Domů     Kila navíc mě moc trápí
Kila navíc mě moc trápí
5 minut čtení

Nesnáším pohled do zrcadla. Nenávidím své špekovaté tělo. Hledám marně recept na hubnutí. Nic nezabírá a já jsem nešťastná.

Z pod skříňky v koupelně jsem vytáhla váhu, odhodlaná zase po delší době se podívat pravdě do očí. Vím, že nemá smysl donekonečna si hrát na mrtvého brouka. A nalhávat si, že ty legíny jsou mi volnější a já zhubla.

Je to hloupá lež, kterou se už nemá cenu utěšovat. Legíny se jen strašlivě vytáhli a tak prořídly, že už se brzy jistě rozpadnou. Co si pak vezmu na sebe? Tyhle černé legíny sou totiž jediné, které na svou obří postavu obléknu. Vše ostatní v šatníku je mi malé. „Tak odvahu děvče!“ Zavírám oči a hop na váhu.

Baculaté miminko

Tlustá jsem byla už v zavinovačce Jenže tehdy se všichni něžně rozplývali nad mými faldíky. Mačkali a pusinkovali moje nožičky a ručičky a válečky a roztomile na mě šišlali. Tehdy mi to samozřejmě bylo fuk. Stejně jako ve školce. Ráda jsem jedla.

A na rozdíl od ostatních dětí, mi chutnala i školková kuchyně. „Vyluxovala jsem bleskově svůj talíř a ještě si přidala z talíře od kamarádky, která se v tom strašně nípala. Všichni to brali s humorem a smáli se, jak mi chutná.

První srážka s realitou

To, že je něco špatně jsem měla poznat až ve škole. To, že jsem takový malý váleček už nikomu roztomilé nepřipadalo. Moje neohrabanost na tělocviku vyvolávala salvy smíchu spolužáků. Tělocvikářka dokonce domlouvala rodičům, ať s tím něco udělají.

Tehdy jsem si prvně uvědomila, že mám kolem sebe štíhlé a hezké kamarádky. A já? Při pohledu do zrcadla jsem se rozplakala. A přestala jíst.

Už jsem nechtěla, aby se mi ve škole kluci posmívali a říkali mi špekoune, tlusťoško, tlustoprdko a ještě mnoho dalších nadávek.

Hladovka není řešení

Mamince se nakonec podařilo mi vysvětlit, že hladovkou nic nevyřeším. Slíbila, že mi bude dělat speciální, zdravý jídelníček. A domluvili jsme se na tom, že začnu chodit cvičit na rytmiku. Po prvních dvou týdnech diety a mírného cvičení jsem zhubla tři kila.

Byla jsem spokojená a dospěla jsem k názoru, že to tak může fungovat kdykoli. A že další dietku si dám až časem. Teď bylo přece třeba se za tu námahu odměnit. Čím? No přece dobrým jídlem!

Nahoru a dolu

A tato metoda mě provázela celou základní školu. Chvíli jsem se zdravě stravovala, něco zhubla. A pak si zase dopřála. Rodiče neměli šanci mě uhlídat. A babička měla příliš měkké srdce. Když jsem dostala na něco chuť, ihned mi to koupila.

Na posměch a nadávky spolužáků jsem si už dávno zvykla a dokázala jim s čokoládou v ruce, v klidu čelit. Zlom přišel až v pubertě.

Pubertální léta

Puberta mě zastihla naprosto nepřipravenou. Hormonální smršť a vzepjaté emoce jsem začala zajídat. Kynula jsem jak těsto na vánočku a přitom prožívala muka. Začala jsem pokukovat po klucích, ale oni mě přehlíželi jako krajinu u Tábora.

A když už o mě zavadili pohledem, viděla jsem v jejich očích údiv a odpor. Na střední škole moje spolužačky chodily nastrojené a pořád prožívaly nějaké lásky. Jejich modely jsem ve své velikosti xxxxxl nemohla nikdy sehnat.

A moje lásky byly jednostranně platonické. Zase jsem přestala jíst.

Všechny jsem vyděsila

S minimálním přídělem stravy a vody šla kila zpočátku rychle dolů. Pak se to zastavilo. Ještě jsem tedy přitvrdila a jednoho dne omdlela na ulici. Zlomila jsem si přitom dost ošklivě nohu a skončila v nemocnici.

Rodiče i kamarády jsem tou událostí dost vyděsila. A všichni o mě začali pečovat a kolem mě skákat. Bylo to příjemné a já se nebránila. Ani těm dobrotám, které mi připravovaali. Zase jsem trochu přibrala. A tehdy jsem potkala Petra.

Štěstí netrvá věčně

Petrovi baculky nevadili a navíc byl zamilovaný. Vzali jsme se. Po dětech jsem zase ztloustla, ale Petr byl stále spokojený. Mně se nakonec podařilo zase nějaké to kilo zhubnout. Tehdy jsem byla šťastná. Děti už byly skoro dospělé, když manžel náhle onemocněl.

Zhoubná rakovina ho netrápila příliš dlouho. Můj hodný a milovaný Petr do dvou let zemřel. Myslela jsem, že to nepřežiju. A abych všechno vydržela, začala jsem jíst. Ne jíst, ale cpát se, žrát.

Mami, už přestaň!

Zase jsem se projedla do obřích rozměrů. Moje dcera byla zděšené a nutila mě, abych s tím něco dělala. A tak jsem nastoupila cestu pokusů a omylů. Tři roky už nedělám nic jiného, než že střídavě hubnu a tloustnu. Žal, že se nedaří, zajídám.

Pak zase zkouším další zaručenou dietu. Ta na chvíli zabere a já zase nevydržím nenacpat se něčím dobrým. A tak pořád dokola.

Už to nezvládám

Jsem asi beznadějný případ. Sama sebe nenávidím, nesnáším své tělo. Zavírám se doma. Jen z práce do práce rychle přejdu po ulici a pryč od lidí. Dcera chce, abych chodila cvičit. Mě ale bolí klouby, funím jak parní lokomotiva a strašně se potím.

Prý se jen vymlouvám a jsem zralá na psychiatra. Zná někdo skutečně účinnou dietu? Potřebuji pomoc!

Hana K. (56), Opava

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud