Domů     Znovu jsme se našli
Znovu jsme se našli
9 minut čtení

Bylo mi dvacet pět let a byla jsem plná života. Osud si však se mnou zahrával.

Nebylo to tak dávno, co mě v té nejméně vhodné chvíli opustil přítel, se kterým jsem chodila dost dlouhou dobu a se kterým jsem i počítala do budoucna. Nedokázala jsem pochopit, proč to udělal a co jsem zkazila.

Kamarádka mi říkala, že nemůže být v pořádku, když mě nechal, protože jsem zkrátka skvělá holka. Takříkajíc mě donutila k tomu, abych jela na hory si zalyžovat a pročistit si hlavu.

Mé protesty odbila slovy, že na horách je krásně a ona také potřebuje vypadnout pryč. Měly jsme jet společně, ale kamarádce do toho na poslední chvíli něco přišlo a tak jsem musela jet sama. Dostala jsem jen instrukce na cestu a klíč od chaty.

Měla jsem sice divný pocit z toho, že mám jet sama do cizí chaty, ale kamarádka mě ubezpečila, že všechno je dávno dohodnuto.

Když jsem přijela na místo určení, překvapila mě ta krása kolem. Chata byla nedaleko od lyžařského centra a čekalo mě tam všechno, co jsem potřebovala. Byla jsem nakonec ráda, že jsem kamarádčiny rady uposlechla.

Všechna špatná nálada zůstala někde daleko od hor. Pobyt jsem si užívala plnými doušky. Osud však znovu zaúřadoval.

Měla jsem trochu toulavé nohy a tak když jsem se doslechla o kopci vzdáleném tři čtvrtě hodiny cesty na lyžích, odkud je nádherný výhled na celou oblast, nemusel mě nikdo dvakrát přemlouvat. Hned druhý den jsem si vyjela tu informaci si ověřit.

Teple jsem se oblékla, obula si lyže a vyrazila na cestu. Nepočítala jsem ale s tím, že se rychle unavím. Po půlhodině jsem toho měla dost, ale když už jsem dojela tak daleko, nechtěla jsem to vzdát. Hnala jsem se tvrdohlavě vpřed. A na vrcholu vytouženého kopce jsem skutečně byla unesena kouzelnou scenérií.

K odchodu mě přiměl až sílící vítr. Za pár minut začaly poletovat sněhové chomáčky, které mi bránily v rozhledu. Polekala jsem se, když jsem zjistila, že bloudím.

Uvědomila jsem si, že se musím někde schovat, protože vítr byl stále silnější a ze sněhu už byla slušná fujavice. Náhle jsem mezi stromy uviděla obláček dýmu. Vydala jsem se tím směrem, až jsem přišla k obrovské chatě.

Posbírala jsem všechny síly a zabušila na dveře. Za minutu se otevřely a mě ovanulo příjemné teplo. Už jsem nevnímala hlas, který se mě na něco ptal… pamatovala jsem si jen mužské ruce, které mě vyčerpanou odnesly na gauč a potom jsem usnula.

Když jsem se vzbudila, můj hostitel seděl v křesle naproti. Hned si všiml, že jsem otevřela oči. Nechápavě jsem se rozhlížela kolem a chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem a co se stalo.

Můj zachránce mi byl hrozně povědomý, ale nevěděla jsem odkud. Měl krátce ostříhané tmavé vlasy a nádherné oči. Podával mi s úsměvem šálek horkého čaje a působil velmi uklidňujícím dojmem. Čím dál víc se mi zdálo, že ho znám a chtěla jsem vědět, odkud.

Chvíli jsme tak seděli tiše, potom on promluvil: „Co tu vlastně děláte v takovém počasí?“ Ten hlas… Proboha, proč si nevzpomínám, odkud ho znám? Jak vyprávěl dále, tak mi to došlo. „Jindra?“ nesměle jsem se zeptala. Zarazil se a zmlkl.

Bylo vidět, že jsem ho zaskočila. „My se známe?“ podíval se na mě po chvíli. „Nejsem si jistá, ale myslím, že ano. Je to už hodně dlouho, co jsme se neviděli, ale…“ „Marcela?“ nevěřícně se zeptal, jakmile mu to došlo.

„Jsi to vážně ty?“ „Ano, jsem,“ přikývla jsem. „A jsem moc ráda, že jsme se znovu setkali. I když za takových hloupých okolností…“ cítila jsem, jak se červenám.

Jindra se mi kdysi líbil. Potom se ale přestěhoval a i když jsem si myslela, že ho poznám kdekoliv a kdykoliv, zmýlila jsem se. To mi potvrdilo dnešní setkání. „No, takže jsme se konečně setkali. Kolik let jsme se to neviděli? Ale jsem rád, že jsi tady.

A co tu vlastně hledáš?“ sypal ze sebe jednu větu za druhou. „Jsem tady na dovolené. Byla jsem se podívat na výhled z jednoho kopce a nějak jsem zabloudila,“ řekla jsem. „To mi došlo,“ přerušil mě s úsměvem. „Co kdybychom si domluvili setkání?

