Miloš mě trápí, ale zdá se, že je mu to úplně jedno. Nastavil si život podle sebe a nic na tom nechce měnit. Pořád se nechce usadit. Pořád mi říká, že ještě nějak nedorostl do vážného vztahu. A to už mu bylo čtyřicet.
Já si myslím, že je jenom pohodlný, má doma všechno, co potřebuje, tak proč by si přidělával starosti s nějakou cizí ženskou.
Když jsem přišla za manželem s tím, že mi Miloš dělá tím svým životem starosti, neuspěla jsem. Prý je to jen a jen Miloškova soukromá záležitost a já se do toho nemám plést. Jako programátor vydělává docela pěkné peníze a soukromý život je jenom jeho věc.
Nakonec jsme se s manželem pohádali a já už teď vím, že v něm spojence nikdy mít nebudu. „Taky jsem se ženil až po třicítce a vidíš,“ vypálil ten argument s takovou samozřejmostí až jsem na chvíli ztratila řeč.
„A když zůstane sám, svět se taky nezboří,“ přidal manžel ještě jedno moudro. Jenomže co bude až my tady nebudeme. Miloš je jedináček a všichni blízcí příbuzní jsou buď strašně daleko a nebo už také zemřeli. Je to takový zastydlý rocker.
Dlouhé vlasy, kožená bunda. Vypadá určitě na třicet, i když je mu o deset víc. V létě téměř každý víkend mizí na nějakých festivalech. Když ho požádám, aby mi pomohl posekat trávník na chatě nebo ostříhat keře, vždycky se vymlouvá na nějakou hudební akci.
Holky ze svého života vyškrtl
V Milošově životě se nejméně dvě dívky už objevily. Nejraději jsem s ním viděla drobnou milou blondýnku Soňu, se kterou se seznámil v kadeřnictví.
Ostříhala ho sice jinak, než chtěl, ale pak k ní začal chodit pravidelně, nejen na stříhání, ale i na návštěvu domů.
Asi po roce se Soňa začala zajímat o to, jestli by spolu nemohli bydlet – tehdy byla i za mnou, že by její garsonku mohli vyměnit za větší byt, ale Petr se stáhl. Prý ještě nemá na ženění věk. To mu bylo třiadvacet.
Kateřinu s dlouhým tmavým copem a brýlemi poznal těsně před státnicemi na vysoké škole, ale brzy se rozešli, prý proto, že dostala stipendium a odjela do zahraničí.
A pak už se jen občas nějaké dívčí jméno vyskytlo, občas s někým zašel do kina, ale teď už nějaký čas se objevují kolem něj jen kamarádi.
Malá lest snad pomůže
Vím, že Miloš se ženám líbí. Řekla mi to sousedka Jana, která žije sama s desetiletou dcerou ve vedlejším bytě a je jen o něco mladší než můj syn.
Rozvedla se loni v létě, a když jsem si jí posteskla, že bych ráda viděla nějaká vnoučátka, podivila se, že to může být problém. Jí připadá Miloš zajímavý a moderní hudba ji také baví.
Stěžovala jsem si, že příští víkend se opět vyvlékl z toho, že by nám pomohl, protože jede na festival a zůstane tam celý víkend, i když je to od nás docela blízko. Janu napadlo, že by mohla dceru dát na víkend k babičce a vyrazit na festival také.
Z programu jsme zjistily, že tam bude vystupovat i její oblíbená skupina. A já jsem jen doufala, že tam nebudou ti dva ze všech nejstarší.
Manžel mě zpucoval
Před synem jsem se zmínila, že sousedka se chystá na festival také a že by mohli jet spolu, ale Miloš na to nijak nereagoval. Později prohlásil, že se tam má „potkat s klukama a asi pojedou společně, ještě přesně neví“.
Tak Jana vyrazila svým autem sama a já napjatě čekala na zprávy. Až pozdě večer jsem dostala od Jany obšírnou esemesku. Potkali se u stánku s občerstvením. Chvíli si povídali, ale pak se Miloš omluvil a sousedka ho nenápadně následovala.
Došel až pod jedno z pódií, kde ho čekali dva kamarádi, pokuřovali a dobře se bavili. Jana statečně počkala do začátku vystoupení a prodrala se – jako náhodou – až k nim. Viděli ji, ale to bylo všechno. Už si jí ani nevšimli.
„A byli jsme tam nejstarší,“ končila esemeska. Šla jsem se zklamaně svěřit manželovi, ale ten se mi smál a za pokus se sousedkou mi pořádně zpucoval. Že mi přece říkal, že se do toho nemám plést, tak ať už proboha přestanu šílet. Já se ale zatvrdila a řekla jsem si, že si se synem promluvím.
Upekla jsem makovou buchtu, a když se do ní Miloš zakousl, přisedla si k němu ke stolu. Na rovinu jsem se zeptala proč nemá žádnou přítelkyni. S plnou pusou odpověděl, že na něco takového nemá čas a kromě toho žádnou pořádnou „babu“ v poslední době nepotkal.
„A co Janička odvedle?“ zkusila jsem to. „Jo ta,“ ušklíbl se Petr. „Kdybys ji viděla, jak se převáděla a kroutila tuhle na koncertě. Tričko se jí vyhrnovalo, až byly vidět špeky. Navíc je to pěkná stařena. Kolik jí je, nejmíň třiatřicet?“ pokračoval.
Ano, přesně třiatřicet, což je o pět méně než tobě, synku, pomyslela jsem si trpce. Víc už jsem z Miloše nedostala. Dojedl poslední kousek a zmizel s tím, že v hospodě dnes hraje známá parta. Jestli karty nebo muziku, nevím, protože už byl venku ze dveří.
Udělala jsem strašnou věc
Co mám dál dělat? Napadlo mne stavit se za Jiřkou v kadeřnictví, protože se přece říká, že stará láska nerezaví. Ukázalo se, že už tam dlouho nepracuje, odstěhovala se z města kvůli příteli, se kterým čekala miminko. Kontakt na ni nemají.
Až mě zabolelo u srdce, jak je svět nespravedlivý. Večer jsem Milošovi prohlídla pokoj, jestli přece jen nenajdu něco, co by mě smířilo. Fotku nebo vzkaz, nějaký dárek… Marně. Je jasné, že nikoho netají, žádnou kamarádku ani přítelkyni zkrátka nemá.
Nejspíš se budu s realitou muset smířit. Ostatně ta malá od Jany je moc milá holčička, někdy bych ji mohla vzít třeba na zmrzlinu.
Hana P. (66), Prachatice
