Domů     Kdysi jsem dala dítě k adopci
Kdysi jsem dala dítě k adopci
5 minut čtení

Manžel se neměl nikdy dozvědět o mém dávném tajemství. V patnácti letech jsem porodila chlapečka a dala ho k adopci!

Za dveřmi stál pohledný muž, odhadem čtyřicátník. Světlé vlnité vlasy a příjemný úsměv. Jeho oči mi byly zvláštním způsobem povědomé, ale netušila jsem odkud. Někoho mi připomínal! Manžel stál hned za mnou v předsíni.

Byl to jeho zvyk, prý, abych neotevřela někomu cizímu a on mě nepřepadl! Vždycky jsem se té jeho přehnané starostlivosti smála, ale tentokrát mě smích přešel. To, co jsem uslyšela, mi vyrazilo dech!

„Dobrý den, asi jsem váš syn!“ oznámil mi ten pán mile a já najednou věděla, odkud znám ty oči.

Cizí muž byl můj syn

Měl je po mém tehdejším spolužákovi, otci mého dítěte. Vlastním otci! V první chvíli jsem nevěděla co říct, ale manžel to věděl až moc dobře. „Co to tady vykládáte? Co si to vymýšlíte? Koukejte odsud vypadnout!“ vyjel na něho vztekle.

Můj syn, byla jsem si jistá, že nelže, se na mě jen tázavě podíval. Jako bych měla já rozhodnout, co se bude dít dál. Já ale stála jako omámená. Jako solný sloup! Vůbec jsem nebyla schopna jediného slova.

„Pojď dál, musíme si přece promluvit!“ vyzvala jsem ho, když můj syn vykročil k odchodu. Tentokrát to byl můj manžel, kdo zůstal zaraženě stát a nechápavě hleděl z jednoho na druhého.

Byl to opravdu zvláštní pocit mluvit s někým, koho jsem viděla snad jedinou minutu po porodu, než mi ho odnesli. Vlastně jsem tenkrát ani neměla vědět, co se mi narodilo, zda holčička nebo kluk.

Porodní asistentka se ale nade mnou smilovala a na chviličku mi to krásné miminko ukázala.

Pojmenovala jsem ho po sobě

„Můžeš mu říkat Péťa, po sobě, jsi přece Petra, ne?“ Sotva jsem Péťu pohladila po tvářičce, byl pryč. Už jsem ho nikdy neviděla! Neuplynul snad jediný den v mém životě, kdy bych si na svého syna nevzpomněla. „Jak asi vypadá?

A jak se má?“ Chtěla jsem si ho nechat, ale nebylo to možné. Maminka na mě byla sama a starala se ještě o svoji těžce nemocnou matku, mojí babičku. A já, v patnácti, jsem bez pomoci nebyla schopná vychovávat dítě.

Ani jsem to neměla mamince za zlé, když rozhodla za mě. Že půjde Péťa k adopci. Do nějaké hezké rodiny, kde dostane všechno, co potřebuje! Seděli jsme všichni u kuchyňského stolu a nechápavě na sebe koukali. Každý ale z jiného důvodu!

Nemohla jsem se vynadívat

Já nemohla uvěřit, jak krásného syna mám. Manžel zase nechápal, jak jsem mohla být tak krutá a vzdát se dítěte. A chudák Petr, který se ve skutečnosti jmenoval Karel, hleděl omluvně ze mě na manžela a bylo mu líto, že nám způsobil problémy.

„Víte, dlouho jsem toužil poznat svoji biologickou matku. Moji rodiče jsou moc hodní a dokonce mě v tom podporovali! Nemám vám za zlé, že jste mě dala jiným lidem…“ řekl a pohladil mě po hřbetu ruky.

To spontánní gesto mě dojalo víc, než všechna slova dohromady! Vyhrkly mi slzy. Povídali jsme si až do večera. I na manželovi bylo znát, že jeho údiv a vztek se změnil v pochopení a dojetí.

„S vašimi rodiči bychom se rádi setkali, viď, Petruško!“ nabídnul Petrovi a ten nadšeně pozvání přijal. Já už tolik nadšená nebyla. Jak se těm lidem podívám do očí? Jak jim vysvětlím svoji tehdejší situaci?

Manžel mi odpustil

Přece jen, mít v patnácti dítě se spolužákem a vzdát se ho…“ Po Petrově odchodu jsem se zamkla do koupelny. Nechtělo se mi cokoliv vysvětlovat! Když jsem konečně odemkla, čekalo mě překvapení.

Manžel mi vlastnoručně připravil můj zamilovaný zmrzlinový pohár politý čokoládou! Byl už trochu rozehřátý, ale chutnal skvěle. Byla jsem šťastná, že se na mě manžel nezlobí. Brali jsme se dost pozdě a tak neměl o mojí minulosti pražádné tušení.

