Domů     Vyhlížela jsem ho na nádraží
Vyhlížela jsem ho na nádraží
6 minut čtení

Trochu jsem se styděla za to, že hledám známost na inzerát. Nakonec se však ukázalo, že jsem nic lepšího udělat nemohla.

Táta od nás odešel krátce po mém narození, takže jsem vyrůstala jen s mámou. Vychovávala mě přísně a nekompromisně. O svobodě, kterou mívají dnešní děti, jsem si mohla nechat leda tak zdát.

A když jsem dospívala a zeptala se jí, jak udělat dojem na muže, vynadala mi, co že je to za otázky.

Buď nepřístupná, radila mi matka

Pak ale o mých slovech nejspíš přece jen přemýšlela. Jednou večer si mě totiž zavolala do kuchyně s tím, že si spolu musíme promluvit o choulostivých věcech. Ještě dnes, když si na ten kuriózní rozhovor vzpomenu, tak se musím smát.

Vtloukala mi totiž do hlavy, že na muže zapůsobím jedině odmítavostí a odtažitostí. Prý se jim nesmím podbízet, protože bych vypadala, že jsem holka do větru. Důležité je působit tajemně a nedostupně, protože právě po takových ženách muži šílí.

Nakonec ještě dodala, že se nesmím oblékat vyzývavě, to bych rovněž vyvolávala dojem pouliční dámy. Takže shrnuto a podtrženo, dostala jsem ten nejhorší návod na seznámení. Jenomže tehdy mi nebylo ještě ani sedmnáct a každému jejímu slovu jsem věřila.

Tak naivní jsem byla. Díky matčině návodu jsem nenašla jediného ctitele. Kluci o mě tvrdili, že nosím nosánek nahoru. Nikdo nepoznal, že se jedná o strategii, díky níž bych měla být obklopena mraky obdivovatelů.

Neměla jsem co ztratit

Když jsem vychodila pajdu, začala jsem u nás na vesnici pracovat v jedné knihovně. A právě tehdy mě poprvé napadlo, že bych si dala inzerát na seznámení. Internet tehdy ještě nebyl, ale seznamovací inzeráty v novinách normálně existovaly.

Stačilo zajet do městečka a navštívit redakci místních novin. O svém úmyslu jsem se svěřila jen kamarádce a kolegyni Emě, která mě podpořila a řekla, že je to skvělý nápad. „Udělej to, nemáš přece co ztratit,“ řekla mi, a tak jsem si inzerát podala.

Psal krásné dopisy

Uběhlo několik dní a mě přišly desítky odpovědí. Většina byla dost divných, ale našla se i jedna, která mě zaujala. Dotyčný přiložil k dopisu i svou fotografii. Byl na ní tmavovlasý, usměvavý muž. Byl pohledný a velice sympatický.

Popravdě řečeno se mi dost líbil. Začala jsem si s ním dopisovat. Všechny jeho dopisy byly moc pěkné, romantické. A tak jsem žila od dopisu k dopisu.

Výměna dopisů mezi mnou a tím tmavovlasým mužem, který se jmenoval Vašek, se stala téměř každodenní rutinou, která mi přinášela radost a úsměv na rtech. Každý jeho dopis mě zahřál u srdce.

Navrhl osobní setkání

Tehdy jsem bydlela v podnájmu v takové vilce, kde jsem měla k dispozici vlastní pokoj s koupelnou, který se nacházel v přízemí.

Ještě dneska se vidím, jak jdu po silnici k brance zahrady a očima rentgenuji poštovní schránku, zda z ní náhodou nevyčnívá kousíček bílé obálky. Vždy, když jsem jej zahlédla, srdce se mi divoce rozbušilo.

Přidala jsem do kroku, sáhla po obálce, a když na ní bylo moje jméno psané Vaškovým charakteristickým rukopisem, utíkala jsem k sobě do pokoje, abych si dopis ihned přečetla. Každou větu, která byla psaná s láskou a touhou, jsem četla minimálně třikrát.

Psal skoro jako básník, někdy i z básniček citoval. A pak se mě v jednom dopise konečně zeptal, jestli bychom se mohli sejít a osobně se poznat.

Byla jsem pěkně nervózní

S osobní schůzkou jsem samozřejmě souhlasila. Čím více se ale blížila, tím větší jsem cítila radost i strach. Co když to bude fiasko a zklamání? Co když uteče, až mě uvidí? Tyto a další podobné otázky mi běžely hlavou téměř neustále.

Dodnes si vybavuji, jak jsem byla nervózní, když jsem se na schůzku připravovala. A když jsem pak stála na nádraží, kde jsme měli domluvený sraz, třásla jsem se jako osika a dlaně se mi potily. Na koleji s odstavenými vagony kvetly pampelišky. Ptáci zpívali a letní sluníčko mě hřálo svými paprsky.

Poslal za sebe kamaráda

Supění vzdáleného vlaku sílilo. Myslela jsem si, že snad omdlím, ale to se kupodivu nestalo. Vlak zastavil a dveře se otevřely. Jako první vystoupila manželská dvojice, pak dvě staré paní, děda se psem a nakonec tmavovlasý mladík.

To je on, pomyslela jsem si a zabodla do něj oči. Nejistým krokem došel až ke mně. Pátravě jsme se jeden na druhého zahleděli. Něco tady ovšem nehrálo. Dotyčný mladík vypadal jinak než na fotografii. Že by se tak změnil? Nebo poslal starou fotografii?

Nakonec bylo vysvětlení mnohem prostší. Mladík vše hned osvětlil a řekl, že se jmenuje Filip a že přijel místo Vaška.

Zarecitoval mi báseň

Pocítila jsem tak hluboké zklamání, že ho ani neumím popsat. Měla jsem chuť otočit se na podpatku a utíkat pryč. Ale to by bylo neslušné a vůči dotyčnému muži taky nefér.

Nakonec jsem kráčela po jeho boku se sklopenou hlavou a v duchu si pořád opakovala, že to musím nějakou chvíli vydržet. Filip zajíkavě vysvětloval, že Vašek dostal strach, a proto, že poslal na schůzku jeho.

Řekla jsem něco v tom smyslu, že to nechápu, vždyť jeho dopisy byly tak krásné a zamilované. „Jo, Vašek je rozený básník,“ přikývl Filip. „To já bych ti mohl leda tak zarecitovat básničku. Jednu jsem se dokonce kvůli téhle schůzce naučil nazpaměť.“

Zamilovala jsem se

Podívala jsem se na něho a usmála jsem se. Najednou mi přišel roztomilý. „Tak do toho,“ pobídla jsem ho a on mi zarecitoval cosi nádherného od Seiferta. Nakonec jsme se spolu kolem rybníka a louky procházeli celé odpoledne, a když jsme se loučili, políbil mě.

Večer jsem na něj stále myslela. Sice byl ve slohu, na rozdíl od Vaška slabý, ale zato měl odvahu, aby za mnou přijel. Začali jsme se spolu scházet, po roce jsme se vzali a postupně jsme přivedli na svět čtyři děti. Jsme spolu už třicet let a každý z těch roků stál za to!

Zdena K. (52), Děčínsko

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do