Domů     Znovu jsme se našli
Znovu jsme se našli
9 minut čtení

Bylo mi dvacet pět let a byla jsem plná života. Osud si však se mnou zahrával.

Nebylo to tak dávno, co mě v té nejméně vhodné chvíli opustil přítel, se kterým jsem chodila dost dlouhou dobu a se kterým jsem i počítala do budoucna. Nedokázala jsem pochopit, proč to udělal a co jsem zkazila.

Kamarádka mi říkala, že nemůže být v pořádku, když mě nechal, protože jsem zkrátka skvělá holka. Takříkajíc mě donutila k tomu, abych jela na hory si zalyžovat a pročistit si hlavu.

Mé protesty odbila slovy, že na horách je krásně a ona také potřebuje vypadnout pryč. Měly jsme jet společně, ale kamarádce do toho na poslední chvíli něco přišlo a tak jsem musela jet sama. Dostala jsem jen instrukce na cestu a klíč od chaty.

Měla jsem sice divný pocit z toho, že mám jet sama do cizí chaty, ale kamarádka mě ubezpečila, že všechno je dávno dohodnuto.

Když jsem přijela na místo určení, překvapila mě ta krása kolem. Chata byla nedaleko od lyžařského centra a čekalo mě tam všechno, co jsem potřebovala. Byla jsem nakonec ráda, že jsem kamarádčiny rady uposlechla.

Všechna špatná nálada zůstala někde daleko od hor. Pobyt jsem si užívala plnými doušky. Osud však znovu zaúřadoval.

Měla jsem trochu toulavé nohy a tak když jsem se doslechla o kopci vzdáleném tři čtvrtě hodiny cesty na lyžích, odkud je nádherný výhled na celou oblast, nemusel mě nikdo dvakrát přemlouvat. Hned druhý den jsem si vyjela tu informaci si ověřit.

Teple jsem se oblékla, obula si lyže a vyrazila na cestu. Nepočítala jsem ale s tím, že se rychle unavím. Po půlhodině jsem toho měla dost, ale když už jsem dojela tak daleko, nechtěla jsem to vzdát. Hnala jsem se tvrdohlavě vpřed. A na vrcholu vytouženého kopce jsem skutečně byla unesena kouzelnou scenérií.

K odchodu mě přiměl až sílící vítr. Za pár minut začaly poletovat sněhové chomáčky, které mi bránily v rozhledu. Polekala jsem se, když jsem zjistila, že bloudím.

Uvědomila jsem si, že se musím někde schovat, protože vítr byl stále silnější a ze sněhu už byla slušná fujavice. Náhle jsem mezi stromy uviděla obláček dýmu. Vydala jsem se tím směrem, až jsem přišla k obrovské chatě.

Posbírala jsem všechny síly a zabušila na dveře. Za minutu se otevřely a mě ovanulo příjemné teplo. Už jsem nevnímala hlas, který se mě na něco ptal… pamatovala jsem si jen mužské ruce, které mě vyčerpanou odnesly na gauč a potom jsem usnula.

Když jsem se vzbudila, můj hostitel seděl v křesle naproti. Hned si všiml, že jsem otevřela oči. Nechápavě jsem se rozhlížela kolem a chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem a co se stalo.

Můj zachránce mi byl hrozně povědomý, ale nevěděla jsem odkud. Měl krátce ostříhané tmavé vlasy a nádherné oči. Podával mi s úsměvem šálek horkého čaje a působil velmi uklidňujícím dojmem. Čím dál víc se mi zdálo, že ho znám a chtěla jsem vědět, odkud.

Chvíli jsme tak seděli tiše, potom on promluvil: „Co tu vlastně děláte v takovém počasí?“ Ten hlas… Proboha, proč si nevzpomínám, odkud ho znám? Jak vyprávěl dále, tak mi to došlo. „Jindra?“ nesměle jsem se zeptala. Zarazil se a zmlkl.

