Domů     Vzduchem se vznášel kouř
Vzduchem se vznášel kouř
3 minuty čtení

Dědečka Kamila jsem měla moc ráda. Dodnes ho vidím, jak sedí v obýváku ve svém houpacím křesle s dýmkou v ruce.

S mladší sestrou Nelou jsme jako malé holky u prarodičů z tátovy strany trávily hodně času. Jezdily jsme tam na prázdniny a někdy také na celé víkendy. Zatímco Nela vždycky tíhla spíše k babičce, která ji učila vyšívat a plést, já jsem byla věčně s dědou.

Chodili jsme spolu na dlouhé procházky po lese, občas jsme si vzali i košík a nasbírali několik hub, nebo jsme spolu seděli v obýváku a luštili křížovky nebo hráli karty.

Milovaný dědeček

Dědeček vždy sedával ve svém starém houpacím křesle, které pocházelo z první republiky, pohupoval se v něm tam a zpět, a přitom bafal dýmku. Bylo to jeho posvátné místo. Občas mě, když jsem byla ještě hodně malá, vzal k sobě na klín, a houpali jsme se spolu. Dodnes je to moje nejmilejší vzpomínka na něj.

Sběratel dýmek

Když bylo dědečkovi sedmdesát let, zjistili mu rakovinu plic. Lékaři mu zakázali kouřit cigarety i dýmku.

Dědeček si ale i přesto občas nějakou tu dýmku dal, a když ho přitom babička náhodou načapala, křičela na něj tak, že to slyšeli i sousedi na druhém konci vesnice. Nakonec, aby měl klid, s kouřením přestal.

Dýmky však sbíral dál a vystavoval si je na poličce, jakoby to byly ty nejvzácnější předměty na světě. Několik dýmek jsem mu darovala i já, většinou jsem mu je přivezla odněkud ze zahraničí, kde jsem je koupila na bleším trhu. Pokaždé měl ohromnou radost. „Ta určitě patřila náčelníkovi nějakého kmene,“ dělal si legraci.

Věci na památku

Se svou nemocí bojoval děda statečně téměř pět let. Když zemřel, tak se babička rozhodla, že se přestěhuje ke své sestře a domek, že mi přenechá k bydlení. Než jsem se do domu nastěhovala, požádala jsem sestru, abychom vytřídily jejich věci.

Nela si vzala starožitný čajový servis a nějaké obrazy, já jsem si nechala na památku dědečkovo houpací křeslo a dýmky.

Byl tam se mnou

Hned od prvního dne, co jsem se do domku nastěhovala, jsem měla pocit, že je tam děda se mnou. Bytostně jsem cítila jeho přítomnost. A pak, když jsem jednou večer přišla domů a podívala se na jeho křeslo, mi oči málem vypadly z důlků.

Křeslo se pohupovalo a nad ním se vznášely obláčky dýmu. „Dědečku, jsi tu?“ zeptala jsem se. Nikdo se neozval. Když jsem se ale rukou dotkla starého křesla, jakoby bylo ještě někým zahřáté…

Naďa P. (59), Most

Související články
3 minuty čtení
Nemám ponětí, co mě to tehdy napadlo. Vlastně za to může moje kamarádka, která vědmy navštěvuje pravidelně již několik let. Trochu jsem se bála, co by mi karty mohly prozradit, takže jsem se takovým věcem vždy vyhýbala. Markéta byla mým opakem. Nedokázala udělat jediné vážné rozhodnutí, aniž by předtím navštívila kartářku. Když jsem se ke kamarádce před časem chystala, vyloženě mě prosila, abyc
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud