Domů     Na uniformy mám prostě smůlu
Na uniformy mám prostě smůlu

Dodělala jsem si řidičák. Znáte asi ten pocit úlevy, že je to za vámi a vy jste pánem situace. A tak hned první volný a krásný den jsem si vyjela se svým novým, i když starším a ojetým autem na výlet.

Blažilo mě vědomí, že auto je moje, že si jedu, kam chci a řídím, jak chci, tedy v rámci dosud ještě plně dodržovaných předpisů. Unášela mě silnicí za městem nejen kola vozu, ale i fakt, že jsem volná.

Volná ve smyslu momentální svobody za volantem a bohužel – či bohudík, jak se to vezme – i vůbec. Byla jsem totiž relativně krátce po rozchodu s partnerem, což byl i důvod, proč si udělat řidičák, za všechny své úspory.

Proto jsem také mluvívala vždy o tom, že mám auto za všechny prachy, koupila své ojeté autíčko – abych si trochu po tom všem užila. Volná jsem ale byla i proto, že jsem zatím žádného dalšího partnera neměla. Moje chyba.

Nezálohovala jsem si včas své vztahy a po odchodu jedničky jsem nemohla plynule přeřadit na dvojku, jako při každém jiném rozjezdu…

Přítel mě opustil z jediného důvodu, nechtěl se ženit. Zato já ano a tak moc, že to na mně asi poznal. Smůla… Jinak byl celkem dobrý a vyhovoval. Moc jsem holt tlačila na pilu, a to chlapi nemají rádi. Tohohle to vyhnalo až do jiného města. Sama jsem se tak nechtě stala svého osudu strůjcem…

Z úvah mě vytrhl policista, co na mě mával. Zjevně to nebylo mávnutí na pozdrav ani pokus o autostop. Byla to kontrola.

Zastavila jsem, trochu roztetelená, co že jsem mohla vyvést, napadlo mě, že jsem se přece jen příliš zamyslela a třeba jsem něco přehlédla… A taky mě ještě stihlo napadnout, že je to docela zajímavý začátek, když hned na své první samostatné jízdě zavdám příčinu k silniční kontrole.

Způsobně jsem zajela ke krajnici, otevřela okénko a zvědavě čekala, co bude. A bylo. Nejprve ticho, uniforma na mě mlčky zírala do vozu, a pak, halas, jako na pastvě.

„Čaú, Hančí…!“ Rozepnula jsem si bezpečnostní pás, vyklínila hlavu pořádně z okénka a zadívala se vzhůru na podivného konstábla. Až tak teprve jsem zjistila, že je to můj někdejší spolužák ze školy. No, to snad ne!? Venca a polda! A já na něj musím narazit. „Bože, Venco, kde se tu bereš, na co ses to dal…“

Vydechla jsem si, protože Venca býval kašpar třídy a bylo mi jasné, že i kdybych snad něco provedla, nějak to urovná. Jasně, že se žádná kontrola nekonala… Naopak, to vypadalo jako výslech.

Otázky sypal až profesionálně, jenže naštěstí mě nevyšetřoval, ale jen zkoumal moji minulost, současnost i budoucnost… No prostě, jako když se sejdou dva, co se léta neviděli a musejí za pár minut zdrbnout každého, koho oba znali a informovat se navzájem o všech, které už poznali a potkali sami jeden bez druhého.

Vůbec jsme ale neklábosili tam. Končila mu totiž směna, já měla být poslední oběť, a tak se s kolegy dohodl, že ho hodím do jedné vesnice nedaleko. Abychom to vše probrali…

Ráda jsem to udělala. Bylo mi jedno, kam jedu a popovídat si o časech mládí mi nevadilo. Šok nastal, když jsem předpisově zastavila, kde chtěl a už se hodlala rozloučit a frčet dál. Venca mi totiž namísto poděkování sdělil:

„Neměla jsi zapnutý bezpečnostní pás, takže zaplatíš pokutu.“ Zasmála jsem se tomu jako dobrému vtipu a v duchu si řekla, že Venca je pořád stejný recesista. Já a rozepnutý pás, he, he… Určitě… Já, vzorňačka…

On ale trval na svém a já pořád ještě vysmátá se koukla na svá prsa a… sakra, on má pravdu. „No dobře, Venco, dostals mě, fakt ho nemám zapnutý – ale kvůli tobě.

