články
6.7.2024
Jako dítě jsem utrpěla ošklivé popáleniny na obličeji. Myslela jsem si, že jsem ošklivá a že nikdy nepoznám lásku… Když mi bylo devět let, hrála jsem si s partou stejně kamarádů v lese. Chodili jsme tam do opuštěného rozbořeného domu. Jednoho dne jsme se rozhodli, že si tam uděláme ohýnek. Plameny kolem mě Klukům nešel rozdělat oheň, a tak nalili do ohniště urychlovač hoření. Ani jsem si
29.6.2024
Můj život, to bylo z práce domů, pak vařit, prát, žehlit, uklízet. Zoufale jsem toužila po něčem hezkém, například naučit se tančit. Vdávala jsem se brzy. Záhy jsem zjistila, že můj muž se před svatbou neuvěřitelně přetvařoval. Zuřivec předstíral, že má beránčí povahu. Chtěl si mě připíchnout do vitríny jako exotického motýla. Mou úlohou bylo chodit do práce a vracet se odtud na minutu přesně,
25.6.2024
Zamilovala jsem se do kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. Jenomže tu byl problém − měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Celé roky jsem snila, ale zbytečně. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí mužové zpravidla neradi slyší. Záviděla jsem svým spolužačkám ze základní školy. Nebyla jsem o
16.6.2024
Po letech jsem zjistila, že jsem kvůli dcerám a vnoučatům odsunula svého manžela na druhou kolej. Je ještě čas všechno napravit? Situace nebyla vůbec radostná. S manželem máme dvě dcery, moje zlatíčka. Bohužel se obě, stejně jako já, rychle vdaly a měly děti. Vždycky jsem pro ně chtěla ten nejlepší život a kariéru. Ale dobře, vybraly si tohle. Tak jsem jim chtěla pomoci, jak jen to půjde. Rozho
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Konstantinopol: Během moru císař vybíral daně i od mrtvých
historyplus.cz
Konstantinopol: Během moru císař vybíral daně i od mrtvých
Část obránců Konstantinopole uprchne. Vytušili, že město co nevidět padne, a chtějí si zachránit život. Císař Konstantin XI. však byzantskou metropoli neopustí. Vždyť jejími ulicemi kráčely dějiny. S hrstkou nejvěrnějších druhů bude s Turky v roce 1453 bojovat do posledního dechu!   Stěhování na východ Řím ohrožují barbaři. Současně stále více jeho obyvatel konvertuje ke
Jako poslední záchrana: Co byste o pupečníkové krvi měli vědět?
21stoleti.cz
Jako poslední záchrana: Co byste o pupečníkové krvi měli vědět?
Pořád je to opomíjená záležitost, třebaže lékaři upozorňují na evidentní přínos. Význam pupečníkové krve pro lékařské zákroky byl potvrzen před 30 lety, kdy byla v pražské nemocnici v Motole provedena
Tragické následky exorcismu v Evropě
enigmaplus.cz
Tragické následky exorcismu v Evropě
Jeden z nejstrašlivějších novodobých případů údajného posednutí se odehrává v roce 1974 v anglickém městě Ossett, kde žije silně věřící křesťan Michael Taylor se svou ženou Christine. Oba společně doc
Chorvatská automobilka Rimac slaví modelem Nevera už 15 let existence
iluxus.cz
Chorvatská automobilka Rimac slaví modelem Nevera už 15 let existence
Chorvatská společnost Rimac Automobili, známá svými elektrickými hyperauty, oslavuje 15 let působení na trhu uvedením speciální edice modelu Nevera. Tato limitovaná edice, označená jako Nevera 15th An
Bezpečné randění se slunečními paprsky
nejsemsama.cz
Bezpečné randění se slunečními paprsky
Na pohlazení od sluníčka se těšíme celý rok. Bronzový nádech pokožku omlazuje a tělo působí tak nějak zdravěji. Pamatujte ale na to, že i opalování je trochu věda a má svá pravidla. Na procházkách a při sportování je nejvíce v ohrožení tvář a dekolt. Nespoléhejte na předpověď počasí, i pod mrakem si můžete spálit nos a nastřádat si pod kůži UVA záření, které
Proč Valenta s herectvím defitivně sekl?
nasehvezdy.cz
Proč Valenta s herectvím defitivně sekl?
Franta je v Ulici stálicí, diváky už ale další příběhy oblíbené postavy na podzim nečekají. Jeho představitel Matyáš Valenta (27) totiž s herectvím sekl! „Myslím, že jsem se hodil na to dětské herec
Vraťte medaile. Máte pozitivní test!
epochaplus.cz
Vraťte medaile. Máte pozitivní test!
Dobře znají ten pocit, když jim vestoje tleská celý stadion nebo když jim hostesky navlékají žlutý trikot. Jenže poznali i obrácenou tvář vrcholového sportu. Dny, kdy z titulních stran novin celého světa křičelo velkými titulky jejich jméno. A u něj ještě výraznější text: Dopingový hříšník… Sprintérská rivalita mu zničila život Dlouhá léta bojují o trůn nejrychlejšího
Vstupuje se na bájné hoře Blaník do jiné dimenze?
epochanacestach.cz
Vstupuje se na bájné hoře Blaník do jiné dimenze?
„Nic než tmářství kacířů,“ rozčiluje se roku 1404 pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, když se doslechne o podivných pověstech, které se vážou k hoře Blaník ve středních Čechách. Ale on už ty čarodějné rejdy jednou provždy zatrhne! Jak se rozhodne, tak také udělá. „Zakažte lidem stoupat na tu horu,“ klade na srdce pražský arcibiskup
Zabiják celebrit speedball: Zaručená vstupenka na onen svět
epochalnisvet.cz
Zabiják celebrit speedball: Zaručená vstupenka na onen svět
Je pátek, 5. března 1982, když do pokoje hotelu Chateau Marmont v Los Angeles vstupuje Bill Wallace. Hned na prahu ztuhne při pohledu na svého blízkého přítele, amerického komika Johna Belushiho, bezvládně ležícího na podlaze. Už mu není pomoci.   Příčinou smrti je drogový koktejl, kombinace heroinu a kokainu, slangově nazývaný speedball. Po komikově smrti
Fazolová pomazánka
tisicereceptu.cz
Fazolová pomazánka
Objevte kouzlo luštěninových pomazánek třeba s touto dobrotou z bílých fazolí. Skvělá je i na topinky. Potřebujete 300 g bílých uvařených fazolí (nebo fazole v konzervě ve slaném nálevu) 2 vejc
Moderní obývací pokoj
rezidenceonline.cz
Moderní obývací pokoj
Text: Alena Müllerová Foto: Archiv firem
Jeho děti mají vždy přednost
skutecnepribehy.cz
Jeho děti mají vždy přednost
Je na mě milý a vlídný. Ale jen do chvíle, kdy něco potřebují jeho děti. Těm by, na rozdíl ode mě, snesl modré z nebe. Dá jim vše, o co si řeknou. Nemohu si pomoct, ale jeho rozhazování mi jde na nervy. Manželovy děti z prvního manželství mám ráda a svoje děti jsem před nimi nikdy neupřednostnila. Kupovala jsem všem