Domů     Stydím se za jména svých vnoučat
Stydím se za jména svých vnoučat
5 minut čtení

Jinak jim říkat nesmím, ani zdrobnělinami. Mladí by se na mě zlobili. Tak je musím oslovovat Kočičko a Pejsánku. Jména mých vnoučat jsou příšerná a já je nemohu ani vyslovit!

Moje snacha je naprosto skvělá ženská. Z ničeho nedělá problém a se vším si poradí. I na syna měla vždycky dobrý vliv. Chodit spolu začali už na základní škole, ale potom se na dlouhé roky rozešli. Znovu se potkali až na třídním srazu.

Vnoučat jsme se nemohli dočkat

Měli to podobné, jako my s manželem. I my se do sebe zamilovali na srazu naší třídy, kam šel můj, tehdy ještě budoucí, manžel se svým bráchou. Paradoxem bylo, že já s ním nesnášela! Ostatně, nemám svého švagra dodnes moc v lásce.

Byl to takový protivný šťoura a žalobníček, což mu už zůstalo. Lidé se prostě nemění, jen trochu uhladí svoje chování a zlepší se věkem v umění přetvářky! Ale abych neodbočovala. Snachu jsem měla prostě ráda a byla vděčná osudu, že si syn našel tak dobrou ženu.

První velkou rozepři jsme měli, když nám naši mladí oznámili, jaké jméno chystají pro svoje nenarozené dítko. Na miminko jsme se všichni bláznivě těšili. O mnoho víc, než ostatní rodiče a prarodiče. Čekali jsme na něho totiž skoro šest let, než se povedlo!

Naše jména se jim nelíbila

Měla nastat doba vybírání jména a já se těšila, že si prosadím Honzíčka nebo Janičku. Pohlaví totiž syn nechtěl znát a tak si ho snacha, pro jistotu, ani nenechala od lékaře říct. Aby nepodlehla pokušení a nevyzvonila ho nám nebo nějaké kamarádce!

„A co Jan, Honzík, Janek, Jeníček…“ prosila jsem, ale nikdo z ostatních nechtěl ani slyšet. Pro holčičku jsem navrhovala tu Janičku nebo Toničku. Tak se jmenovala zase moje maminka.

Bylo by to tak hezké, mít malou roztomilou Antonii… „No tak mu budeme říkat František, po mém otci,“ navrhl manžel a dodal: „No a vnučka by mohla být Anička.

Ale bude to určitě kluk, cítím to v kostech!“ Stejně jako já se ale setkal jen s opovržlivými výrazy nastávajících rodičů. No, jmen toho odpoledne padlo mnoho, ale na žádném jsme se neshodli. V duchu jsem přemítala, co mají za lubem. Třeba se chystají svoje dítka pojmenovat nějak moderně či exoticky!

Myslela jsem, že si dělají jen legraci

Třeba jako naše sousedka. Porodila Rafaela, což bylo docela hezké. Další výběr jmen měl nastat za týden, při nedělním obědě. „Tak co, už jste něco vymysleli?“ ptal se zvědavě manžel, jen co dojedl řízek velký přes celý talíř.

Já napjatě mlčela, nechtěla jsem se dočkat zase nějakých pohrdavých impertinencí. Tentokrát se snacha zatvářila spokojeně a syn dokonce pyšně. Přikývl. Jméno už prý vymysleli a nehodlají na něm nic měnit! Nedočkavě jsem čekala, co uslyším.

Když jsem jméno pro to miminko uslyšela, málem jsem omdlela. Zprvu jsem si dokonce myslela, že jsem se jen přeslechla. Vystrašený, či spíš úplně vyděšený výraz v manželově tváři ale hovořil za vše. „No to snad nemyslíte vážně! Děláte si legraci, co.

Určitě!“ zvolala jsem prosebně, ale výraz ve tváři těch dvou bláznů mě přesvědčil o opaku. Moje vnouče se bude jmenovat…Ani to nemohu vyslovit!

Oba se na nás naštvali

Obě jména patří nechvalně proslulým filmovým hrdinům. Ošklivým a zlým! Se synem jsem se pohádala. Snacha se urazila a bez pozdravu odešla. Její manžel ji následoval. Ani ten dobrý oběd nedojedli, ani na výslužku nepočkali! Tak moc je naše reakce urazila.

Ale co čekali? Že budeme jásat? Celou noc jsem rozčílením nespala. Nemohla jsem pochopit takovou bláznivinu. Přemýšlela jsem, jak jejich šílené rozhodnutí změnit, ale vůbec nic mě nenapadlo. Ráno jsme zkusila zavolat synovu nejlepšímu kamarádovi.

Aby mu domluvil. On se ale jen smál. Prý jsou taková jména cool! Blázen jeden! Mojí poslední nadějí byla úřednice na matrice. Třeba by jim mohla takovou, s prominutím, pitomost zakázat?

Musím jim říkat jinak

Šla jsem za ní s bonboniérou a kytkou. Prosila jsem, přemlouvala, ale nebylo to nic platné. Předložila mi nějaký zákon a vysvětlila, že mnoho toho zakazovat nemůže. Moje poslední naděje vzala za své. Povoleno!

Narodil se nám krásný vnouček s nejošklivějším jménem na světě. Začala jsem mu říkat Miláčku! Jeho pravým jménem jsem ho oslovit nedokázala! Po roce se vše opakovalo. Stejný postup, stejný scénář. Holčičce říkám Kočičko.

S vnoučaty nechodím ani na pískoviště, aby se mě nikdo neptal, jaká mají děcka jména. Snacha mě hubuje a syn byl dokonce pár dnů naštvaný. Manžel mě utěšuje, že je jiná doba. Souhlasím, ale také závidím svým kamarádkám. Jejich vnoučata se jmenují hezky.

Mají Terezky, Péti, Toníky nebo Kačky. A já? Cirkus jako z Hollywoodu! Tak alespoň, že jsou ti moji dva filmoví hrdinové zdraví. Až dospějí, určitě se nechají přejmenovat!

Marie B. (67), Moravská Třebová

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.