Jak jsi tam na mě začal halekat, tak jsem ho musela rozepnout, abych se koukla, co je to za exota, a ono ty. A protože pusu nezavřeš, a navíc jsi mě šokoval tím, jak ses mi nakvartýroval do auta, zapomněla jsem ho zase zapnout.

Máš pravdu, jde o porušení předpisu, ale…“ Myslela jsem, že mě Venca jenom zkouší. Šeredně jsem se mýlila. Jako nepříčetný trval na svém, a to opakovaně, než jsem pochopila, že si ten blázen nedělá legraci, a nakonec jsem mu tu pokutu fakt vysolila.

No, řekněte, tohle se přece nemůže stát, to musí být zlý sen. Nebyl. Byla to stejně zlá skutečnost. A srážka s blbcem. Nakonec jsem tedy zaplatila, zlostně práskla dveřmi a ujížděla pryč.

Idiot… Ještě jsem se pro jistotu pořádně štípla, jestli se mi to snad opravdu nezdá, ale nezdálo. Den byl zkažený a já mířila domů. Rovnala jsem si to v hlavě, a říkala si, že já mám snad smůlu na uniformy.

Uvědomila jsem si totiž, že ještě před zmíněným bývalým přítelem jsem už také byla nějaký čas vdaná. Bezdětně, naštěstí. Byl to takový český Honza, co byl rád, že je rád, rozumu moc nepobral, ale prachů měl jako šlupek. Kdoví, jak k nim přišel.

Pracoval totiž jako ochranka a dnes je mi jasné, že tam ty peníze nevydělal, to určitě ne. Ale láska jako trám to tehdy neviděla, nevnímala a jen si kvetla.

Honza byl ke mně milý, koupil dovolenou – takové jakési líbánky, by se dalo říci – a za rok od našeho seznámení jsme se slavnostně a nadšeně brali. Jenže už po dalším roce z toho byla manželská válka.

A ta se pořádně rozhořela, takže z lásky jako trám zbyla sotva hromádka doutnajícího popela. Ještě, že jsme neměli děti.

Dodnes nevím proč, a kdo z nás to zavinil víc, ale fakt je, že Honza mi začal být nevěrný. A to tak, že vážně. A já najednou nevěděla, co mám dělat. Holky v práci mi říkaly: „Podívej, Hanko, máš se dobře, tak to skousni.“ A já to skousávala, jak to šlo.

Ale jednou jsem to nějak už neskousla, a když jsem na Honzu uhodila (protože zase odcházel večer pryč vyparáděný, a já postřehla, že před tím dokonce drze mává z našeho okna nějaké krásce na chodníku, jako že už jde), skousávání mi přestalo jít.

Prostě jsem toho už měla dost. A řekla jsem mu od plic, co si myslím. A Honza se otočil a ležérně prohodil: „Hanko, já bych to tak nedramatizoval. Líbí se mi i jiné ženy, no a co, s tím nic nenaděláš ty ani já. Peníze ti dávám, tak o co ti jde.

Jsou i horší věci, to bys koukala. Tak klídek, jo. Pro mě za mě si i ty můžeš vyrazit sama. Třeba k moři. S kamarádkou, za tamními krasavci, nebo rovnou s přítelem. Já to platím. Ale ušetři mě těchhle scén, jo…?“

Zkusila jsem poslechnout kamarádku Katku a hodila všechno za hlavu. A docela to i fungovalo. Dostávala jsem od Honzy další dárky a oba jsme byli rádi, že je klid. On si mě těmi dárky zjevně udobřoval, chcete-li, kupoval, ale nějak mi to bylo jedno.

V skrytu jsem si říkala, že za to, jak se chová, by si sice zasloužil spíš pořádně pustit žilou, ale i to pouštění jeho peněženky mělo něco do sebe. A velikost dárků závisela na velkosti jeho provinění. Čím déle byl pryč, tím byl dárek hodnotnější.

Materiálně tedy vše v pohodě. Lidsky pravý opak. Staly se z nás takové dva ledové automaty.

Jenže pak to nabralo jiný směr. Pozlátko spadlo, až když jsem ho viděla prchat. Ne ode mě, ale vůbec někam. Řval na mě, že po něm jdou, protože kvůli mně vykrádal obchody, které hlídal jako ochranka. Chytli ho.

Z práce ho pak samozřejmě vyhodili a byl rád, že nešel sedět. Nějak mu to tak moc nedokázali, takže dostal podmínku. Jenže byl nahraný. S frajeřinkou byl konec. Krásky se na něj přestaly lepit a s dárky byl utrum.

