Domů     Povídali jsme si a tančili celou noc
Povídali jsme si a tančili celou noc
5 minut čtení

Byla jsem dlouho sama. Bylo mi bezmála čtyřicet a žádný nápadník na obzoru. Už jsem málem nad tím vším udělala kříž.

Cítila jsem se čím dál hůř, dokonce jsem se rozhodla navštívit psychiatra, protože jsem měla pocit, že jsem v zajetí depresí. Ani práce mě nijak zvlášť nenaplňovala – dělala jsem účetní v jedné větší firmě. Kolegyně se ke mně chovaly hezky, jenže neměly čas.

Jak ráda bych šla po práci na kafíčko, na víno. To se poštěstilo jednou za dva měsíce. Kolegyně po práci utíkaly do škol a školek, za partnery, nakupovat. A to mi ještě často říkaly:

„Jitko, ty se máš, že nemusíš pořád lítat jako blázen.“ Pokaždé jsem zesmutněla a pomyslela si: Co bych za to dala! Navenek jsem ale předstírala, že mi to nevadí.

Ošklivka jsem nebyla

Na otázku, proč se mi muži vyhýbají, jsem stále nemohla nalézt odpověď. Opravdu jsem si připadala docela hezká. Možná jsem měla o několik kilogramů a centimetrů navíc, ale abych se kvůli tomu nevdala? To mi připadalo kruté.

Vždyť se provdaly i spolužačky připomínající kredenc. Maminka tvrdila, že si za to mohu jen já sama. Prý jsem nesmyslně zahořklá, přísná, posmutnělá. Ještě ke všemu mi za příklad dávala mladší sestru Irenu, která je úplně jiná než já. Neustále mi opakovala: „Podívej se na Irenku, ta to s chlapci umí!“ Měla jsem toho po krk.

Sestra se vdávala

A pak se naše Irenka vdávala. Ne že bych jí to nepřála, ale tím více mi to připomnělo mou samotu. A tak jsem si chtěla na sestřinu svatbu obléct staré šedivé šaty, ve kterých jsem vypadala jako typická myš.

Plán zhatila moje maminka, která mi koupila šaty světle fialové barvy, sahající těsně pod kolena. Musím říct, že byly krásné. Když jsem si je v den svatebního obřadu oblékla, musela jsem se pochválit a uznat, že mi to sluší. Svou práci odvedl i šikovný kadeřník.

Okouzlující svědek

Svatba se konala na louce poblíž naší chaty, na Irenčině milovaném místě. Nevěsta vypadala úchvatně, louka byla plná barevného kvítí, z trávy svítily bílé hlavičky kopretin a zlaté pampelišky.

Když řekla Irenka budoucímu manželovi své tiché ano, po tvářích se mi koulely slzy. Plakala jsem nejen radostí nad sestřiným štěstím, ale také žalem nad svým smutným osudem. A pak, ještě přes slzy, jsem si všimla Ivanova (ženichova) svědka.

Zalíbil se mi na první pohled. Vysoký, tmavovlasý, nejspíš mladší než já.

Plané naděje

Svatební hostina se konala ve výletní restauraci, která měla nádhernou polohu, byla schovaná na lesní mýtince u jezírka. Pohádkové místo. Tančilo se uvnitř i na terase. Bylo nás dohromady asi dvacet.

Ve svém pesimismu jsem předpokládala, že si se svědkem vyměníme jen dvě tři zdvořilostní fráze, a tím to skončí. Překvapilo mě, že se to odehrálo úplně jinak. Jakmile kapela začala hrát a nevěsta se ženichem si odbyli povinné sólo, přišel mě poprosit o tanec.

Užasle jsem souhlasila. Zachytila jsem maminčin pohled plný naděje. Zjevně prosila pánbíčka, aby ta její stará panna konečně sehnala chlapa.

Splynuli jsme spolu při tanci

Tančili jsme na terase. Romantické melodie musel slyšet celý les. V tu dobu jsme toho jeden o druhém ještě moc nevěděli. Nic nenasvědčovalo tomu, že by byl ženatý. Byl truhlář a jmenoval se Michal.

Vyprávěl mi, že udělal sestře zahradní nábytek a mamince, že vyrobil celou kuchyň. Modlila jsem se, aby nepřišlo na řadu vyprávění o tom, čím vylepšil příbytek přítelkyni, ale nepřišlo.

Až do svítání

Kapela hrála dlouho do noci. Ke konci jsme na terase tančili už jen my dva, ostatní odešli spát. My s Michalem nešli spát vůbec. Když hudba utichla, sedli jsme si do proutěných křesílek a povídali si. Byl okouzlující a byla s ním legrace.

Opatrným výslechem jsem zjistila, že je o čtyři roky mladší než já. A bez závazků. Řekla jsem mu, že krásně tančí, na což odpověděl, že doufá, že jsme spolu netančili naposledy. Málem jsem během svítání umřela radostí.

Opojný pocit štěstí

Do týdne se ozval. Div jsem neomdlela, jakmile v mém bytě zazvonil tolik očekávaný telefon. Skoro jsem upadla, když jsem k němu běžela.

