Domů     Dcera se pokusila o sebevraždu
Dcera se pokusila o sebevraždu
5 minut čtení

Změny nálad své sedmnáctileté dcery Zuzky jsem přisuzovala pubertě. Kdybych nebyla slepá, mohla tragédie, která postihla naši rodinu skončit úplně jinak.

Kromě nejstarší Zuzanky jsem měla ještě Pavlíka a Lucinku a vychovávala jsem navíc čtyřletou Kristýnu, dceru svého přítele, které se její matka zřekla.

Zuzka byla skoro dospělá, samostatná a tak jsem svůj čas rozdělovala, mezi malé děti, které potřebovaly větší péči. Jak jsem si mohla nevšimnout, že mě Zuzka tolik potřebovala?

Moc jsme si neřekly

Zuzka byla poslední měsíce trochu jiná než dřív, ale když jsem se mezi řečí a křikem mladších dětí zeptala, co jí je, odpověděla, že nic. Vlastně jsme si toho poslední moc neřekly. Na všechny mé otázky odpovídala jednoslovně a většinou jen „nic“ nebo „dobrý“.

Moje kamarádky s podobně starými dětmi to měly také tak. „Puberťačky jsou to, nestojíme jim ani za pořádnou odpověď,“ shodovala se se mnou kolegyně, která měla patnáctiletou dceru.

Trápila se pro lásku

Netušila jsem, že za Zuzaninými změnami nálad nestojí pouhý pubertální rozmar. Trápila se kvůli neopětované lásce ke svému spolužákovi Adamovi. Občas jsem o něm slýchávala, ale nikdy se ani slovem nezmínila, že by se jí líbil.

Byl to pěkný výtržník a Zuzka občas nadávala, že kvůli němu nejede třída na výlet nebo se kvůli němu píše písemka z matiky. Všechny své city si schovávala i s problémy ve svém nitru. Nikdy se nesvěřila.

Těšila jsem se

Domluvila jsem s babičkou, že jeden prázdninový týden si vezme všechny děti na chalupu, abych si mohla odpočinout. Zuzka ale odmítla jet. Prý si taky doma bez sourozenců odpočine a konečně bude klid.

Přeci jen byla skoro dospělá a já ji nechtěla nutit. Tak jsem plánovala, že si spolu uděláme pěkný týden. Konečně na ni budu mít čas a užiju si svou dceru, než mi definitivně frnkne z hnízda. Třeba si hezky popovídáme, půjdeme nakupovat, na zmrzlinu a k vodě.

Měla jsem plno plánů, jak strávíme společný čas. Těšila jsem se na to jako malá holka.

Skočila z okna

Odvezla jsem děti k babičce a hned se vracela za Zuzkou. Jenže když jsem přijížděla domů, na parkovišti byl pořádný zmatek. Hasičské auto, policie a záchranka. Hlouček zvědavců před naším domem. Z auta se mi těžko vystupovalo.

Nohy jako by mi zdřevěněly a nechtěly nést. Když jsem se přibližovala k tomu místu, sousedka se na mě otočila a s pláčem běžela ke mně. Od té doby jako bych všechno slyšela z dálky. „Ty nešťastná, tvoje Zuzka skočila z okna. Odvezla ji záchranka.

Je zraněná, ale žije….“ Její hlas jako by se mi vzdaloval a cítila jsem, jak slábnu. Probrala jsem se až v sanitce. Za ruku mě držel nějaký pán s klidným pomalým hlasem a vysvětloval něco o cestách osudu. Byl to policejní psycholog, který se mnou jel za Zuzankou do nemocnice.

Dostala se z nejhoršího

Nic už pro mě nikdy nebude stejné. Zuzku dávali lékaři dohromady pěkných pár měsíců. Nejdříve na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, pak na chirurgii a následně ji čekala psychiatrická léčba. Odhalili u ní duševní onemocnění.

Bylo nutné, aby strávila nějaký čas pod dohledem lékařů. Sklony k poškozování měla silné a její jednání nebylo zkratovité. Podle psychiatra se ke svému stavu dopracovala postupně kvůli dlouhodobému citovému strádání.

Nedokázala se vyrovnat s nešťastnou láskou a pocity méněcennosti ji doprovázely od dob, kdy přišly na svět její sourozenci.

Kromě psychických problémů, ze kterých by se prý mohla díky medikaci docela rychle dostat, jsme se ale museli vyrovnávat s tím, že zůstala na vozíku.

Lékaři slibovali, že při pevné vůli chtít se vyléčit by Zuzka zase mohla chodit, ale trvalé následky si ponese celý život.

Necítila se milovaná

Nejde popsat, jak jsem se cítila po slovech psychiatra. Citové strádání. Nemohla jsem se vyrovnat s tím, že Zuzanka si chtěla ublížit, protože jsem na ni neměla čas. Necítila se být milovaná ani doma, ani žádným klukem a bála se, že je to neměnný stav.

Podstoupili jsme rodinnou terapii. I já jsem docházela do léčebny a učila se, jak se k Zuzce chovat. Povídali jsme si společně o všech problémech a jejích pocitech. Bylo to těžké období, ale věřila jsem, že všechno bude zase jako dřív. Ba ne. Že všechno bude lepší než dřív.

Byl to trest?

Po roce a půl stráveném po nemocnicích a léčebnách se stal zázrak. Zuzka se zase postavila na nohy. Sice s berlemi, ale nepotřebovala vozík. Dodalo jí to odvahu a chtěla se vrátit do školy. Jen ne do té stejné. I lékař doporučil dodělat maturitu někde jinde.

S čistým štítem. Musela opakovat ročník, ale vlastně byla spokojená. Ve třídě si našla dvě kamarádky. Zdálo se, že se nebe vyjasnilo a nás čeká hezké období. Jakmile jsem se dostala do klidu a cítila zlepšení, začala jsem trpět nespavostí.

Celé noci jsem přemýšlela, jak jsem jen mohla být tak slepá a svou milovanou dceru nepochopit a nedokázat jí pomoci. Po měsíci bezesných nocí jsem se vrátila na psychiatrii, kde mi diagnostikovali posttraumatickou poruchu a deprese.

To je boží trest za to, co jsem provedla Zuzance. Nyní s odstupem několika let vím, že pocit viny ze sebe nikdy nesmyji.

Zdeňka K. (50), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.