Domů     Rodinná fotka
Rodinná fotka
5 minut čtení

Minulost v sobě skrývá tajemství, která se někdy dovíme pouhou náhodou. Já jsem manželství svých rodičů považovala vždy za takřka vzorové a ideální.

Věděla jsem, jak se naši seznámili, znala jsem různé romantické příběhy z jejich života. Na rodinných oslavách se často dávala k lepšímu historka o narození mého mladšího brášky, k němuž došlo v sanitce minutu cesty od porodnice.

Vztah otce a matky byl bezproblémový, měla jsem je oba ráda a nikdy mě nenapadlo, že všechno nemuselo být tak, jak se domnívám.

Přišla jsem na to vlastně úplnou náhodou. Hledala jsem jednu knížku, kterou jsem měla ráda v dětství a kterou jsem si nyní, v třiadvaceti letech chtěla znovu přečíst. Bydlela jsem pořád s rodiči, i když jsem doma už moc nepobývala.

Hodně času jsem trávila se svým přítelem a plánovali jsme, že si brzy pronajmeme nějaký malý byt a zkusíme být spolu pořád. Právě tuhle jednu knížku jsem chtěla mít každopádně u sebe.

Využila jsem příležitosti, kdy budu mít na hledání klid, protože mladší bratr byl lyžařském kurzu střední školy a otec s matkou vyrazili na dvoudenní návštěvu za příbuznými na Moravu. Přítel byl zase pro změnu na týden pracovně v zahraničí.

Knížku jsem dlouho nemohla najít. Probírala jsem se jednotlivými tituly v knihovně, vyndávala je ven, skládala na vyšší hromádky… O jednu z těch hromádek jsem zavadila a knížky se sesypaly.

Z jedné z nich – ani jsem netušila ze které – vypadla stará černobílá fotografie. Vzala jsem jí do ruky a zvědavě se na ni zadívala. Strnula jsem. Fotka znázorňovala moji mámu v mladém věku, muže, který ji objímal kolem ramen… a kočárek.

Na zadní straně bylo napsáno: „Šťastná rodinka – Robert, Mirka a Ivanka“. Nechala jsem knížky knížkami a nechápavě na snímek hleděla. O tom, že v kočárku jsem já, jsem nepochybovala – ostatně dodnes jsme ho měli ve sklepě.

Moje jméno bylo tedy jasné, stejně jako jméno mojí matky: Miroslava. Netušila jsem jen, kdo je ten Robert. Můj otec se přece jmenuje Jindřich a vypadá úplně jinak!

Nebyla jsem schopna toho dne už nic dělat. Připadalo mi, že jsem objevila něco, co jsem neměla. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Jaká „šťastná rodinka“? Tou jsme přece my, v současném a odjakživa daném složení: já, brácha a otec s matkou.

Kde se tam vzal nějaký Robert? Kdo mi to vysvětlí? Budu mít odvahu se zeptat? Knížky jsem dala zpátky do knihovny – tu svoji hledanou jsem nakonec stejně nenašla – a fotku jsem si nechala u sebe.

Pomyslela jsem si, že ji tam někdo založil kdysi dávno a zapomněl na ni. Pochybovala jsem, že by ji matka schovávala úmyslně. Hlavu jsem měla plnou zmatku a otázek. Nikde však nebyl nikdo, kdo by mi mohl odpovědět.

Nejradši bych hned volala matce na mobil… ale co bych jí řekla? Pak jsem se rozhodla: hned zítra dopoledne, dřív než se naši vrátí, zajdu za babičkou… tou z matčiny strany. Ona bude znát odpověď a dokáže být i diskrétní.

Té noci jsem toho naspala hodně málo. Neustále se mi vracela ta momentka z fotky. Robert… kdo je to? Jak to, že jsem o něm doteď nic neslyšela? Má smysl se na to ptát? Nebudu litovat toho, co se dozvím?

Druhý den ráno jsem zavolala babičce, jestli se u ní mohu zastavit. Nebylo to nic divného nebo neobvyklého, bydlela poměrně nedaleko a často jsem ji navštěvovala jen tak, bez důvodu, prostě na kus řeči.

Promyslela jsem si, jak zavedu řeč na tu fotku (tu jsem si pochopitelně vzala s sebou jako případný důkaz). Babička se mě hned po příchodu zeptala, jestli nejsem nemocná.

Ta špatně prospaná noc na mně zřejmě byla znát, stejně tak jako starost a nejistota v očích. Odpověděla jsem, že mi nic není, ale že bych potřebovala něco vysvětlit. Když se v tu chvíli naše oči střetly, zdálo se mi, že babičce je jasné, na co se budu ptát.

Začala jsem tím, že jsem chtěla vědět něco o matčině mládí a o tom, kdo je to Robert. Babička se zajímala, odkud jsem se o tom dozvěděla. Ukázala jsem jí tu fotku a ona si povzdechla.