Pověděl mi, že se v té výletní restauraci, kde jsme tančili na svatbě, koná v sobotu další taneční večer, a jestli prý má rezervovat stůl pro dva. Srdce mi bušilo jako šílené. Musela jsem se nejdřív zklidnit, abych nezařvala:

„No jistě!“ Zbývajících několik dní jsem věnovala intenzivnímu vylepšování vzhledu a garderoby. Navštívila jsem kadeřníka, kosmetičku, několik butiků. Myslím, že jsem nakonec opravdu zkrásněla, ale nebylo to zdaleka jen novými šaty a střevíčky. Bylo to štěstím.

Miminko nás zachránilo

Chodili jsme tančit pravidelně. Byla jsem zamilovaná jako školačka. Jen jsem se strašně bála, aby nám naše štěstí nic nepokazilo. Po třech měsících jsem se nastěhovala k němu, a pak přišlo to, čeho jsem se bála.

Byla jsem pozvaná na seznamovací oběd k jeho rodičům. Moji rodiče už Michala docela dobře znali, já měla projít tím děsivým testem poprvé. Jeho matka měla bohužel na obličeji napsáno, že s tím, co se děje, nesouhlasí.

Pochopila jsem, že se jí nelíbí, že jsem starší. Z návštěvy jsem odcházela jako opařená. Říkala jsem si, že je to konec, že s tchyní nenaleznu společnou řeč. Situace se vyřešila překvapivě rychle. Otěhotněla jsem. A budoucí babička se mohla zbláznit radostí.