Trpěl z toho depresemi a začal všechno vidět jinak, než bylo. Tvrdil, že ho chci okrást a dost se to celé dramatizovalo. A tím, kdo požádal o rozvod, jsem byla nakonec já. Asi včas, protože mě začal podezírat, že mám milence a s ním že na něj něco chystáme.

On se totiž vůbec docela dost bál. Asi měl proč. A tak mě dokonce nechal sledovat jedním bodyguardem, kterého si najal, za kdovíjaké peníze, když žádné oficiálně neměl. To už hraničilo se šílenstvím a malérem, tak jsem raději odešla z bytu a našla si podnájem.

Od rozvodu jsem měla klid, protože uniformovaným hochům jsem vyhýbala jako čert kříži. Ani bývalý přítel ji nenosil. Až teď jsem narazila na toho nemožného Vencu. Hlupáka, co mě pokutoval, přestože jsem ho svezla až před barák.

Nechci nic paušalizovat, třeba jsou i výjimky – doufám že jsou – ale mně dvě zkušenosti s uniformami stačily. Takže když snad zase nějakého muže objevím, prohledám mu zcela sprostě skříň, jestli tam nemá nějakou uniformu.

Neberu ani armádu spásy nebo lidový kroj. Já už opravdu ne. Jen mě straší, aby ten další případný nápadník nebyl tajný. Ten přece v uniformě nechodí…

