Nedají bez sebe ani ránu, skoro jakoby to byly sestry. Irena, dcera bratra mého táty, je sice starší, ale to Hance, dceři máminy sestry vůbec nepřijde. Já si s nimi dost rozumím.
Je to takové zamotané, naše rodina je docela rozvětvená a Irena s Hankou jsou motorem všeho, co rodinu tmelí. Hanka je chytrá jako opice a pořád něco vymýšlí, Irena jí k tomu úspěšně sekunduje.
Hádka ohrozila oslavu
Našim se moc slavit nechtělo, táta se zrovna nějak nepohodl s bráchou a Ireny se to dotklo. „Přece kvůli malichernostem nepřijdeme o oslavu,“ uvažovala nahlas, když jsme všichni seděli u společného oběda. Jenomže když se táta rozhádal se strejdou kvůli fotbalu, oba vykřikovali, že už se spolu nikdy nebudou bavit. A táta rozhodl, že kulaté výročí jeho svatby se slavit nebude. Zvedl se od stolu a uraženě odešel. To ale Irena s Hankou nechtěly připustit, že se slavit nebude. Mámu to také mrzelo. „Je to paličák,“ poznamenala na adresu táty rezignovaně. „Oba jsou to paličáci!“
Ukecáme je
„Vezmene to do svých rukou!“ řekla spiklenecky Hanka, když viděla, že se ti dva opravdu sobě vyhýbají. „Ukecáme je,“ dodala tajemně. „Přece kvůli špatně odpískanému faulu nebudeme jako kakabusi.“ A obě začaly obcházet všechny členy našeho rodu a hučely do všech, že je potřeba se usmířit. A to by se mohlo podařit na společné oslavě. Vždyť nám vždycky tak dobře vycházely. Mě nemusely lámat, já byla pro oslavu, už kvůli mámě.
Jako na vesnické svatbě
Máme docela velký dům, a protože si mámina sestra postavila dům hned vedle, máme spojené zahrady a na těch se za krásného počasí takové společné obědy konají. A všechny oslavy. Jako v reklamách. Sedáváme u dlouhého stolu, skoro jako na vesnické svatbě. Máma, její sestra Dana a teta Renata vyvářejí a někdy se přidám i já, Irena a Hanka. Pochutnáváme si a pak se sedí a povídá. Kolikrát dlouho do noci.
Domlouvala jsem jim
Nejtěžší to nebylo s tátou, kterému jsem domlouvala, ale kupovu se strýčkem Pavlem, který se cítil hádkou víc dotčený. „On je Pavel tak trochu rapl,“ řekl mi táta na adresu bratra. „A nejste jako malí kluci?“ ptala jsem se já. „To už mi říkala Irena s Hankou,“ pokýval hlavou. „Ale to zrušení budeš muset odvolat ty, protože ses tak rozhodl,“ namítla jsem. „Já bych to udělal, už kvůli mámě, ale to bude brát Pavel jako své vítězství,“ odpověděl trucovitě. Tak jsem šla za strejdou Pavlem. „Další vyjednávání o kapitulaci?“ zasmál se. „Už tu byly Hanka s Irenou.“
Mají důvod
Dalo práci ty dva dospělé tvrdohlavce přemluvit. Zvláštní bylo, že se nikdy předtím takhle nerozkmotřili. Máma si myslí, že na tátu dolehlo to výročí. „Najednou si asi připadá starý,“ řekla mi při debatě v kuchyni. „Padesát let spolu, to si člověk uvědomí, jak už jsme daleko. A Pavel to vnímá s bráchou,“ dodala.
Klaplo to
Že se usmířili, je nasnadě. Ta fotbalová hádka byla úplně zbytečná a máma hned pookřála, když táta řekl, že ji miluje a nemůže kvůli nějakému hloupému trucu zrušit tu oslavu výročí. Do vaření se tentokrát zapojily i sestřenice, protože přece oslavenkyně nebude stát u plotny.
Kamila S. (48), Otrokovice
