Domů     Se sestrou máme silné pouto. Obě jsme si prošly zkouškou.
Se sestrou máme silné pouto. Obě jsme si prošly zkouškou.
5 minut čtení

Když jsem onemocněla rakovinou prsu, už jsem věděla, co mě čeká. Stejnou nemocí si prošla před necelými dvaceti lety i moje sestra Naďa. Taky naše maminka, po které jsme dispozice k nemoci zdědily.

Já jsem se tenkrát snažila být Nadě co největší oporou, protože měla šestiletou dceru a vychovávala ji sama. Její manžel je opustil kvůli jiné a ségra zůstala na všechno sama. Diagnóza přišla v nejnevhodnější dobu.

Naďa se jakž takž oklepala z bolestného rozvodu a konečně našla práci, která by ji a dceru Barunku mohla uživit. Ale nikdy není vhodná doba na nemoci. Mě zastihla, když jsem byla v psychické pohodě a naopak se všechno dařilo.

Nedávno jsem četla statistiku, že každý rok onemocní touto zákeřnou chorobou šest tisíc českých žen a víc jak tisíc osm set jich zemře. Myslela jsem na Naďu, že měla štěstí. A maminka taky, na rakovinu nezemřela.

Od té doby co se sestra vyléčila, je sice stále pod dozorem lékařů, ale nemoc se zatím nevrátila. Takže se dá říct, že ji porazila.

Špatné dědictví

Šest tisíc rakovin prsu ročně – to je vysoké číslo, ale proč zasáhla potřetí v naší rodině? Asi aby to bylo spravedlivé. Rodiče nás vždy spravedlivě dělili. Tak jsme dostaly v genech obě stejný mix, stejný dědičný syndrom nádorů prsu.

Nezazlívám nikomu, že jsem taky onemocněla. Ale lepší spravedlivé dělení by bylo, kdybychom byly obě zdravé. A ségra to měla ještě horší v tom, že byla mladší a byla na všechno sama. Jako mladá se víc obávala, že přijde o vlasy a nedej bože i o prso.

Pomáhala jsem jí ty hrozné okamžiky přecházet s větším nadhledem a hledala různá řešení. Vybíraly jsme vhodné klobouky a šátky a chodily do obchodů s parukami. Jenže Naďa z nich vždy s pláčem odešla. I když jí několik paruk vyloženě slušelo.

„Ty si to nedokážeš představit, je to na té holé hlavě tak nepříjemné,“ vzlykala mi na rameno. Skončily jsme bez paruky, v cukrárně, obě ubrečené. Ségra se nakonec rozhodla nad nemoc povznést. Chodila v čepicích, doma v šátku a žádnou paruku si nekoupila.

Prožila si to ještě jednou

O dvacet let později se karty obrátily. Onemocněla jsem já. Naďa mě v tom nenechala a jako zkušená pacientka a vítězka nad chorobou mi pomáhala nemoc přeprat. Doufala jsem, že to taky dobře dopadne, že se uzdravím stejně jako máma a stejně jako Naďa.

Ale byly okamžiky, které jsem nedokázala lehce přejít. Tím nejhorším byl pro mě ztráta vlasů. I když jsem se na to zkoušela jakkoliv připravovat, Naďa mě varovala, že pro ni to bylo asi nejobtížnější období, co se psychiky týče.

O fyzické bolesti jsme radši moc nemluvily. Ségra měla pravdu. Po dvou týdnech od zahájení chemoterapie mi začaly vypadávat vlasy, při česání celé prameny. Lámaly se. Najednou jsme zase byly v obchodě s parukami.

Do toho, co tenkrát před lety prožívala Naďa v tom samém obchodě, jsem se najednou vžila. Bylo to jako déjà vu. Zkoušela jsem si paruky, stály jsme tam proti sobě a z lesklých očí se nám začaly valit potoky slz. Na hlavě se to umělé hnízdo nedalo snést.

Nemohla jsem si vybrat. A žádnou jsem si domů neodnesla. Že bych ale fungovala bez vlasů a bez paruky jsem si nedokázala představit. Jen v šátku jsem půl roku chodit nechtěla. Chtěla jsem vypadat k světu i doma, ne jen na veřejnosti. Začala jsem pátrat po parukách z pravých vlasů.