Hana (35), jižní Morava

reklama
Související články
3.6.2023
Seznámili jsme se na diskotéce. Tehdy mi každý prorokoval, že nám vztah nevydrží, protože je Pavel mladší, my se ale navzdory tomu vzali. Narodily se nám tři děti. Oba jsme chodili do práce a doma jsme měli středně velké hospodářství. A když jsme měli chvilku, rádi jsme ji strávili třeba na horách. Všichni podváděli? Vlastně mi nic nescházelo. Jen můj život pomalu zapadal do stereotypu. S
2.6.2023
Než jsme k sobě s mým současným partnerem našli cestu, trvalo to řadu let. Ale vyplatilo se nám počkat si. Když jsem Aleše poprvé spatřila po příchodu do kanceláře, netušila jsem, že jednou, za pár let, budeme žít v jednom bytě, na jedné adrese a s vidinou společné budoucnosti. Přátelsky se na mě usmíval a hned se mi líbil. Dlouho se pak nic nedělo, každému z nás ubíhal život vlastním směrem. P
26.5.2023
Prodavačkou jsem chtěla být už jako malá. Ovšem neměla jsem ani tušení, že mi má vysněná profese přinese i životní štěstí. Když jsem po škole dostala první místo v obchodě s textilem, byla jsem z toho v sedmém nebi. Ochotně jsem pomáhala lidem s výběrem oděvů a s velkým nadšením pro ně v našem krámku hledala ty nejvhodnější doplňky, jako kloboučky, rukavičky či kravaty. A právě jedna taková kra
23.5.2023
V noci se mi zdálo, že se za ním štrachám na vrchol skály s úmyslem vší silou do něj strčit, aby spadl do propasti. Příšerně mi lezl na nervy. Vyrůstali jsme vedle sebe, naše vilky spolu sousedily. Mám v živé paměti, jak se do vedlejšího domku, několik let opuštěného, přistěhovali. Lubošovi bylo šest, stejně jako mně, a brečel. Vylezl z bledě- modrého embéčka, v jedné ruce malý dětský kufřík, v
22.5.2023
Prožili jsme spolu spoustu krásných roků, které se nedaly jen tak zahodit. Naštěstí si to včas uvědomil i můj manžel Jakub. Byla jsem přesvědčená o tom, že jsme šťastní a že je všechno v pořádku. Žili jsme s Jakubem už mnoho let ve spokojeném manželství. Netrápily nás žádné problémy. Nehádali jsme se. Byli jsme spokojení, zajištění. Alespoň já jsem si to tedy myslela. Vůbec jsem netušila, co bu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zámek Vrbičany spjatý s nacistickou minulostí: Zůstává zde snad negativní energie ponurých událostí až do dnešních dnů?
enigmaplus.cz
Zámek Vrbičany spjatý s nacistickou minulostí: Zůstává zde snad negativní energie ponurých událostí až do dnešních dnů?
Zámek Vrbičany najdeme nedaleko Lovosic na Litoměřicku. Tento pozdně barokní zámek byl postaven v 18. století Františkem Kresselem, svobodným pánem z Kvaltenberku, a to velice pravděpodobně na místě b
Krásna saunování: Horká alchymie a umění ceremoniálů
epochalnisvet.cz
Krásna saunování: Horká alchymie a umění ceremoniálů
Sauna. Nejdemokratičtější chrám, jaký kdy lidé postavili. Přináší odreagování, jaké může poskytnout hladovému jídlo, žíznivému voda, básníkovi čistý list papíru. A k tomu vyvolává v těle neuvěřitelné
BMW Alpina B5 GT: nejvýkonnější Alpina pro 250 vyvolených
iluxus.cz
BMW Alpina B5 GT: nejvýkonnější Alpina pro 250 vyvolených
Už více než 50 let se značka ALPINA věnuje vývoji a výrobě výjimečných automobilů pro znalce a nadšence. Firma obohacující automobilový svět prostřednictvím unikátních vozů, které charakterizuje dynam
Člověk vs. robot: Má smysl posílat lidi do vesmíru?
epochaplus.cz
Člověk vs. robot: Má smysl posílat lidi do vesmíru?
Vytvořili kráter na kometě 9P/Tempel. Postávají na Venuši, Titanu, asteroidu Eros i kometě Čurjumov-Gerasimenko. V současnosti prozkoumávají Měsíc i Mars a dva z nich vstoupili do mezihvězdného prosto
Usmíření až těsně před jeho smrtí
nasehvezdy.cz
Usmíření až těsně před jeho smrtí
České legendární herce Jiřinu Bohdalovou (92) a Radoslava Brzobohatého (†79) spojil osud. Vypadalo to, že tito dva umělci jsou pro sebe stvoření. Bouřlivé manželství ale nevydrželo a z lásky zbyla záš
Wrap se skyrovým dipem
tisicereceptu.cz
Wrap se skyrovým dipem
SKYR slouží nejen jako bílkovinami nabitá svačina, ale také jako ingredience, která má své místo ve sladkých i slaných receptech. Ingredience na salátovou směs – 4 porce 2 kuřecí prsa 1 konzerv
Proč je bolest v noci intenzivnější?
21stoleti.cz
Proč je bolest v noci intenzivnější?
Bolest vnímáme negativně, jako něco nepříjemného, co nám nedovoluje podávat stoprocentní výkon v práci či při sportu. Bolesti zubu, hlavy, zad či kloubů jsou zkrátka obtěžující, a tak často saháme po
Věnečky z kvítí jsem vysvobodila zakleté duše
skutecnepribehy.cz
Věnečky z kvítí jsem vysvobodila zakleté duše
To kvílení v noci mi nedalo spát, musela jsem zjistit, co se ve starém domě stalo. Kronika mi odhalila příběh tří nešťastných dívek, které neměly ani po smrti klid. Tehdy jsem jela na služební cestu do západních Čech. Pracovní jednání včetně setkání s německými kolegy se mělo uskutečnit během tří dnů a já našla ubytování v malém penzionu na
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Samsonova kašna: Monument uprostřed náměstí v Českých Budějovicích
epochanacestach.cz
Samsonova kašna: Monument uprostřed náměstí v Českých Budějovicích
Socha Samsona se lvem se uprostřed největšího českobudějovického náměstí odráží ve vodní hladině zdejší historické kašny už téměř tři sta let. Kašna je jednou z největších v zemi a je také symbolem města. Nikdo z návštěvníků Českých Budějovic nemůže minout náměstí Přemysla Otakara II. Leží přece přímo v centru města a navíc je druhým největším čtvercovým náměstím v republice. Ten
Ořechová másla
tisicereceptu.cz
Ořechová másla
Lze je dělat z nejrůznějších druhů ořechů, třeba z kešu či pistácií. Suroviny 500 g ořechů sklenice mixér Postup Připravte si vybrané ořechy a buď je použijte ve stavu, v jakém jste je k
Ilona Svobodová věří v další lásku
nasehvezdy.cz
Ilona Svobodová věří v další lásku
Herečka ze seriálu Ulice Ilona Svobodová (62) v posledních letech velmi milovala dva muže. Bohužel kvůli nepřízni osudu o oba přišla. Nejprve pochovala svého milovaného manžela, hudebního skladatel