Měla bych se asi vydat k sobě do chaty, než bude tma a pak to tu nenajdu,“ navrhla jsem. Jindra potřásl hlavou: „To tě asi zklamu, venku je taková vánice, že se daleko nedostaneš. A pro nejbližší dva dny nehlásili zlepšení.“

Polekala jsem se: „A co já teď?“ „Já ti řeknu, co,“ prohlásil Jindra. „Zůstaneš u mě. Zvu tě a stejně nemáš jinou možnost.

A pokud jde o oblečení, sestra by tu měla mít nějaký rezervní svetr a kalhoty určitě také.“ „Jsi milý, moc ti děkuji,“ naklonila jsem se k Jindrovi a spontánně mu dala pusu na tvář.

Ukázal mi pokoj, který byl hned vedle toho jeho. Večer jsme šli spát oba dříve. Ráno jsem se osprchovala, učesala a potom sešla dolů do haly. Rostoucí bříško mi pod svetrem Jindrovy sestry nebylo vůbec vidět. Jindra také vypadal dobře.

Měl na sobě modré džínsy a pod flanelovou košilí se skrývala jeho mužná ramena. Když jsem si ho prohlížela, zjistila jsem, že i on mě pozoruje a tak jsem nejistě zůstala stát ve dveřích kuchyně.

Jindra se vrátil zpátky ke sporáku a navrhl, abych se posadila, že prý snídaně bude za chvilku. Byla opravdu skvělá… vlastně ta nejlepší snídaně, jakou jsem v poslední době jedla. A horký bylinkový čaj mi také dobře sedl.

Celý den jsme strávili v hale, oběd jsme vařili spolu a užili jsme si při tom spoustu zábavy. Povídali jsme si o posledních letech, o tom, co jsme dělali. Odpovídala jsem na všechny Jindrovy otázky a právě tak i on na ty moje.

Jediné, co jsem mu zatajila, bylo moje těhotenství. I když už trvalo delší dobu, stále jsem si na ně nemohla zvyknout. Ale s Jindrou mi bylo dobře, tak proč kazit tak hezký soulad… Večer jsme tiše seděli u krbu před praskajícím ohněm.

V celém pokoji vládla dokonale romantická atmosféra. A tehdy se to stalo. Jindra mě objal kolem ramen a přisunul se těsně ke mně. Obrátil moji tvář ke své, pomalu se sklonil a něžně mě políbil na rty.

Vrátila jsem mu polibek a pak jsme si je vyměňovali stále častěji a vášnivěji. Otočil mě k sobě víc a rukama vklouzl pod okraj svetru. ..

V tom jsem se jakoby probrala ze sladkého opojení a ovládl mě zdravý rozum. V duchu jsem si říkala, že mu to musím říct, teď nebo bude pozdě. Mírně jsem se od něho odtáhla. „Jindro, víš, já ti musím něco říct. Neměli bychom to dělat, dokud nevíš všechno.

Já…“ tichým hlasem jsem k němu promlouvala, ale on mě přerušil: „Copak? Jsi vdaná? Máš přítele? Ach jo…“ Se smutkem v očích jsem se na něho podívala a zakroutila hlavou:

„Ne, nejsem vdaná a nikoho nemám, jenže… jenže jsem těhotná a myslím si, že bys to měl vědět dřív, než bude pozdě.“ Jindra se ani nepohnul. Po delší chvíli vstal a nechal mě v místnosti samotnou. Seděla jsem v tichu a dívala se, jak v ohni tancují uhlíky.

Po tvářích mi stékaly slzy. Ptala jsem se sama sebe, proč nemůžu mít jednoduchý život jako ostatní. Krátce po desáté hodině jsem vstala a šla si lehnout do svého pokoje. V tom Jindrově se ještě svítilo.

Netušila jsem, co se mu honí hlavou a myslela jsem si, že je vše definitivně ztraceno. Proklínala jsem svého bývalého přítele, v jaké mě zanechal situaci.

Ráno, když jsem sešla do haly, Jindra právě snídal. Pozdravil mě trochu odměřeně a mě to zabolelo. Než jsem večer usnula, rozhodla jsem se, že je čas odejít. Pohled z okna mě jen ujistil v mém rozhodnutí – venku už nesněžilo.

Sedla jsem si na opačný konec stolu, než seděl Jindra. S bolestí jsem si uvědomila, jak mu to právě dnes sluší. Po chvilce ticha jsem mu poděkovala, že jsem u něho mohla přečkat nepřízeň počasí a oznámila jsem mu, že odcházím.

Jindra stále nic neříkal a já jsem se – se slzami v očích – otočila k odchodu. U kuchyňských dveří jsem se ještě jednou obrátila a doufala, že Jindra mě zastaví, ale on se ani nepohnul. Až když jsem vycházela z chaty, zavolal na mě: „Marcelo, počkej, prosím tě!“

Utíkal za mnou tak prudce, že cestou pár věcí shodil. „Včera v noci jsem nemohl spát,“ spustil. „Říkal jsem si, co jsem komu udělal, že se mi štěstí takhle vysmívá. Měl jsem tě rád i vždycky, i tenkrát.

