Jako herec se mi vždycky líbil Paul Newman. Jako mladá dívka jsem musela vidět každý film, ve kterém hrál.
Když jsem začala chodit se svým prvním klukem, netušil jsem, že se za něho provdám. Sice nebyl Paulu Newmanovi nijak podobný, zato to byl někdo, na koho se dalo vždycky spolehnout. Po pár měsících jsme se rozhodli, že se vezmeme.
Do této chvíle jsem neznala jeho rodiče, takže přišla na řadu moje první návštěva u nich. U vchodu do Jakubova rodného domu nás nejprve přivítala jeho maminka. Byla to sympatická drobná žena s usměvavou tváří.
Zdálo se mi, že má v pohledu i jakýsi nepopsatelný náznak smutku, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Pomalu jsme se už usadili v obýváku, když jsme zaslechli, jak do domu vchází Jakubův otec. „Už je tady,“ zaradovala se moje nastávající tchyně.
„Vítejte,“ rozlehlo se předsíní a dovnitř vešel… Paul Newman. Tedy skoro jeho přesná kopie, opravdu… „Jmenuji se Eliška,“ představovala jsem se zbytečně. „Já vím, krásná slečno,“ pousmál se a mně vyschlo v krku. V jediné vteřině jsem pochopila, že se musím rychle vzpamatovat nebo bude zle!
Za dva měsíce byla svatba a krátce po ní jsme se nastěhovali k Jakubovým rodičům. Tchán mi postupem času imponoval stále víc a víc. Byl zábavný, přímo kouzelný.
Proti němu byl můj Jakub nudný, zato však velmi pečlivý kluk, který nemyslel na nic jiného než na to, aby pro mě a děti, které jsme plánovali, vytvořil krásný a šťastný domov.
To byla samozřejmě i moje priorita a tak jsem sympatie k Jakubovu otci potlačovala tak moc, jak to šlo. Až jednou…
Právě jsem se chystala do sprchy, když na dveře zaklepal manželův otec. „Jsi tam, Eliško?“ zeptal se tónem, který jsem u něj ještě neslyšela. „Ano, co si přejete? Za chvíli budu hotová,“ zavolala jsem zpátky, v naději, že je doma i někdo jiný a jeho to odradí.
Měla jsem totiž tušení, že mu o něco jde. Nemýlila jsem se. Vzápětí jsem spatřila, jak se hýbe klika. Strnula jsem, protože jsem si vzpomněla, že jsem nezamkla. Byla jsem přesvědčena o tom, že budu v domě sama ještě alespoň dvě hodiny.
„Já jen…“ řekl, když vešel dovnitř. Přestala jsem dýchat. Před sebou jsem viděla svého oblíbeného filmového hrdinu. Na sobě měl oblečené jen spodní prádlo. Jeho vypracované tělo vypadalo o deset let mladší. „Já jen…“ zopakovala jsem po něm, neschopná pohybu.
Najednou jsem před ním stála tak, jak mě příroda stvořila. Pravidelný pohyb našich těl zachytila jen osuška pohozená na zemi. Sklouzla mi jaksi přirozeně. Neměla jsem sílu udržet si ji na sobě. Milovali jsme se do posledního okamžiku, než přišel Jakub.
Neslyšeli jsme ho… Po nějaké době, už bez manžela a bez střechy nad hlavou jsem zpětně pochopila smutné oči Jakubovy mámy. Podobná dobrodružství byla na přetřesu alespoň jednou za půl roku.
Nebyla jsem jediná a jemu vůbec nepřekáželo, že jsem manželkou jeho syna. Neznal překážky, byl si vědom svého šarmu. Já jsem si také něčeho vědoma:
že jsem kvůli něčemu zakázanému zahodila za hlavu fantastické citové pouto, nádhernou budoucí rodinu, ale hlavně úžasného partnera, jakého už nenajdu…
Eliška (26), jižní Morava