Bylo vidět, že jsem ho zaskočila. „My se známe?“ podíval se na mě po chvíli. „Nejsem si jistá, ale myslím, že ano. Je to už hodně dlouho, co jsme se neviděli, ale…“ „Marcela?“ nevěřícně se zeptal, jakmile mu to došlo.

„Jsi to vážně ty?“ „Ano, jsem,“ přikývla jsem. „A jsem moc ráda, že jsme se znovu setkali. I když za takových hloupých okolností…“ cítila jsem, jak se červenám.

Jindra se mi kdysi líbil. Potom se ale přestěhoval a i když jsem si myslela, že ho poznám kdekoliv a kdykoliv, zmýlila jsem se. To mi potvrdilo dnešní setkání. „No, takže jsme se konečně setkali. Kolik let jsme se to neviděli? Ale jsem rád, že jsi tady.

A co tu vlastně hledáš?“ sypal ze sebe jednu větu za druhou. „Jsem tady na dovolené. Byla jsem se podívat na výhled z jednoho kopce a nějak jsem zabloudila,“ řekla jsem. „To mi došlo,“ přerušil mě s úsměvem. „Co kdybychom si domluvili setkání?

Měla bych se asi vydat k sobě do chaty, než bude tma a pak to tu nenajdu,“ navrhla jsem. Jindra potřásl hlavou: „To tě asi zklamu, venku je taková vánice, že se daleko nedostaneš. A pro nejbližší dva dny nehlásili zlepšení.“

Polekala jsem se: „A co já teď?“ „Já ti řeknu, co,“ prohlásil Jindra. „Zůstaneš u mě. Zvu tě a stejně nemáš jinou možnost.

A pokud jde o oblečení, sestra by tu měla mít nějaký rezervní svetr a kalhoty určitě také.“ „Jsi milý, moc ti děkuji,“ naklonila jsem se k Jindrovi a spontánně mu dala pusu na tvář.

Ukázal mi pokoj, který byl hned vedle toho jeho. Večer jsme šli spát oba dříve. Ráno jsem se osprchovala, učesala a potom sešla dolů do haly. Rostoucí bříško mi pod svetrem Jindrovy sestry nebylo vůbec vidět. Jindra také vypadal dobře.

Měl na sobě modré džínsy a pod flanelovou košilí se skrývala jeho mužná ramena. Když jsem si ho prohlížela, zjistila jsem, že i on mě pozoruje a tak jsem nejistě zůstala stát ve dveřích kuchyně.

Jindra se vrátil zpátky ke sporáku a navrhl, abych se posadila, že prý snídaně bude za chvilku. Byla opravdu skvělá… vlastně ta nejlepší snídaně, jakou jsem v poslední době jedla. A horký bylinkový čaj mi také dobře sedl.

Celý den jsme strávili v hale, oběd jsme vařili spolu a užili jsme si při tom spoustu zábavy. Povídali jsme si o posledních letech, o tom, co jsme dělali. Odpovídala jsem na všechny Jindrovy otázky a právě tak i on na ty moje.

Jediné, co jsem mu zatajila, bylo moje těhotenství. I když už trvalo delší dobu, stále jsem si na ně nemohla zvyknout. Ale s Jindrou mi bylo dobře, tak proč kazit tak hezký soulad… Večer jsme tiše seděli u krbu před praskajícím ohněm.

V celém pokoji vládla dokonale romantická atmosféra. A tehdy se to stalo. Jindra mě objal kolem ramen a přisunul se těsně ke mně. Obrátil moji tvář ke své, pomalu se sklonil a něžně mě políbil na rty.

Vrátila jsem mu polibek a pak jsme si je vyměňovali stále častěji a vášnivěji. Otočil mě k sobě víc a rukama vklouzl pod okraj svetru. ..

V tom jsem se jakoby probrala ze sladkého opojení a ovládl mě zdravý rozum. V duchu jsem si říkala, že mu to musím říct, teď nebo bude pozdě. Mírně jsem se od něho odtáhla. „Jindro, víš, já ti musím něco říct. Neměli bychom to dělat, dokud nevíš všechno.