Záleželo mi, jak vypadám

Nabídka se za dvacet let trochu posunula. Našla jsem firmu, která vyrábí paruky z pravých vlasů a pomáhá ženám, které bojují s rakovinou. Chtěla jsem, abych vypadala co nejvíc přirozeně, aby se paruka co nejvíc podobala mým vlasům.

I když to bylo jen na dobu léčení, chtěla jsem se cítit dobře. Vypadalo mi obočí i řasy. Naďa si mě vzala do parády a výrazně mi nalíčila oči. Zalíbilo se mi to a nakoupila jsem si šminky a začala se malovat každý den. Záleželo mi na tom, jak vypadám.

Cítila jsem se pak alespoň o kousek lépe. Nevypadala jsem jako dřív, ale byla jsem to pořád já. Jen v jiném těle. Ač jsem se na tom byla psychicky bídně, v nemocnici jsem svým chováním povzbuzovala jiné pacientky a to, že ve mně viděly svůj vzor, mi pomáhalo. Začaly jsme místo nemoci řešit kosmetiku a zaobíraly se módou.

Dostala jsem se z toho

I když byl ten půl rok chemoterapií strašný, díky své úžasné sestře, manželovi a dětem jsem ho zvládla. Všechnu lásku, kterou jsem jim celý život dávala, mi vraceli teď mnohonásobně zpět.

Naďa mě podporovala svými poznatky ze svého období boje a inspirovala postojem, který zaujala po nemoci. „Prostě tu potvoru musíš porazit!“ Paradoxně byla té chorobě vděčná, za to že přišla. Díky ní prý začala lépe žít.

„Při rakovině jsem se cítila jako odkvetlý tulipán, který zalezl pod zem. Ale na jaře, po úspěšném boji, jako bych znovu vykvetla. A mnohem výrazněji. Uvidíš, že až se vyléčíš, budeš to mít stejně.

Ta nemoc tě nabije novou chutí do života a změní tě v mnoha ohledech k lepšímu,“ podporovala mě. A já opravdu na jaře zase vykvetla. A do mnohem hezčích, sytějších barev. Díky sestře.

I když to bylo v různých obdobích našeho života, dokázaly jsme se vzájemně podporovat. A to nás vyléčilo.

Květa V. (55), Hradec Králové

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
2 minuty čtení
Je to pech, když mužem vašich snů je švagr. Byla bych mu mnohem lepší ženou, než moje sestra. Nezasloužila si ho. Musel zjistit, jaká doopravdy je. Už na začátku puberty se vztah mezi mnou a starší sestrou Jindrou zhoršil. Jindra byla vždycky lepší než já. Kráčela jsem v jejím stínu a byla ve všem ta druhá. Dokud jsme byly malé, tak jsem to moc nevnímala, byla ke mně hodná a se vším mi pomáhala
3 minuty čtení
Naši jedinou dceru jsme s manželem bezmezně milovali. A to byla asi ta chyba, protože nás bez výčitek připravila o střechu nad hlavou. Vše, co jsme kdy dělali, dělali jsme s nejlepšími úmysly. Dlouho jsem nemohla otěhotnět a nakonec se to povedlo jen díky umělému oplodnění. Naše dcera byla náš splněný sen! Dali jsme jí vše Dělali jsme, co jsme jí na očích viděli. Ano, dnes vím, že to bylo
3 minuty čtení
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít dítě. Ta ne­odolatelná touha přišla až s ním. Přitom to nebyl žádný prvopláno
2 minuty čtení
Od dětství jsem měla vždycky navrch já. Musela jsem být za hvězdu. Když mě ale opustil manžel, nesnesla jsem pomyšlení, že je sestra šťastná. V dětství jsem byla za tu chytřejší a šikovnější já. Byla jsem o dva roky starší a celá rodina si povídala, že jsem to já, kdo vybral ty nejúžasnější geny v celém příbuzenstvu. Nebyla jsem totiž pouze lepší než moje sestra Alice, ale také než všechny moje
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.