Řekla, že nebýt toho zapomenutého snímku, nejspíš by mi to všechno zůstalo utajeno. Pak mi vyprávěla celou historii. Robert byl matčin první manžel a současně i můj otec. Odešel od mé matky, když mi byly čtyři měsíce… za jinou ženou.

Rozvod následoval nedlouho poté. Matky se ujal můj otec… ten, který mě vychovával a kterého jsem dosud i za svého biologického otce považovala. Robert se i se svojí novou přítelkyní o několik měsíců později zabil při autonehodě. Neměla jsem se tuto pravdu nikdy dozvědět, nebyl k tomu důvod.

Poslouchala jsem a chvílemi mi bylo do breku. Zmocňovala se mě lítost nad tím, že muž, který mi dal život, se mě zřekl a že ho nikdy neuvidím. Babička mě prosila, ať jí tu fotku dám a ať se o tom před našimi nezmiňuji.

Nejprve jsem váhala, protože jsem se přece jen cítila trochu celá ta léta podváděná. Pak jsem ale usoudila, že je to asi nejrozumnější řešení. Když se večer rodiče vrátili, chvíli mi trvalo, než jsem se začala chovat normálně.

Vymluvila jsem se na to, že mi není dobře a nikdo nic nezkoumal. Já jsem o všem znovu před spaním přemýšlela, tentokrát jsem ale usnula klidným spánkem. Babička měla pravdu, vracet se do minulosti by opravdu nikam nevedlo.

A tak jsem se s tím, co jsem náhodně objevila, postupně smířila a vzala to jako dávnou historii, která se mě vlastně netýká. To podstatné, co zůstává a v čem jsem vyrůstala, pro mě dál zůstává nezměněno…

