Domů     Když přichází podzim
Když přichází podzim

Někdy přijde šok, který změní celý váš život, naprosto nečekaně. Chystala jsem se právě s rodinou k odjezdu na chatu. V tom se ozvalo zazvonění u dveří. Jakmile jsem otevřela, stála proti mně žena asi mého věku, kolem pětatřiceti.

„Dobrý den, vy jste paní Čermáková?“ zeptala se. „Ano, co si přejete?“ považovala jsem návštěvnici za někoho, kdo obchází byty a něco prodává – pojistky, „výhodné“ zboží a podobně. „Jsem přítelkyně vašeho manžela,“ oznámila mi.

V první chvíli jsem nechápala, co mi tím chce říct: „Jak to myslíte?“ „Chodíme spolu už několik let,“ pokračovala žena. „Dala jsem mu ultimátum, aby náš vztah vyřešil do konce letošního léta.

Zdá se, že to neudělal… takže to musím udělat já.“ Mlčky jsme si jedna druhou přeměřovaly. Já jsem nechtěla věřit tomu, co jsem právě slyšela, ale zdálo se, že ta nezvaná návštěvnice mluví vážně.

S Gabrielem jsme byli spolu už skoro patnáct let. Naše manželství nebylo ideální, avšak ani příliš problémové. Nikdy mě nenapadlo podezřívat Gabriele z nevěry.

A nyní jsem se dozvídala, že k něčemu takovému dochází už delší dobu – a co víc, že tento mimomanželský poměr přímo ohrožuje mě i naše děti. Čtrnáctiletý Pavel i dvanáctiletá Katka si balili věci ve svém pokoji.

Gabriel už byl na chatě, měl nějaké pracovní vyřizování poblíž a využil služební auto. My jsme tam za ním měli přijet naším autem. Do půl hodiny jsem plánovala odjezd, nyní jsem ale byla v šoku a očima visela na ženě, která mi právě přišla rozbít rodinu.

Bylo mi hloupé, že stojíme mezi dveřmi a řešíme tuto situaci – už kvůli sousedům, kteří vše mohli vidět a slyšet. Dovnitř jsem však neznámou ženu rozhodně zvát nechtěla. Rozhodla jsem se proto vyřešit vše velmi zkrátka.

„Jestli je to tak, jak říkáte,“ prohlásila jsem, „promluvím o tom s Gabrielem ještě dnes. Rozhoduje-li se skutečně mezi mnou a dětmi na jedné straně a vámi na druhé, přiměji ho k tomu, aby si jasně a bez výmluv vybral.“

Dívala se na mě pozorně, jako by chtěla zjistit velikost svých šancí. „Dobře, budu ráda, když se vše vyjasní a věci se pohnou dopředu,“ přikývla, rozloučila se a zamířila dolů po schodech. Ještě jednou se na mě ohlédla – cítila jistě můj pohled v zádech. Pak zmizela jako vyjednávač, který právě přinesl oznámení o vyhlášení války.

Pavel a Katka si všimli, že se něco děje. „Co je ti, mami? Jsi nějaká zaražená, stalo se něco?“ vyptával se syn. „Ne, nic, to bude v pořádku, jen se mi trochu zamotala hlava,“ vymlouvala jsem se.

Musela jsem se soustředit na to, abych je v pořádku dovezla na chatu. Co se bude odehrávat tam, na to jsem raději nepomýšlela. V duchu jsem se chytala různých „záchranných“ teorií jako tonoucí stébla. Třeba je to všechno jen žert.

Možná to byla nějaká Gabrielova kamarádka nebo kolegyně, se kterou si tenhle vtip vymyslel. Nebo je to pomsta ženy, která o manžela měla zájem a byla odmítnuta. Dokud mi to Gabriel nepotvrdil, mohla jsem věřit čemukoliv.

Dojeli jsme na chatu a já se v první chvíli nedokázala Gabrielovi podívat do očí v obavách, co tam spatřím. Vynesli jsme věci z auta. Gabriel nám pomohl. Potom se posadil do houpacího křesla u krbu. „Musím s tebou nutně o něčem mluvit,“ řekla jsem mu.

„Co se děje?“ zajímal se. Tvářil se vyčkávavě, jako by tušil, o čem bude řeč. Ve stručnosti jsem mu pověděla o návštěvě, kterou jsem měla před odjezdem. „A teď mi řekni, co si o tom mám myslet,“ vyzvala jsem manžela.

Hleděl před sebe, do očí se mi podívat neodvažoval. „Je to pravda?“ položila jsem přímou otázku. „Řekni ano nebo ne, nechci žádné výmluvy,“ dodala jsem. „Ano, je to pravda,“ pronesl manžel tiše.

„Znamená to, že mezi námi dvěma je konec?“ stěží jsem potlačovala slzy bolesti a ponížení. Gabriel rychle zavrtěl hlavou: „To ne… to určitě ne.“ „Takže se s ní rozejdeš?“ chtěla jsem vědět.

Ta věta zněla naléhavě, ve skutečnosti mi ale na odpovědi příliš nezáleželo. Můj životní partner se právě přiznal k jinému vztahu a to bylo všechno, co jsem v tu chvíli měla v mysli. „Nevím, dej mi nějaký čas na rozmyšlenou.

