Domů     Dcera měla raději psy než vlastní děti
Dcera měla raději psy než vlastní děti
5 minut čtení

Pomáhat zvířatům je moc hezké a záslužné. Když ale začala dávat dcera přednost svému útulku před vlastními dětmi, museli jsme zasáhnout!

Dcera byla na zvířátka vysazená už od školky. To si tenkrát přinesla živou myšku, kterou odchytla přímo na chodbě. Myška byla roztomilá a dcera nedala jinak, než že se bude o ni starat. Moc jsme tomu s manželem nevěřili, ale překvapila nás. Byla zodpovědná a starostlivá už tehdy!

Manžel byl rád

Jak rostla, přibývala zvířátka snad geometrickou řadou. Nestačili jí dva psi a několik koček, kterých jsme se nemohli nikdy dopočítat. Do její sbírky přibyli i nějací ti ptáčci, ježci, jedna zatoulaná želva a párek chameleonů.

Nevadilo nám to, náš domek na vesnici skýtal dost místa pro všechny! „Buď ráda, že je holka taková. Jiné se jen šminkují a parádí, zatímco ona se stará o opuštěné tvorečky!“ domlouval mi manžel, když jsem si povzdechla, kolik dáme peněz za krmení.

Nejrůznější druhy granulí, živí cvrčci, vitamíny a kdo ví, co ještě! To o pár let mladší syn byl pravý opak. Zvířete by si nevšimnul, ani kdyby o něho zakopnul! Zato motorky a auta ho dokázaly nadchnout na dlouhé hodiny. Vyučil se automechanikem. Manžel mu postavil velkou garáž, prý aby měl tu svoji malou jen pro sebe…

Potřebovala jen naši zahradu

„Mami, co bude s tou zahradou za domem?“ vyzvídala jednou dcera. Nasadila takový zvláštně vysoký hlas. Hned jsem poznala, že něco chce. Dělala to málokdy, ale když už, tak to stálo za to! Naposled, když byla na mateřské.

Jejímu synkovi Lukáškovi nebyl ani rok a ona s manželem odletěla na měsíc do Vietnamu. Prý cestovat! Myslela jsem, že se snad oba zbláznili, ale nakonec jsem se málem zbláznila já. Z hlídání uplakaného vnoučka!

Když porodila dcerku a po ní krátce ještě jednu, klidně se přihlásila na vysokou školu. Dálkově. Aby jí nezakrněl mozek! Teď chtěla po mě slib, že jí s manželem pozemek zahrady přenecháme. „Vybuduji psí útulek! Budu podnikat a ze svého zisku útulek podporovat.

Už mám všechno vymyšlené!“ básnila nadšeně a mě její nápad nadchl. Všechno znělo skvěle. Logicky a reálně! Bohužel jen mně.

Byla jsem naivní

Všichni ostatní si ťukali na čelo. „Bláznivina!“ tvrdil manžel a já se na něho naštvala. „Člověk přece nemusí být skeptik! Musí si jít za svým snem!“ tvrdila jsem, ale on jen udělal výsměšnou grimasu. Jako že jsem ale velká naivka.

Uběhlo pár měsíců a ze zahrady se ozvalo psí štěknutí. Tedy, ne, že by se naši pejsci neuměli ozvat, ale tohle štěkání bylo slavnostní. První pejsek z dceřina nového útulku se dokázal pěkně ozvat. Brzy byly krásné dřevěné kotce obydlené novými nájemníky.

Rovných osm pejsků čekalo na nový domov. K práci mi přibyla další. Pomáhala jsem krmit i venčit. Manžel se ničeho neúčastnil. Schválně! „Ať si holka sní, co zavařila,“ smál se, když šel s vnoučaty na oběd do hospody.

Já byla celý den v práci a dcera na ně neměla čas. Do jídelny její děti nechodily. Nebyly peníze!

Přednost mají zvířátka

„Mami, nezaložila bys mě?“ žádala mě dcera každý měsíc a já jako vždy kývla. Myslela jsem, že potřebuje pro děti na boty nebo nějaké školní pomůcky. Byla chudinka na všechno sama, od té doby, co ji opustil manžel. Nebo tedy, přesněji řečeno neopustil. Naopak.

Nevrátil se z jedné ze svých exotických cest domů. Asi zapomněl, kde bydlí! Výživné po něm vymáhat nemohla, když ani netušila, v které zemi pobývá. „Tu máš,“ podávala jsem jí pětistovku.

Popadla ji a zamumlala, že jeden z kocourů potřebuje vykastrovat a že potřebuje daleko víc. „Ale Lukášek potřebuje boty a holčičky taky!“ namítla jsem. Dělala, že mě neslyší. Možná to byla pravda, protože vlastní děti jakoby ji nezajímaly.

Místo večeře měla na sporáku obrovský hrnec výsekového masa pro zvířata. Místo dobrot ke snídani lovila pinzetou z krabice živé cvrčky. A svačiny dětem připravovala výhradně ze zbytků od zvířat. Zbytek nastrouhané mrkvičky, odřezek jablíčka po želvě! Měla jsem toho právě dost.

Konečně se umoudřila

„Děti, jedeme na pořádnou dovolenou! Do hor! Na lyžovačku!“ oznámila jsem vnoučatům u pizzy, na kterou jsem je pozvala i s manželem. Děti mi ale nevěřily! Musela jsem jim dát slib na holý pupík, aby vzaly můj slib vážně! Dceři jsem dala nůž na krk.

Do našeho příjezdu bude útulek přestěhovaný! Vyjednala jsem všem našim svěřencům místečka v útulku ve vedlejším městě. Nic jim tam nemělo chybět. Dcera se naštvala, ale nakonec mě poslechla. Bez mojí pomoci by provoz útulku nezvládla!

Po návratu z hor bylo vše, jak má být. Vnoučata mají svoji mámu pro sebe a ta zase může postupně splatit dluhy, které si kvůli svému hodně drahému koníčku udělala. A my s manželem? Venčíme náš nový přírůstek. Vnoučkovo nové mini prasátko!

Jarka L. (59) Českolipsko

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.