Já…“ tichým hlasem jsem k němu promlouvala, ale on mě přerušil: „Copak? Jsi vdaná? Máš přítele? Ach jo…“ Se smutkem v očích jsem se na něho podívala a zakroutila hlavou:

„Ne, nejsem vdaná a nikoho nemám, jenže… jenže jsem těhotná a myslím si, že bys to měl vědět dřív, než bude pozdě.“ Jindra se ani nepohnul. Po delší chvíli vstal a nechal mě v místnosti samotnou. Seděla jsem v tichu a dívala se, jak v ohni tancují uhlíky.

Po tvářích mi stékaly slzy. Ptala jsem se sama sebe, proč nemůžu mít jednoduchý život jako ostatní. Krátce po desáté hodině jsem vstala a šla si lehnout do svého pokoje. V tom Jindrově se ještě svítilo.

Netušila jsem, co se mu honí hlavou a myslela jsem si, že je vše definitivně ztraceno. Proklínala jsem svého bývalého přítele, v jaké mě zanechal situaci.

Ráno, když jsem sešla do haly, Jindra právě snídal. Pozdravil mě trochu odměřeně a mě to zabolelo. Než jsem večer usnula, rozhodla jsem se, že je čas odejít. Pohled z okna mě jen ujistil v mém rozhodnutí – venku už nesněžilo.

Sedla jsem si na opačný konec stolu, než seděl Jindra. S bolestí jsem si uvědomila, jak mu to právě dnes sluší. Po chvilce ticha jsem mu poděkovala, že jsem u něho mohla přečkat nepřízeň počasí a oznámila jsem mu, že odcházím.

Jindra stále nic neříkal a já jsem se – se slzami v očích – otočila k odchodu. U kuchyňských dveří jsem se ještě jednou obrátila a doufala, že Jindra mě zastaví, ale on se ani nepohnul. Až když jsem vycházela z chaty, zavolal na mě: „Marcelo, počkej, prosím tě!“

Utíkal za mnou tak prudce, že cestou pár věcí shodil. „Včera v noci jsem nemohl spát,“ spustil. „Říkal jsem si, co jsem komu udělal, že se mi štěstí takhle vysmívá. Měl jsem tě rád i vždycky, i tenkrát.

A teď, když jsem dostal znovu šanci, jako by mi hned zase někdo vzal. Nedokázal jsem se rozhodnout. Věděl jsem, že tě miluji, ale neměl jsem jasno v tom, jestli dost na to, abych přijal i cizí dítě.

A kromě toho, poté, co jsem odešel beze slova pryč, sis o mě jistě nemyslela nic hezkého… Jakmile jsem tě ale viděl odcházet, došlo mi, že chci, abys zůstala.“

Obrátila jsem se k němu s uslzenou tváří a čekala, co bude dál. Vzal mě za ruce a něžně mi utřel slzy. Poté se naše rty spojily. Objala jsem ho kolem krku, on mě kolem pasu a přivinul si mě k sobě. „Promiň mi to, prosím. Ta zpráva o tvém těhotenství mě vzala.

Já jsem tě měl opravdu vždycky moc rád, jenže pak jsme se už neviděli… jinak bychom možná byli už dávno spolu. Chci tebe i tvé dítě. Bude to pro mě naše dítě,“ vyznal se se svými city. „Myslela jsem si, že tak krásná slova už nikdy neuslyším,“ zašeptala jsem.

„Také tě mám moc ráda. Jen mi slib, že mě nikdy neopustíš,“ poprosila jsem a Jindra mi to slíbil. Svůj slib zpečetil dlouhým polibkem. Připadali jsme si jako dva lidé, kteří se kdysi minuli a nyní se našli.

A oba jsme byli rozhodnuti udělat vše pro to, aby náš příběh měl šťastné pokračování…

Marcela (26), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.