V sedmnácti letech jsem se zamilovala do spolužáka Borise. Ale říci mu to, bylo vyloučeno, styděla jsem se.
S celým elánem sladkých sedmnácti let jsem se zamilovala do spolužáka Borise. Fešák Boris neměl o ničem ani tušení, poletoval od spolužačky ke spolužačce, flirtoval s kdekým a sotva věděl, že existuji. Těžko vylíčit, jak mi bylo.
Věděla jsem, že mu nic neřeknu, v těch dávných dobách bylo vyloučeno, aby dívka přišla za spolužákem s něčím takovým. Hned by se to rozkřiklo a byla by ostuda jako hrom. Mlčela jsem a trpěla.
Svěřila jsem se starší sestře, ta se smála a tvrdila, ať se na nějakou dětinskou tajnou lásku vykašlu a najdu si někoho z masa a kostí. Ale copak to šlo? Myslela jsem jenom na Borise.
Blížila se maturita
Čas letěl jako splašený kůň a blížily se zkoušky dospělosti. Učily jsme se s nejlepší kamarádkou u nás doma na terase, byl víkend, naši odjeli k babičce, kde zůstali přes noc.
Večer jsme si s Lucií otevřely lahev vína, sice tátovu, ale byly jsme tak unavené, že nám to bylo fuk. Všechno jsem jí řekla – že jsem rok k smrti zamilovaná do Borise a že jsem z toho zoufalá.
Milostný dopis
Alkohol v krvi způsobil, že jsem se rozhodla k šílenému činu: napíšu Borisovi milostný dopis. Lucie mi pomáhala, vlastně jsme se docela dobře bavily, pak i smály. Vymýšlely jsme romantické věty hodící se spíš do minulého století.
Pak byla lahev prázdná a my jsme tvrdě usnuly. Ráno bylo zlé, léčily jsme se kafem, česnečkou, listovaly knihami a učily se další maturitní otázky. O tom, co jsme vyváděly předchozí večer, vlastně ani nebyl čas mluvit.
Všechno dopadlo nakonec dobře – obě jsme úspěšně odmaturovaly. Konal se maturitní večírek. No ano, připadalo mi, že Boris po mně pokukuje. Ale myslela jsem si, že se mi to zdá.
Kamarádka zasáhla
Po slavnostní večeři, kdy přítomná kapela ladila nástroje, už to začalo být ale doopravdy podezřelé. Pokukoval čím dál víc. Nechápala jsem to. Co se stalo? Při přípitku se mi najednou vybavil ten večer, kdy jsme s Luckou psaly milostný dopis.
Vnitřním zrakem jsem viděla, jak ho dávám do obálky a opatřuji známkou. A protože nám zrovna došly cigarety, Lucie se zvedá, že pro ně skočí naproti do hospody. Zamrazilo mě!
Ukázalo se, že vínem omámená Lucie dopis, který neměl nikdo nikdy číst, skutečně hodila do schránky. Chtělo se mi zmizet z večírku, zamknout se doma a už nikdy nevyjít.
Když Boris přišel, abych s ním šla tancovat, koktala jsem, že ten dopis jsem psala opilá a že je to všechno hrozné nedorozumění. „Ale to by byla škoda,“ odpověděl Boris. O dva roky později jsme se vzali.
Linda H. (56), Svitavy