Ivana (23), střední Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Nikdy mi neudělal nic dobrého, dokonce ani v mládí. Teď je z něho pomatený stařík a já se musím starat. Moji pomoc potřebuje stále, ve dne i v noci. Nemohu jinak, rodina by mě odsoudila! Když zazvonil u našich dveří, skoro jsem ho nepoznala. Byl to vlastně docela šok, co jsem viděla. Těžce onemocněl Z pohledného muže, který nenechal jedinou sukni na pokoji, se stala roztřesená troska. Opí
3 minuty čtení
Pro své dítě jsem chtěla jen to nejlepší. Podle jejího otce jsem ji držela příliš zkrátka. Pozdě jsem se snažila vše napravit, a přišla tak nejen o ni. Nikdy v životě jsem neměla tak vysoké ambice, jako u svých dětí. Chtěla jsem pro ně jen to nejlepší, a podle mého manžela jsem to přeháněla. Byla jsem na ně přísná, nikdy jsem jim neomluvila školu, pokud nebyly opravdu nemocné. Taky jsem je zaps
3 minuty čtení
Rozvod rodičů mě šokoval. Zůstala jsem u táty, máma si budovala nový život s milencem. Bylo toho na mě opravdu moc. Když se naši rozvedli, bylo mi třináct. Máma odešla k milenci, pustila se s ním do budování nového života a já zůstala s tátou. Tolik nocí jsem proplakala! Táta se pokoušel všechno mi nějak vysvětlit, jenomže jak vysvětlíte malé holce, že ji opustila máma? Tátovi to moc nešlo, ste
5 minut čtení
Někdy ten náš život vypadal už beznadějně. Díky soudržnosti a taky notné dávce štěstí se nám ale podařilo všechny nástrahy osudu úspěšně překonat. Moji rodiče se velmi milovali a svoji vzájemnou lásku si dávali denně najevo. Tatínek třeba dal jen tak mamince pusu a ona ho jen letmo pohladila po vlasech. Vždycky jsem si přála, abych i já našla podobnou lásku. Čtyři děti daly zabrat Podařil
3 minuty čtení
Dostávala jsem od táty fantastické dárečky, celá škola mi záviděla. Ale oděvů už byla plná skříň, a tak jsem si přála něco úplně jiného. pro vévodkyni. A já když jsem ti tuhle koupila šaty, dostala jsi záchvat smíchu a řeklas, že si to na sebe nevezmeš.“ No jasně, byly to šaty z textilu na náměstí, tak nepodobné oslňujícím oděvům od táty. Pokaždé se ptával: „Tak copak by moje holčička chtěla?“
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
epochanacestach.cz
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
Jméno architekta Dušana Jurkoviče bylo vždy nejen zárukou kvality, ale také symbolem umělecké originality, vycházející z lidových tradic. To vše umělec dokázal i na jednom z nejposvátnějších míst na našem území. Mariánské poutní místo v Hostýnských vrších má tradici už od dob středověku. Hora Hostýn má dva vrcholy a na jižním, o něco nižším, byl v polovině 18. století
Umělá inteligence pomáhá odborníkům přečíst antické svitky spálené na uhel při výbuchu Vesuvu
21stoleti.cz
Umělá inteligence pomáhá odborníkům přečíst antické svitky spálené na uhel při výbuchu Vesuvu
Stovky svitků shořely v knihovně římského domu v Herkulaneu, městě na západním pobřeží Itálie, které lehlo spolu s Pompejemi popelem při erupci Vesuvu v roce 79. Tři z nich jsou uloženy v Bodleyově kn
6 zločinů v režii Lucemburků: Intriky, vydírání, zrady, & masakry nevinných
historyplus.cz
6 zločinů v režii Lucemburků: Intriky, vydírání, zrady, & masakry nevinných
Ani ne rok vydržel dostát svým slibům Jan Lucemburský. Poté, co se stal českým králem, vydal roku 1311 tzv. inaugurační diplomy, v nichž se mimo jiné zaručil, že zemské úřady bude obsazovat výhradně Čechy. O rok později už je všechno jinak. Že nedodržel svůj slib? V porovnání s tím, co později napáchají jeho dědicové, jen
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
rezidenceonline.cz
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
Ikonický domov někdejší americké televizní legendy, zaujímající téměř tisícovku čtverečních metrů obytného prostoru, představuje vyváženou kombinaci historického kontextu s nadčasovou elegancí a moderním komfortem. Sídlo bylo v majetku Johnnyho Carsona, známého jako „Král noční show“, který v letech 1962–1992 vedl NBC’s The Tonight Show. Ve své době byl jednou z nejoblíbenějších televizních osobností ve Spojených
Žádný krasavec, ale jen můj
skutecnepribehy.cz
Žádný krasavec, ale jen můj
Je hezká a chytrá. Ale taky dost namyšlená. Myslí si, že jí musí patřit všechno, nač si ukáže. Tentokrát se ale zmýlila. Já se s ní dělit nehodlám! Udělala si ze mě svoji důvěrnici. Pořád se mi s něčím svěřuje a vylévá si srdce. Je to tím, že všichni ostatní zaměstnanci se jí trochu bojí.
Hlívový guláš
tisicereceptu.cz
Hlívový guláš
Dokonalý vegetariánský, ale i veganský pokrm, který i lehce připomene chuť masa. Suroviny na 1 porci 125 g hlívy ústřičné pepř 1 krajíc (50 g) žitného chleba 1 str. česneku špetka soli 1 ml
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
epochalnisvet.cz
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
Před zamyšlenou Pearl Curranovou leží právě dopsaný román Telka. Obsahově ani stylisticky není nijak zvlášť výjimečný. Pozornost si přesto zaslouží. Ačkoli ho Curranová napíše, ona sama tvrdí, že není jeho autorkou. Jak to? Slova jí měl nadiktovat duch. Komu měl patřit a jak s ním mladá Američanka navázala spojení?   Na stole leží deska,
Zimní depresi pošlete k šípku!
nejsemsama.cz
Zimní depresi pošlete k šípku!
Dlouhé období s minimem slunečního svitu dokáže na naši psychiku působit neblaze. Jak si pomoci k lepší náladě? Nejhorší už máme za sebou – dny se od Nového roku zase postupně prodlužují, ale čeká nás ještě ošemetný únor. Ač je nejkratším měsícem v roce, leckomu se může zdát k nepřežití. Co vám pomůže udržet pozitivní myšlení? Hýbejte se
Za co vyfasuje slavný pěvec Grossi domácí vězení?
epochaplus.cz
Za co vyfasuje slavný pěvec Grossi domácí vězení?
Píše se 29. května 1697 a slavný barokní zpěvák Giovanni Francesco Grossi (1653–1697) usedá do kočáru. Za sebou nechává romantické uličky italské Bologne, města vyhlášeného svou vzdělaností. Míří 60kilometrovou štrekou vstříc neméně malebné Ferraře. V proslavené Duomo di San Giorgio, tedy Katedrále svatého Jiří, si ale nikdy nezazpívá. Ba co hůř, do Ferrary ani nedorazí.
Hvězdou J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
iluxus.cz
Hvězdou J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
„Styl hodinek G-Shock, který je odolný a odvážný, vždy rezonoval s mou životní cestou,“ nechal se slyšet J Balvin během odhalení nové speciální edice hodinek G-Shock, které navrhl. „Chtěl jsem vytvoři
Astronauti mají společnost: Co létá kolem Měsíce?
enigmaplus.cz
Astronauti mají společnost: Co létá kolem Měsíce?
„Co to bylo? Co to ksakru bylo? To je vše, co chci vědět!" křičí rozrušený americký astronaut Edwin „Buzz“ Aldrin (*1930). Je 21. července 1969 a první muži ze Země se procházejí po povrchu Měsíce. Př
Těhotenské nevolnosti Branišové?
nasehvezdy.cz
Těhotenské nevolnosti Branišové?
Moderátorka nováckého pořadu Život ve hvězdách se s Jaromírem Jágrem (52) možná už brzy dostane na metu, které žádná jiná partnerka hokejové legendy nedosáhla. Proslýchá se, že Dominika Branišová