Když mě zemřel manžel, byla jsem smířená, že už si nokoho nenajdu. Právě ve vánočním čase se ale stalo něco, co jsem vůbec nečekala!
Před mnoha lety mě při tragické nehodě navždy opustil manžel. Tenkrát jsem měla osmiletého syna. Dcerka se narodila až po mužově smrti. Zůstala jsem v domku sama s dětmi a svojí tchyní. Ta mi naštěstí pomáhala a tak jsem tu truchlivou situaci zvládala. Rozhodovala jsem se, jestli dětem pořídit nového tátu. Měla jsem za to, že chlap do rodiny prostě patří. Jenže kde hledat? V práci byly většinou samé ženy. To stačilo na občasný výlet s kamarádkou nebo návštěvu divadla, takže úplně sama jsem nebyla. Nedařilo se mi ale najít partnera ani poté, když jsem si dala inzerát. Děti tak vyrostly samy.
Do práce nastoupil starší pán na výpomoc
Dcera se ve dvaceti letech vdala, tchyně nás opustila ve vysokém věku a já zůstala v domku sama se synem. Na nějaké seznamování jsem už dávno nemyslela. Těšila jsem se alespoň na blížící se důchod – na to, až skončí pravidelné obtížné dojíždění do práce, která mě bavila čím dál tím méně. Plánovala jsem si, jak budu pracovat na zahrádce. Pak se třeba ožení i syn a já se mu budu starat o vnoučata. Osud měl se mnou ale ještě jiné, lepší plány. Než jsem skončila v práci, byl do naší kanceláře přijat i jeden starší muž na výpomoc. Občas jsme se spolu s Jaromírem, jak se jmenoval, dali do řeči. Nejdříve to byly jen takové obvyklé zdvořilostní fráze, ale s tím, jak se blížily Vánoce, bavili jsme se o spoustě dalších věcí. Moc dobře jsme si rozuměli a já se po letech zase začínala do práce těšit.
Sblížili jsme se při vánočním nákupu
V každé domácnosti se před svátky pořádně uklízí a ta moje nebyla výjimkou. Hodně mě to unavilo. Dcera navíc čekala dítě, takže jsem chodila pomáhat i jí. Nestíhala jsem ani koupit dárky, natož stromeček nebo kapra. Dala jsem o tom v práci řeč se svým novým známým. A co se nestalo: domluvili jsme se, že se po pracovní době vydáme společně do města. Jaromír mi pomáhal vybrat dárky a nabídl se, že mi odveze domů zakoupený stromeček. Jako dlouholetý rybář slíbil i kapra, ale až den před Štědrým večerem. Už bylo docela dost hodin, když jsme se zašli ještě občerstvit do kavárny. Měla jsem po čase opět radost z vánoční atmosféry, která nás obklopovala. Poslouchali jsme koledy, které hráli, a mě napadlo, že bych Jaromíra mohla na Štědrý večer pozvat domů. Jen jsem netušila, co by na to řekl syn. Ten měl ovšem pro mě překvapení.
Až do rána jsme měli co oslavovat!
Vrátila jsem se domů a zjistila, že tam syn není sám. Seděl v obýváku s nějakou slečnou. Představil mi ji a pak se omluvil, že musí svoji přítelkyni odvézt na autobus. Po návratu byl trochu nesvůj. Vypadlo z něho, že s tou dívkou už nějaký čas chodí a že dostal pozvání strávit Štědrý večer u nich doma. Prý bych tam mohla jít s ním. Já už ale měla své plány s Jaromírem. Nechtěla jsem je ale přiznat. Jenže všechno bylo ještě lepší, než jsem si mohla představit. Nejprve jsem absolvovala štědrovečerní oběd u rodičů přítelkyně mého syna. Po něm jsem se odebrala domů a slavila u stromečku s Jaromírem. To ještě ale nebylo všechno. Sotva jsme snědli kapra a dali si dárky, ozvalo se zazvonění u dveří. Stál tam můj zeť a oznamoval mi, že dcera rodila dřív. Vyšlo to právě na Štědrý den a ze mě je tedy babička malé holčičky. Porod dopadl dobře a najednou tu byla spousta důvodů k oslavám. Zavolala jsem tu novinku synovi. Přijel k nám a společně s Jaromírem a svým zetěm jsme ve čtyřech slavili ty krásné chvíle až do rána. Byl to nejkrásnější Štědrý večer, jaký jsem kdy prožila. A s Jaromírem jsem od té doby už napořád!
Šárka (58), Liberec