Mám ji rád, ale tebe a děti mám rád také. Cítím se jako v pasti, není mi jasné, co mám udělat,“ povzdechl si Gabriel. „Do té pasti ses dostal sám,“ podotkla jsem.

Zděšeně jsem si náhle uvědomila, že našemu rozhovoru jsou přítomni Pavel s Magdou. Myslela jsem, že šli před chatu, ale oni se zřejmě pro něco vrátili a nyní stáli v koutě místnosti a zaraženě poslouchali.

No a co, alespoň vidí, jakého mají otce, pomyslela jsem si trpce. Gabriel si rovněž všiml, že v místnosti nejsme sami. Ticho, které se rozhostilo, by se dalo krájet. Ani já, ani děti jsme nechtěli věřit tomu, co jsme právě slyšeli.

„Jestli je tohle všechno pravda, Gabrieli, tak prosím odejdi a už se nevracej. Nepotřebujeme člověka, který nám chce takhle ubližovat,“ řekla jsem po chvíli. „Mám odejít hned?“ zeptal se. Věděla jsem, že když se takhle chová před dětmi, je všechno ztraceno.

„Ano, hned,“ držela jsem se ještě, ale po tvářích už mi stékaly slzy. „Mami, nebreč,“ přistoupil ke mně Pavel, zatímco Katka nabírala do pláče také.

Gabriel beze slova začal házet věci do tašky a potom, aniž by našel odvahu se na kohokoliv z nás podívat, šel ven k autu. Ani se s námi nerozloučí… po tolika letech, zoufala jsem si.

„Maminko, ať se táta vrátí,“ prosila mě Katka, jako bych mohla udělat nějaký zázrak. Řešení přitom bylo pouze v Gabrielově moci. „Já ho nechci, nemůžu a nebudu přemlouvat, holčičko,“ přitiskla jsem dceru k sobě.

Syn, který si prožíval pubertální období vzdoru, vyběhl ven a já slyšela, jak na Gabriele něco křičí. Manžel se s ním jindy hádal, ale nyní jsem nezaslechla jedinou námitku. Ozval se zvuk startujícího a vzdalujícího se auta. Gabriel odjel. Opustil nás.

Pavel přišel dovnitř, celý bledý, rozhněvaný a ve stresu. Zůstali jsme na chatě sami. Syn pořád dokola opakoval: „Proč to táta udělal?“ Dcera dál plakala a já se snažila zůstat silná. Kdybych u sebe neměla děti, popustila bych svému žalu uzdu naplno.

Takhle jsem se Pavla a Magdu snažila spíš uklidňovat. Neměla jsem k tomu však argumenty. Slyšeli všechno a bylo jim jasné, oč se jedná.

Nemělo smysl vracet se zpátky do města. Po tichém, smutném večeru, plném nejistoty z toho, co bude, šly děti spát. Bylo mi jasné, že hned tak neusnou. Ani já jsem nemohla upadnout do milosrdného spánku.

Když se náhle a nečekaně zbortí jistoty, na kterých život dosud stál, není kam utéct. Před půlnocí jsem uslyšela zvuk přijíždějícího auta. Vyšla jsem ven. Byl to Gabriel. Zastavil a chvíli trvalo, než vystoupil. „Jsem hlupák, lásko. Jsem strašný hlupák.

Uvědomil jsem si to. Přijel jsem poprosit o odpuštění, jestli je to ještě možné,“ řekl mi. Neřekla jsem na to ani slovo. Zaslechla jsem, jak se otevřelo okno v horním patře chaty. Některé z dětí – nejspíš obě – viděly, co se děje. Nyní vše záleželo na mně.

Mlčky jsem Gabrielovi pokynula, aby šel dál. Ustlal si na podlaze u krbu. Vrátila jsem se do ložnice. Čekali tam na mě syn a dcera. „Táta s námi zůstane?“ ptala se Katka. „Asi ano, on nám to zítra ráno poví. Teď běž spát, prosím tě,“ pohladila jsem ji.

Zavedla jsem obě děti zpátky do jejich postelí. Neplánovanou a náhlou bitvu o manžela jsem, jak se zdálo, vyhrála. Už kvůli dětem jsem byla schopná uvažovat o odpuštění, i když jsem věděla, že nic už nebude takové jako dřív.