Nikdy jsem mu nelhala, jen prostě pár věcí zamlčela…O měsíc později nás čekalo seznámení s Péťovými, vlastně Karlovými rodiči. Byli hned od prvního pohledu sympatičtí. Oba téměř osmdesátníci, sportovní a mladého ducha, jak se říká.

Pořád se buď usmívali, nebo přímo smáli. Přinesli fotografie ze společných dovolených, z Karlovy maturity a také ze svatby!

Dočkala jsem se i vnučky

„Nevěděla jsem, že jsi ženatý!“ vyhrkla jsem překvapeně, ale Karel jen mávnul rukou. „Už nejsem! Naštěstí…“ odpověděl, ale potom o poznání vážněji dodal: „Ale mám malou dcerku. Petrušku! Je to náhoda, ale zvláštní, vidˇ?“ Hned jsem zatoužila vidět její fotku.

Nevím, zda jsem si to jen namlouvala, ale ta malá treperenda mi byla podobná! Zašmátrala jsem v šuplíku a našla svoji starou fotku. Vypadala jsem na ní skoro stejně jako moje vnučka! „Karlíčku, jsem ti tak moc vděčná, že se na mě nezlobíš.

Myslíš, že bych se s Petruškou mohla vidět?“ poprosila jsem a můj syn jen mlčky přikývnul. Díky jeho rozhodnutí, a také díky jeho rodičům, jsem se dočkala krásné vnučky i nových přátel. Plánujeme s nimi dokonce i společnou dovolenou. V takové štěstí jsem si nikdy netroufla ani doufat!

