Domů     Rodinná fotka
Rodinná fotka
5 minut čtení

Minulost v sobě skrývá tajemství, která se někdy dovíme pouhou náhodou. Já jsem manželství svých rodičů považovala vždy za takřka vzorové a ideální.

Věděla jsem, jak se naši seznámili, znala jsem různé romantické příběhy z jejich života. Na rodinných oslavách se často dávala k lepšímu historka o narození mého mladšího brášky, k němuž došlo v sanitce minutu cesty od porodnice.

Vztah otce a matky byl bezproblémový, měla jsem je oba ráda a nikdy mě nenapadlo, že všechno nemuselo být tak, jak se domnívám.

Přišla jsem na to vlastně úplnou náhodou. Hledala jsem jednu knížku, kterou jsem měla ráda v dětství a kterou jsem si nyní, v třiadvaceti letech chtěla znovu přečíst. Bydlela jsem pořád s rodiči, i když jsem doma už moc nepobývala.

Hodně času jsem trávila se svým přítelem a plánovali jsme, že si brzy pronajmeme nějaký malý byt a zkusíme být spolu pořád. Právě tuhle jednu knížku jsem chtěla mít každopádně u sebe.

Využila jsem příležitosti, kdy budu mít na hledání klid, protože mladší bratr byl lyžařském kurzu střední školy a otec s matkou vyrazili na dvoudenní návštěvu za příbuznými na Moravu. Přítel byl zase pro změnu na týden pracovně v zahraničí.

Knížku jsem dlouho nemohla najít. Probírala jsem se jednotlivými tituly v knihovně, vyndávala je ven, skládala na vyšší hromádky… O jednu z těch hromádek jsem zavadila a knížky se sesypaly.

Z jedné z nich – ani jsem netušila ze které – vypadla stará černobílá fotografie. Vzala jsem jí do ruky a zvědavě se na ni zadívala. Strnula jsem. Fotka znázorňovala moji mámu v mladém věku, muže, který ji objímal kolem ramen… a kočárek.

Na zadní straně bylo napsáno: „Šťastná rodinka – Robert, Mirka a Ivanka“. Nechala jsem knížky knížkami a nechápavě na snímek hleděla. O tom, že v kočárku jsem já, jsem nepochybovala – ostatně dodnes jsme ho měli ve sklepě.

Moje jméno bylo tedy jasné, stejně jako jméno mojí matky: Miroslava. Netušila jsem jen, kdo je ten Robert. Můj otec se přece jmenuje Jindřich a vypadá úplně jinak!

Nebyla jsem schopna toho dne už nic dělat. Připadalo mi, že jsem objevila něco, co jsem neměla. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Jaká „šťastná rodinka“? Tou jsme přece my, v současném a odjakživa daném složení: já, brácha a otec s matkou.

Kde se tam vzal nějaký Robert? Kdo mi to vysvětlí? Budu mít odvahu se zeptat? Knížky jsem dala zpátky do knihovny – tu svoji hledanou jsem nakonec stejně nenašla – a fotku jsem si nechala u sebe.

Pomyslela jsem si, že ji tam někdo založil kdysi dávno a zapomněl na ni. Pochybovala jsem, že by ji matka schovávala úmyslně. Hlavu jsem měla plnou zmatku a otázek. Nikde však nebyl nikdo, kdo by mi mohl odpovědět.

Nejradši bych hned volala matce na mobil… ale co bych jí řekla? Pak jsem se rozhodla: hned zítra dopoledne, dřív než se naši vrátí, zajdu za babičkou… tou z matčiny strany. Ona bude znát odpověď a dokáže být i diskrétní.

Té noci jsem toho naspala hodně málo. Neustále se mi vracela ta momentka z fotky. Robert… kdo je to? Jak to, že jsem o něm doteď nic neslyšela? Má smysl se na to ptát? Nebudu litovat toho, co se dozvím?

Druhý den ráno jsem zavolala babičce, jestli se u ní mohu zastavit. Nebylo to nic divného nebo neobvyklého, bydlela poměrně nedaleko a často jsem ji navštěvovala jen tak, bez důvodu, prostě na kus řeči.

Promyslela jsem si, jak zavedu řeč na tu fotku (tu jsem si pochopitelně vzala s sebou jako případný důkaz). Babička se mě hned po příchodu zeptala, jestli nejsem nemocná.

Ta špatně prospaná noc na mně zřejmě byla znát, stejně tak jako starost a nejistota v očích. Odpověděla jsem, že mi nic není, ale že bych potřebovala něco vysvětlit. Když se v tu chvíli naše oči střetly, zdálo se mi, že babičce je jasné, na co se budu ptát.

Začala jsem tím, že jsem chtěla vědět něco o matčině mládí a o tom, kdo je to Robert. Babička se zajímala, odkud jsem se o tom dozvěděla. Ukázala jsem jí tu fotku a ona si povzdechla.

Řekla, že nebýt toho zapomenutého snímku, nejspíš by mi to všechno zůstalo utajeno. Pak mi vyprávěla celou historii. Robert byl matčin první manžel a současně i můj otec. Odešel od mé matky, když mi byly čtyři měsíce… za jinou ženou.

Rozvod následoval nedlouho poté. Matky se ujal můj otec… ten, který mě vychovával a kterého jsem dosud i za svého biologického otce považovala. Robert se i se svojí novou přítelkyní o několik měsíců později zabil při autonehodě. Neměla jsem se tuto pravdu nikdy dozvědět, nebyl k tomu důvod.

Poslouchala jsem a chvílemi mi bylo do breku. Zmocňovala se mě lítost nad tím, že muž, který mi dal život, se mě zřekl a že ho nikdy neuvidím. Babička mě prosila, ať jí tu fotku dám a ať se o tom před našimi nezmiňuji.

Nejprve jsem váhala, protože jsem se přece jen cítila trochu celá ta léta podváděná. Pak jsem ale usoudila, že je to asi nejrozumnější řešení. Když se večer rodiče vrátili, chvíli mi trvalo, než jsem se začala chovat normálně.

Vymluvila jsem se na to, že mi není dobře a nikdo nic nezkoumal. Já jsem o všem znovu před spaním přemýšlela, tentokrát jsem ale usnula klidným spánkem. Babička měla pravdu, vracet se do minulosti by opravdu nikam nevedlo.

A tak jsem se s tím, co jsem náhodně objevila, postupně smířila a vzala to jako dávnou historii, která se mě vlastně netýká. To podstatné, co zůstává a v čem jsem vyrůstala, pro mě dál zůstává nezměněno…

Ivana (23), střední Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere radost z dětství mému vnukovi Kubovi. Je mu pě
2 minuty čtení
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor. Je to milá, hezká
2 minuty čtení
Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli tomu jsem promarnila své životní šan
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
2 minuty čtení
Je to pech, když mužem vašich snů je švagr. Byla bych mu mnohem lepší ženou, než moje sestra. Nezasloužila si ho. Musel zjistit, jaká doopravdy je. Už na začátku puberty se vztah mezi mnou a starší sestrou Jindrou zhoršil. Jindra byla vždycky lepší než já. Kráčela jsem v jejím stínu a byla ve všem ta druhá. Dokud jsme byly malé, tak jsem to moc nevnímala, byla ke mně hodná a se vším mi pomáhala
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé