Vnučky jsou jediné mé štěstí

Total
7
Shares

Když bilancuji na prahu šedesátky svůj dosavadní život, není na seznamu pozitiv sepsáno mnoho. Nejsem dítě štěstěny a příznivý osud mi taky nebyl nakloněn.

Kdybych se měla rozepsat o neštěstích, ztrátách a prohrách, které mě životem provázely, daly by na knihu. Aspoň poslední kapitola by jako jediná byla zalitá sluncem a nakonec by příběh končil malým happyendem.

Vnučky mám v péči

Hlavními postavami závěrečné kapitoly mé pomyslné knihy jsou mé tři vnučky. Ony o mě tvrdí, že já jsem jejich milovaná babička a spasitelka, ale přesněji řečeno, to ony jsou pro mě smysl života. Díky nim a pro ně ještě žiju. Vzali jsme si je do péče přesně před deseti lety. Moje dcera s manželem měli autonehodu, když se vraceli z hor, zatímco jsme na víkend holky hlídali. Evičce bylo deset, Lucince osm a nejmladší Terezka oslavila čtvrté narozeniny. Tragická nehoda jim vzala oba rodiče a v minutě z nich udělala sirotky. My jsme s Petrem přišli znenadání o jedinou dceru. Těžko lze popisovat náš zármutek. Nemůže se stát nic horšího, než že přežijete vlastní dítě. A když jste u toho, jak trpí děti, kteří přijdou o rodiče…

Musím být silná

Holky zůstaly u nás, přirozeně. Snažili jsme se jim to kruté dětství všemožně vylepšit a podporovali jsme se všichni navzájem. Po pěti letech od nehody měl můj Petr, sportovec tělem i duchem, infarkt. Po volejbale, na který chodil pravidelně každý týden. Z toho posledního už se nikdy nevrátil. Měla jsem chuť skoncovat se životem taky. Co všechno mě ještě čeká? Čím ještě si budu muset projít? S vnučkami nás to další neštěstí ještě víc semklo. Věděla jsem, že musím zůstat silná hlavně kvůli nim. Budou mě ještě potřebovat.

Jsme šťastné

Teď po deseti letech od smrti dcery a pět od smrti manžela si pomalu zvykám, že svůj osud nezvrátím. Holky mi vynahrazují roky péče a jsem přešťastná, že je mám. Dělají mi jen radost. Evička studuje vysokou, Lucka bude maturovat a Terezka se dostala na gymnázium. Doufám, že s nimi budu ještě pár let sdílet jejich úspěchy.

Emílie J. (60), Karviná

Také se vám může líbit

Švagrová mě drze okradla!

Do naší rodiny příliš nezapadala. Nebylo mi jasné, proč si bratr vybral za ženu právě tuhle zpovykanou ženskou. Každá její návštěva byla utrpením. Moje švagrová, na rozdíl ode mě, vystudovala vysokou školu a byla…
Zobrazit