Petra Z. (56), Brno

Související články
2 minuty čtení
Je to pech, když mužem vašich snů je švagr. Byla bych mu mnohem lepší ženou, než moje sestra. Nezasloužila si ho. Musel zjistit, jaká doopravdy je. Už na začátku puberty se vztah mezi mnou a starší sestrou Jindrou zhoršil. Jindra byla vždycky lepší než já. Kráčela jsem v jejím stínu a byla ve všem ta druhá. Dokud jsme byly malé, tak jsem to moc nevnímala, byla ke mně hodná a se vším mi pomáhala
3 minuty čtení
Naši jedinou dceru jsme s manželem bezmezně milovali. A to byla asi ta chyba, protože nás bez výčitek připravila o střechu nad hlavou. Vše, co jsme kdy dělali, dělali jsme s nejlepšími úmysly. Dlouho jsem nemohla otěhotnět a nakonec se to povedlo jen díky umělému oplodnění. Naše dcera byla náš splněný sen! Dali jsme jí vše Dělali jsme, co jsme jí na očích viděli. Ano, dnes vím, že to bylo
3 minuty čtení
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít dítě. Ta ne­odolatelná touha přišla až s ním. Přitom to nebyl žádný prvopláno
2 minuty čtení
Od dětství jsem měla vždycky navrch já. Musela jsem být za hvězdu. Když mě ale opustil manžel, nesnesla jsem pomyšlení, že je sestra šťastná. V dětství jsem byla za tu chytřejší a šikovnější já. Byla jsem o dva roky starší a celá rodina si povídala, že jsem to já, kdo vybral ty nejúžasnější geny v celém příbuzenstvu. Nebyla jsem totiž pouze lepší než moje sestra Alice, ale také než všechny moje
5 minut čtení
Sedím u kuchyňského stolu a dívám se na stěnu, kde kdysi visely dětské kresby. Dnes tam je kalendář. Mé dny plynou stejně. Jen tiše, bez rytmu. Venku prší. Déšť stéká po skle jako slzy, které už nemám sílu vyplakat. Ono i plakat je zbytečné. Dospěla jsem k tomu, že některé věci už prostě jen jsou, jiné zmizely. Je stáří, zmizely radosti z let dávno zpět. Píši na stole, který pamatuje víc než já
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Třebíč: Město mnoha tváří
epochanacestach.cz
Třebíč: Město mnoha tváří
Malebné město Třebíč se rozprostírá uprostřed podhůří kopcovité krajiny Českomoravské vrchoviny. Třebíč mění svoji tvář po celý rok a nabízí vyžití v každém ročním období. Třebíčské památky lákají k návštěvě řadu turistů a jsou klenotem pro místní obyvatele. Jedinečnost třebíčských památek dokládá zápis baziliky sv. Prokopa a židovské čtvrti s židovským hřbitovem na Seznam světového kulturního a
Zahraniční inspirace pro zahradu
rezidenceonline.cz
Zahraniční inspirace pro zahradu
Světové nábytkářské firmy nabízejí kolekce stále luxusnější a nápaditější. Soustřeďují se především na movitou klientelu, která vyžaduje exkluzivní materiály, vypracované detaily, dokonalé řemeslo. K slavným designérům, jejichž produkty si můžete prohlédnout ve fotogalerii patří například Patricia Urquiola, Philippe Starck, Rodolfo Dordoni nebo Marcel Wanders. Exteriérový nábytek je k nerozeznání od kousků určených do interiéru. Díky současným
U přehrady jsem snila o své lásce
skutecnepribehy.cz
U přehrady jsem snila o své lásce
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat.
Nejkrásnější výhled Coachelly: residence snů v srdci pouště
epochalnisvet.cz
Nejkrásnější výhled Coachelly: residence snů v srdci pouště
Ačkoliv bylo toto honosné sídlo vyhlášeno prestižním americkým magazínem Robb Report za nejluxusnější rezidenci už před více než patnácti lety, díky architektonickému mistrovství si stále drží svůj nadčasový půvab…Čím je tato nemovitost, kterou si nyní můžete pořídit za 59 milionů dolarů, tak výjimečná?   Kalifornské údolí Coachella je známé nejen stejnojmenným hudebním festivalem, který každoročně
Malta – perla Středomoří plná zázraků
nejsemsama.cz
Malta – perla Středomoří plná zázraků
Chutě se tady mísí s historickými příběhy, vůní moře a neodolatelnou středomořskou atmosférou, s lehkým vánkem, teplým vzduchem a všudypřítomným sluníčkem. Maltská republika, souostroví ve Středozemním moři, které tvoří ostrov Malta, Gozo a Comino, je nejmenší členskou zemí Evropské unie. Nejčastěji místní průvodci připomínají příběh Odyssea a nymfy Kalipso, ale památky na Maltě odkazují na všechna období, kterými prošla, tedy Féničanů, Řeků, Římanů, Kartaginců,
Nothing představuje Phone (3): Skutečná vlajková loď, která inspiruje vaši kreativitu
iluxus.cz
Nothing představuje Phone (3): Skutečná vlajková loď, která inspiruje vaši kreativitu
Společnost Nothing dnes představila Phone (3), svůj první skutečně vlajkový telefon. Phone (3) představuje odvážný nový pohled na osobní technologie – takový, který je radostný, výrazný a nezaměniteln
Loví Krbová na dětských hřištích chlapy?
nasehvezdy.cz
Loví Krbová na dětských hřištích chlapy?
V manželství herečky Ljuby Krbové (66) z nekonečného seriálu Ulice a spisovatele Ondřeje Neffa (79) to prý už delší dobu skřípe. Oblíbená herečka stále častěji uniká do práce a na cesty do exotickýc
Námluvy a svatba JFK a Jackie Bouvierové: Muž má mít v páru hlavní slovo
epochaplus.cz
Námluvy a svatba JFK a Jackie Bouvierové: Muž má mít v páru hlavní slovo
Krásná, chytrá a trochu plachá, přesně taková je v roce 1951 Jacqueline Lee Bouvierová. Přesto má 22letá dívka o svém životě už tehdy úplně jasno. Touží po tom se dobře vdát, založit velkou a šťastnou rodinu a užívat si luxusu, který jí život nabízí. Půvabná Jacqueline Lee Bouvierová (1929–1994) narazí na mladičkého Kongresmana Johna Fitzgeralda Kennedyho
Ludvík Klega riskoval život pro druhé
historyplus.cz
Ludvík Klega riskoval život pro druhé
Podílí se na organizaci zdravotní péče pro čs. legionáře. Během jejich ústupu přes Sibiř pomáhá sestavovat sanitní vlaky a zakládat kamenné nemocnice. Klega však není „pouze“ obětavý. Nejednou neváhá riskovat svůj život pro záchranu druhých… Když byl ještě chlapec, kvůli různým nemocem mu zemřeli otec a tři sourozenci. Nejspíš právě to byl důvod, proč se
3 záhadní primáti: Co o nich víme?
enigmaplus.cz
3 záhadní primáti: Co o nich víme?
Jejich popisy jsou si velmi podobné. Jako kdyby šlo o stejný živočišný druh či jinak příbuzná stvoření. Řeč je o bájných primátech, kteří jsou výrazně ochlupení a zpravidla dosahují na výšku přes dva
Cesty, jak udržet města obyvatelná
21stoleti.cz
Cesty, jak udržet města obyvatelná
Do roku 2050 vzroste světová populace na 9,8 miliardy, přičemž 70 % z těchto lidí bude žít ve městech a jejich nejbližším okolí. Aby to bylo možné, je potřeba hledat inovativní řešení a dostupné techn
Křupavá domácí pizza
tisicereceptu.cz
Křupavá domácí pizza
Oblohu na pizzu lze podle libosti měnit, a pokaždé si tak připravit chuťově jinou variantu. Upečete stejně tak dobrou pizzu jako ve vaší oblíbené pizzerii. Ingredience 10 g sušeného droždí 1 lž