Domů     Naše cesty se zázrakem spojily
Naše cesty se zázrakem spojily
3 minuty čtení

Od jisté doby věřím tomu, že mezi námi chodí tajemné bytosti, které mají moc změnit naše životy. Mně se něco takového stalo před několika lety.

Byla jsem zrovna sama a docela mě to trápilo. Kamarádky jsem sice měla, ale ty měly svých povinností až nad hlavu, takže příliš času neměly. Nevyčítala jsem jim to. Ale připadala jsem si jako ono pomyslné páté kolo u vozu.

Zvláštní tušení

V té době mě z podniku vyslali na služební cestu do malého městečka. Odpoledne jsem se vracela domů. Přišla jsem na nádraží a už jsem se chystala nastoupit do vlaku. V tu chvíli se ve mně ozval jakýsi vnitřní hlas a snažil se mě přesvědčit, abych to nedělala.

Abych počkala až na další spoj. Aniž bych o tom nějak rozumně přemýšlela, poslechla jsem. Cítila jsem se ale hrozně zmatená.

Čekání na vlak

Další vlak jel za čtyřicet minut. Došla jsem si do tamní kantýny pro kávu. Posadila jsem se na lavičku a rozhlížela se kolem sebe. Nechápala jsem, co to vlastně dělám. Kolem prošel starý pán s šedými vousy a přátelsky se na mě usmál. Taky jsem se usmála.

Čas ubíhal pomalu. Konečně přijel vlak. Ten divný vnitřní hlas se už neozval, a tak jsem nastoupila.

Usměvavý pán

Uvnitř bylo celkem plno. Jediné volné místo bylo vedle muže, který mi byl velmi sympatický. Posadila jsem se a on mě oslovil. Dali jsme se do řeči a já jsem o pár sedadel vepředu znovu zahlédla toho starého pána z nádraží. Opět se na mě usmál.

Když jsem se tam ale podívala po chvilce, už tam nebyl a neobjevil se víc ani do chvíle, kdy jsme vystupovali – já i můj nový známý Luděk na stejném místě.

Osud, nebo náhoda?

Protože jsme si s Luďkem dobře rozuměli, domluvili jsme se, že se znovu uvidíme. Až při našem třetím setkání jsem mu vyprávěla o tom, jak mě k tomu „jeho“ vlaku nasměroval vnitřní hlas.

Byli jsme oba v šoku, protože on o jednu stanici dál prožil něco podobného. Chtěl jet až následujícím spojem, ale něco nebo někdo mu našeptávalo, aby nastoupil do toho dřívějšího.

A když jsem se zmínila o tom starém muži, Luděk zaraženě pronesl, že ho viděl také. Připadali jsme si, jako by nás dohromady daly nějaké tajemné síly osudu.

Dobré znamení

S Luďkem jsem vyprávěli příběh o našem seznámení dalším lidem, ale nikdo nám nevěřil. Když jsme se za rok a půl brali a vycházeli jsme před radnici, všimla jsem si mezi přihlížejícími znovu onoho starého muže.

Než jsem na něj ale stačila Luďka upozornit, tak zmizel. Nyní jsme spolu už přes dvacet let a každý rok společně děkujeme onomu neznámému za to, že nás svedl dohromady.

Hana P. (66), Moravský Krumlov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.