A teď, když jsem dostal znovu šanci, jako by mi hned zase někdo vzal. Nedokázal jsem se rozhodnout. Věděl jsem, že tě miluji, ale neměl jsem jasno v tom, jestli dost na to, abych přijal i cizí dítě.

A kromě toho, poté, co jsem odešel beze slova pryč, sis o mě jistě nemyslela nic hezkého… Jakmile jsem tě ale viděl odcházet, došlo mi, že chci, abys zůstala.“

Obrátila jsem se k němu s uslzenou tváří a čekala, co bude dál. Vzal mě za ruce a něžně mi utřel slzy. Poté se naše rty spojily. Objala jsem ho kolem krku, on mě kolem pasu a přivinul si mě k sobě. „Promiň mi to, prosím. Ta zpráva o tvém těhotenství mě vzala.

Já jsem tě měl opravdu vždycky moc rád, jenže pak jsme se už neviděli… jinak bychom možná byli už dávno spolu. Chci tebe i tvé dítě. Bude to pro mě naše dítě,“ vyznal se se svými city. „Myslela jsem si, že tak krásná slova už nikdy neuslyším,“ zašeptala jsem.

„Také tě mám moc ráda. Jen mi slib, že mě nikdy neopustíš,“ poprosila jsem a Jindra mi to slíbil. Svůj slib zpečetil dlouhým polibkem. Připadali jsme si jako dva lidé, kteří se kdysi minuli a nyní se našli.

A oba jsme byli rozhodnuti udělat vše pro to, aby náš příběh měl šťastné pokračování…

Marcela (26), střední Čechy

Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Deset bytostí z českého folkloru, o kterých jste možná nikdy neslyšeli
enigmaplus.cz
Deset bytostí z českého folkloru, o kterých jste možná nikdy neslyšeli
V našich pověstech se to všelijakými strašidly a přízraky jen hemží. V různých formách se vyskytují snad na každém hradě, ale také v lesích, v podzemí či dokonce v ulicích měst. Narazit na ně můžete,
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Tajemný africký horoskop
nejsemsama.cz
Tajemný africký horoskop
Pod horkým saharským sluncem vznikla kdysi magická geomantie. Jde o věštecké umění z předmětů, které bylo v dávných dobách důležité pro přežití. Věštilo se z kostí, hlíny, kamenů či písku. Najděte své znamení, a dozvíte se úžasné věci. Víte, jaké jsou vaše šťastné dny a co to o vás všechno vypovídá? Zjistěte podle svého narození, ke kterému magickému znamení patříte. Silný Baobab 4.
Zesměšnil odvážný Slovák Fridricha Velikého?
historyplus.cz
Zesměšnil odvážný Slovák Fridricha Velikého?
Je jich málo, mají jen pár děl, a přesto husaři dokážou nemožné – obsadí Berlín! Bleskovým přepadem ochromí místní vojenskou posádku a šokované pruské královně nezbývá než z města uprchnout. Rakouský vojevůdce Andrej Hadik se brilantní akcí zapíše do dějin.   „Virtuti nihil invium!“ „Udatnost nezná překážek!“ Právě tímto krédem se celý život řídí rakouský maršál
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Ruce, které nezapomínají
skutecnepribehy.cz
Ruce, které nezapomínají
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně… pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní
Podprsenka: Od mučivého korzetu k osvobozujícímu designu
epochaplus.cz
Podprsenka: Od mučivého korzetu k osvobozujícímu designu
Dokud ženy nosily korzety, a že to trvalo hezkých pár století, nemohly volně dýchat a měly jeho vinou i jiné, velmi vážné zdravotní problémy, jako například poškození vnitřních orgánů. Korzet zkrátka není nic, do čeho byste se dnes chtěly dobrovolně nasoukat. Naštěstí se našly průkopnice i muži, kteří se postarali o to, aby ženy mohly
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
V Belize byla objevena přes 1600 let stará hrobka mayského krále
21stoleti.cz
V Belize byla objevena přes 1600 let stará hrobka mayského krále
Hrobka náležela králi jménem Te K’ab Chaak, zakladateli města Caracol, které bylo významným centrem Mayské nížiny během 6. a 7. století. Je to po 40 letech poprvé, kdy byla nalezena identifikovatelná
Duchovny se tajně podruhé oženil s o 25 let mladší kráskou
nasehvezdy.cz
Duchovny se tajně podruhé oženil s o 25 let mladší kráskou
Po rozvodu s herečkou Téou Leoni (59) v roce 2014 herec, režisér a scenárista, dobře známý ze seriálu Akta X a Californication, David Duchovny (64), tvrdil, že je příliš starý na to, aby se znovu ožen
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve