Domů     Sen zachránil synovi život
Sen zachránil synovi život
5 minut čtení

Ležel na zemi a nehýbal se. Vypadal jako mrtvý. Náš jediný syn by zemřel, nebýt snu, jemuž jsem nevěřila, ale manžel naštěstí ano!

Osud nám s manželem dopřál jediného syna. Už jsme měli požádáno o adopci, když jsem zjistila, že čekáme miminko. Tu adopci jsme nezrušili, naopak. Brali jsme ji jako pokyn odněkud se shora. Jako radu, jakou cestou se máme vydat.

Další tři děti

Honzíček se nám narodil sice pozdě, ale měl se čile k světu. Byl to kluk jako buk! Nezlobil, neplakal a v noci spal jako zabitý. Nedal mi vůbec žádnou práci, jen samou radost.

Možná i proto jsme si s manželem troufli přijmout, za necelé dva roky po jeho narození, postupně další tři děti. Stala se z nás početná rodina. Nikdy jsme svého rozhodnutí nelitovali. Honza alespoň nemusel vyrůstat sám, a já nemusela chodit do práce.

Byla jsem s dětmi doma a náramně se mi to líbilo. Vždyť práce jsem měla i tak nad hlavu! Jen toho jídla, co jsem navařila a těch tašek, co jsem se natahala. Na auto jsme totiž neměli. Až později, když všechny děti chodily do školy, jsem začala trochu vydělávat.

Na půl úvazku na poště, coby poštovní doručovatelka. Bylo hezké chodit celé dopoledne po lidech a roznášet jim dopisy!

Stále jen cestoval

S každým jsem něco prohodila a brzy se znala s lidmi z celého rajónu. Roky utekly jako voda a my zůstali s manželem samotní. Všechny tři holčičky se provdaly, jen náš Honza zůstal single, jak tomu sám říkal.

Já jeho stav nazývala staromládenectvím, ale on se mi vždycky vysmál. Prý mám výrazy jako ze staré křížovky! Honza moc rád cestoval a tak neměl na nějaké seznamování čas. Alespoň to vždycky tvrdil.

Občas sice nějakou nezávaznou známost měl, ale žádné slečně se nechtělo čekat půl roku, než se její miláček vrátí z nějaké cesty po světě. Navíc nikdy nebylo jasné, kdy syn z té daleké ciziny laskavě přijede.

Vždycky si něco vydělal a takto získané peníze použil k dalšímu cestování. Někdy jsem ani netušila, na jakém světadílu se vlastně nalézá. Zprvu jsem z toho byla hodně nervózní, ale potom jsem si zvykla.

Říkala jsem si, že k nějakému úrazu či nemoci může přijít klidně i u nás před domem, tak proč se pořád strachovat.

Zavolal mi, že odlétá až do Austrálie

Užívala jsem si vnoučátek, kterými mě dcery obšťastnily v hojné míře. Už jich bylo sedm a osmé na cestě. Nenudila jsem se ani minutu a můj manžel také ne. Stali se z nás prarodiče na plný úvazek. „Mami, zítra odlétám do Austrálie.

Na farmu stříhat ovce!“ sděloval mi radostně Honza a z jeho hlasu přímo čišelo nadšení. Ovládla jsem snahu se ho zeptat, kdy se ve svém věku konečně usadí, ale raději jsem mlčela. Proč ho popouzet?

Popřála jsem mu šťastný let a dala se do pečení dortu pro nejstarší vnučku. Druhý den slavila už patnácté narozeniny! V noci se mi zdál podivný sen. Viděla jsem Honzíka na té ovčí farmě. Měl dlouhé šedivé vlasy a hodně zestárnul. Vypadal starší než manžel.

„Už jsme se dlouho neviděli, viď mami. Čekám na tebe už dlouho!“ Říkal mi tak nějak vyčítavě. Hleděl na mě s takovou láskou! Jako by se mu po mě stýskalo!

Manžel vzal můj sen vážně

Probudila jsem se a uvědomila si, že mi po tváři kane slza. Cítila jsem se divně. Ten zvláštní sen mě úplně rozhodil! Vše bylo tak neobvyklé. Zvláštní! Ráno jsem všechno vyprávěla manželovi. „Asi jsem snědla něco těžkého na noc, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Vždyť já si svoje sny nikdy nepamatuji. Možná se mi ani nikdy nic nezdálo!“ tvrdila jsem, ale on nesouhlasil. Chvíli přemýšlel a potom mi rezolutně nařídil: „Jedeme za Honzou!“ Nechápala jsem, co tím myslí. Vždyť Honza už touto dobou seděl dávno v letadle.

Navíc, bydlel skoro tři hodiny cesty od nás. Proč bychom jezdili do jeho prázdného bytu? Chvíli jsem ho přemlouvala, aby se uklidnil. Vždyť jsem měla jen hloupý sen! Manžel si ale trval na svém. Nedal si říct. „Musíme k němu jet! Okamžitě!

Jinak nebudu mít klid!“ Ani mě nenechal udělat svačinu na cestu. Jel jako o závod. Z té rychlosti mi bylo úplně špatně. „Co blázníš? Chceš nás zabít?“ vyčítala jsem mu, když krouhnul zatáčku, až jsem se bouchla o dvířka auta do hlavy.

Ani jsem mu nestála za odpověď. Nemluvil. Tvářil se jako šílenec.

Nikdo by se po něm nesháněl

Před Honzovým domem vyskočil beze slova z auta a hnal se k němu domů. Div nerozrazil dveře! Já, nakažena jeho obavami, jsem sprintovala za ním. Proběhli jsme byt. Nikde nikdo, naštěstí! Vyčerpaně jsem usedla do křesla, když se ozval manželův hlas z koupelny:

„Honzo, Honzo!“ Tady našel syna na zemi. V bezvědomí! Zprvu jsme mysleli, že uklouznul a bouchnul se do hlavy. Ale nebylo tomu tak. Dostal mrtvici. Ve svých čtyřiceti letech! Přijeli jsme v čas. Nebýt mého snu a manželovy předtuchy, nikdo by o něm nevěděl.

Nikdo by mu neposkytnul pomoc. Náš Honza mohl být mrtvý! Po dlouhých týdnech v nemocnici se pomalu začal uzdravovat. Denně cvičil. Musel se učit znovu chodit. A také psát a číst. Všechno díky svojí nezměrné vůli zvládnul. A našel si konečně i nevěstu. Sestřičku z rehabilitačního oddělení!

Anna B. (75), Ústí nad Labem

Související články
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
2 minuty čtení
Celé roky jsme žili s tím, že se naše dcera narodila předčasně. Ale co když ne? Co když je jejím otcem někdo jiný? Je směšné, co dokáže život vymyslet. Byla to jen krátká záležitost. Flirt! Krátký románek s kolegou, který byl ženatý. Nečekala jsem od toho nic! Jen vášeň! Až se objevil můj budoucí muž. Během měsíce jsem ukončila vztah s kolegou a začala žít s mužem, do kterého jsem se zamilovala
5 minut čtení
Vždycky jsem si přála, aby naši dva synové drželi při sobě. Jenže byli každý úplně jiný a dědovo rozhodnutí mezi nimi vykopalo hlubokou propast. Když mi manžel Tonda jednoho večera řekl, že náš mladší syn Libor hodlá prodat dědův les, musela jsem se posadit. O tom, že mu děda ještě za života převedl tři hektary lesa u potoka, jsme věděli. Jenže od jeho smrti jsme se o tom raději nebavili. Dě
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která