Jitka B. (59), Plzeň

Předchozí článek
Související články
6 minut čtení
Když jsem zdědila starší zahradu, vůbec jsem netušila, co s ní budu dělat. Nakonec mi ten kousek půdy změnil život a přinesl lásku. Musím přiznat, že jsem neskákala radostí, když jsem zjistila, že mi má sousedka Marie odkázala zahrádku. Pravděpodobně mi chtěla poděkovat za to, že jsem se o ni starala, když byla nemocná. Dlouho jsem jí pomáhala každý den – připravovala jsem jí jídlo, chodila na 
3 minuty čtení
Rodiče se seznámili na střední škole, od té doby byli nerozluční. Jen jednou to zaskřípalo, všechno jsem vnímala a vyděsilo mě to. Naši se hádali. Bylo mi čtrnáct. Zakrývala jsem si uši. Mysleli si, že to do mého pokojíčku nedolehne, ale spletli se. Bylo to hrozně slyšet. Brečela jsem do polštáře. Jednou jsem mámě řekla, ať už toho proboha nechají, že se to nedá snést. Zbledla: „Ty to slyšíš? M
8 minut čtení
To, co jsem prožívala, nebyl sen. Bylo to do­opravdy a odvíjelo se to jako v té pohádce O Popelce. Krásné šaty i střevíčky vyčaroval Ježíšek. Z okna našeho maličkého bytu v přízemí jsem sledovala, jak tančí sněhové vločky pod lampou, tají na římse anebo se schovávají v napůl zamrzlých loužích. Vánoce! Ani nedokážu vypovědět, jak moc jsem se na ně pokaždé těšila. Přitom dárky, které jsem dostáva
5 minut čtení
Před dovolenou jsem se chtěla trochu opálit, tak jsem šla k vodě. Kdyby nebylo pohotového plavčíka, mohla jsem přijít o život. Manželství mých rodičů bylo noční můrou. Z dětství si pamatuji jen jejich neustálé hádky a spory. Máma často obviňovala tátu z nevěry, a jak se ukázalo, měla pravdu. Když mi bylo deset let, už to nevydržel a odešel od nás k milence. Takhle má vypadat posvátný svazek
3 minuty čtení
Po smrti manžela jsem se cítila často osamělá, proto jsem ani chvíli neváhala s oslovením sympatického muže. Poprvé jsem zahlédla toho zajímavého šedesátníka, jak ukázkově cvičí, když měl na sobě tmavě modré tepláky a vybledlou červenou mikinu se žlutým znakem. Osmělila jsem se a šla k němu. „Ahoj, já jsem Markéta, už vás tady delší dobu pozoruji,“ představila jsem se. „A já jsem František, pro
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nesvačilová chce druhé dítě, co její partner?
nasehvezdy.cz
Nesvačilová chce druhé dítě, co její partner?
Hvězda seriálu Jedna rodina Petra Nesvačilová (39) prožívá lásku svého života. Se sympatickým partnerem Tomášem Vápeníkem (48) už má dceru Jasmínu Rikku (2), nicméně už se nemůže dočkat, až bude dvo
Japonská whisky z úpatí posvátné hory Fudži
iluxus.cz
Japonská whisky z úpatí posvátné hory Fudži
Japonská whisky Fuji představuje dokonalé propojení tradice, přírody a mistrovského umění. Vyráběna v palírně Fuji-Gotemba, nacházející se na úpatí legendární hory Fudži, tato whisky odráží jedinečný
Jeseníky: Zimní poezie na dosah ruky
epochanacestach.cz
Jeseníky: Zimní poezie na dosah ruky
Vzpomínáte na doby, kdy byly Vánoce na sněhu běžným jevem, nebo kdy svatý Martin obvykle přijížděl na bílém koni? Něco podobného už dnes na většině míst Česka nezažijete. V Jeseníkách ano. Pokud chcete znovu zažít staré dobré časy, a přitom si užívat komfortu, za který by se nemusela stydět ani vyhlášená alpská střediska, jsou pro
Operace Tannenbaum: Spasily Švýcarsko před Hitlerem tamní banky?
historyplus.cz
Operace Tannenbaum: Spasily Švýcarsko před Hitlerem tamní banky?
Německý maršál stojí shrben nad množstvím map a náčrtků. S rukama silně zapřenýma do desky stolu usilovně přemýšlí, jak s početnou armádou překročit švýcarské hranice. Země se totiž převážně rozkládá na alpském masivu a její kolmé a hustě zalesněné srázy jsou prakticky neprůchodné. Ať už ale zvolí jakoukoli taktiku, věří, že Švýcaři se bránit nebudou.
Černé paní: Chtějí se nám pomstít?
enigmaplus.cz
Černé paní: Chtějí se nám pomstít?
Jako pověstná červená nit se českou historií táhnou legendy, ve kterých vystupují ženské přízraky a démoni. Svědectví o tajemných bytostech, které páchají ty nejhorší skutky, nebo naopak pomáhají všem
Kapr ve smetanové omáčce s koprem
tisicereceptu.cz
Kapr ve smetanové omáčce s koprem
Kapr nemusí být jen smažený s bramborovým salátem. Opečený na másle a s lahodnou smetanovou omáčkou chutná také výtečně. Potřebujete ½ kapra 2 lžíce másla 250 ml zeleninového vývaru 200 g zak
Moji dceru ničí partner
skutecnepribehy.cz
Moji dceru ničí partner
Lenka byla vždy samaritánka. Dobrá duše, která pomáhala druhým. Bohužel toho využil muž, který ji stáhl na dno. A není asi cesty nahoru. Roberta Lenka potkala v jedné bývalé práci. Byl sympatický kluk, který tehdy nastoupil. Vtipný, pozorný i milý. Dokonce si získal i mě s manželem, když přišel na návštěvu. Jenže jak se ukázalo, byl milý jen ve chvílích, na které se mohl
Italská inspirace v Texasu
rezidenceonline.cz
Italská inspirace v Texasu
Kamenné rezidence obklopené prastarými olivovníky a nekonečnými vinicemi se staly inspirací pro vilu, kterou si manželé z texaského Austinu zvolili za svůj domov. Jejich přáním bylo postavit dům, kde by hlavní obytné prostory zůstaly na jedné výškové úrovni. Rezidence je plná samostatných zákoutí a míst určených pro odpočinek a zábavu, umístěných přesně podle přání majitelů
Záhada účelu Stonehenge rozluštěna?
21stoleti.cz
Záhada účelu Stonehenge rozluštěna?
Komplex menhirů Stonehenge v jižní Anglii, byť svého druhu zdaleka není jediný, nepřestává fascinovat jak vědce, tak širokou veřejnost. Zejména jeho účel zůstává tak trochu záhadou. Odhalení původu ol
Zelená v zimě? Pro některé rostliny nová norma
epochalnisvet.cz
Zelená v zimě? Pro některé rostliny nová norma
Luční rostliny ve střední Evropě začínají měnit své chování díky teplejším zimám posledních let. Vědci z Botanického ústavu AV ČR zjistili, že mnoho vytrvalých druhů zůstává i během zimy zelených a fotosynteticky aktivních. Jejich zimní listy mají navíc unikátní vlastnosti, díky kterým dokážou odolat náhlým mrazům, které ani v mírnějších zimách nejsou výjimkou. V minulosti
Vánoční mýty: Jak to bylo doopravdy s narozením Ježíška?
epochaplus.cz
Vánoční mýty: Jak to bylo doopravdy s narozením Ježíška?
Stavíte si doma betlém? Možná ho také máte i s připevněnou hvězdou nad chlévem s jesličkami. Co je to však za podivný úkaz? Proletěla snad tou dobou blízko Země kometa? O tom, že dobu Ježíškova zrození provází astronomický jev, asi nemusíme výrazně pochybovat. Ale jaký? Již německý astronom Johannes Kepler (1571–1630) dne 17. prosince 1603
Vánoční dárek mě zázračně vyléčil
nejsemsama.cz
Vánoční dárek mě zázračně vyléčil
Blížily se Vánoce a naše malá Eliška už věděla, že dárky nenosí Ježíšek. Rozhodla se, že nám všem nějaký dárek vyrobí sama. Ten pro mě byl kouzelný. Velmi ráda chystám Vánoce, ty přípravy mě nestresují ani nevyčerpávají, protože to dělám pro lidi, které miluji, a dělám to s láskou. Tak tomu bylo po celý můj život. Se svým jediným