Zavřela jsem okno – venku už bylo chladno. Panoval tam konec léta, stejně jako v mém manželství. Nastal čas připravovat se na podzimní dny…

Zdena (36), západní Čechy

Předchozí článek
reklama
Související články
26.3.2024
Jaroušek se poslední dobou extrémně bojí. Všude vidí strašidla a obludy. Myslím, že to je následek filmů, které mu rodiče dovolují sledovat. Jarouškovi bude šest let, v září půjde školy a loni na podzim mu přibyla malá sestřička. Nikdy nebyl strašpytel, zdál se mi jako klidný a pohodový kluk. Jeho strach začínal nenápadně. Přestal si sám chodit hrát do pokojíčku, a nakonec nechtěl chodit ani sá
21.3.2024
Sourozenci mají mezi sebou zvláštní pouto. Navíc dvojčata. I když vás od sebe oddělí, stejně vás cosi spojuje. S Helenkou jsme dvojčata. Narodily jsme se do celkem harmonické rodiny, tedy zpočátku jsme to tak vnímaly. Jenže jak jsme začaly chodit do školy, rodiče se s přibývajícími starostmi začali více hádat. Nakonec se rozvedli. Šly jsme od sebe Každý si nechal jednu z nás. Jako když si
14.3.2024
Už měsíc žiji jako ve snu. Chystám vnučce svatbu a nevím, co dřív. Matka ji opustila už dávno a nechala mi ji na starost. Nyní je moje dcera zpět a chce ten velký den zkazit. Malý, ubrečený uzlíček mi nechala dcera v košíku na manželské posteli, a byla pryč. Připojila jen krátký vzkaz, že se o malou starat nemůže, protože na to nemá nervy. Málem jsem se tehdy zhroutila. Jenomže něco takového js
14.3.2024
Nikdy jsem snachu neměla ráda. Prostě mi neseděla. Koukala se na mě tak nějak úkosem a s mým synem jednala, jako by byl její sluha. Pořád mě jen peskovala a nic jí nebylo dost dobré. To by nebylo to nejhorší, kdyby stejně nejednala i se svým manželem, mým synem. Ani on se jí ničím nezavděčil. Jako by byl pro ni jen kus hadru. S ničím nebyla spokojená Vyčítala mu, že coby učitel málo vyděl
11.3.2024
Když mi zemřel manžel, zůstala jsem na vše sama. Pak jsem ale potkala Jiřího a doufala, že já i moje děti zase budeme šťastni. To jsem se pletla... Vdávala jsem se brzy, ale z velké lásky. Narodil se nám syn Hynek a dcera Adélka. Naše štěstí ale skončilo příliš brzy. Oslavila jsem čerstvě třicet, když měl můj muž pracovní úraz a zemřel. Na radu psycholožky jsme si pořídili pejska. Řád jako n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
enigmaplus.cz
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti. Mn
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
tisicereceptu.cz
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
Křehké cukroví se na Vysočině nepřipravuje jen na Velikonoce. Sváteční pochoutka prababiček v neděli provoní celý dům. Zkusíte si ho vyrobit také? Suroviny 250g hladké mouky 2 žloutky Kousek m
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
skutecnepribehy.cz
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
21stoleti.cz
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
Publikoval přes 300 vědeckých prací a dal lidstvu nejslavnější rovnici světa E= mc2. Dodnes patří k největším vědeckým hvězdám, ke zhmotnělé tvůrčí genialitě, protože jeho speciální teorie relativity
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
iluxus.cz
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
Italská společnost Tankoa Yachts přináší milovníkům moře nový důvod, proč vyplout na otevřené vody. Jejich nejnovější klenot, 70 metrů dlouhá luxusní jachta Milano, vzdává hold svému italskému jménu -
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
nasehvezdy.cz
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
Zlata Adamovská (65) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě oslavila narozeniny. A zavzpomínala v té souvislosti, že si pro ni život přichystal dost perných chvil. Všechno jí vynahradila až láska s Pet
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
epochalnisvet.cz
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!  
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
nejsemsama.cz
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
Už naše babičky věděly, že hořká jídla napomáhají celkové pohodě a mají léčivé účinky. Hořké látky konzumované s mírou mohou přinést mnoho dobrého. Od nepaměti se používají především pro své pozitivní účinky na trávení. Nejen bylinky Potravin, které jsou zdrojem hořké chuti, je na výběr mnoho. Jde například o mandle, para ořechy, mák, pohanku, žito, jehněčí maso
11 lebek malovaných krví
epochaplus.cz
11 lebek malovaných krví
K procesu se nedostaví. Sehnal si žiletky… Než vypustí duši, nechá za sebou důležitý vzkaz, nebo si to alespoň myslí. Podřeže si žíly na zápěstí a posledními silami, jež mu i s krví odcházejí s těla, kreslí na zemi cely krvavý pentagram. Mormon, křesťan a nakonec satanista. To vše dohromady je budoucí únosce a vrah
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
epochanacestach.cz
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
Jižně od Jičína v obci Libáň stojí původně gotický hrad s renesančním zámkem Staré Hrady. Stejně jako samotný Jičín i zdejší místo dokonale zapadá do pohádkového kraje. Staré Hrady u Jičína Vybírat si můžeme hned z několika pohádkových prohlídkových okruhů, v nichž se seznámíme s více než čtyřmi stovkami pohádkových bytostí. Čekají opravdu všude. Vypravit se za
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
historyplus.cz
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
Mluví se o ní jako o jednom ze zapomenutých divů světa. Není se ani čemu divit. Šweitigoumská pagoda je úchvatná, obzvláště pak v podvečer, když ji paprsky zapadajícího slunce doslova rozzáří. Její povrch je totiž ze zlata. Použito ho prý bylo větší množství, než jaké tvoří zlaté rezervy v britských bankách. Na její špici se navíc blyští