Přišla jsem o práci, na které mi velmi záleželo. Byla to pro mě velká rána, tím spíš, že k tomu došlo podrazem ze strany kolegy.
Do té doby jsem byla spokojenou mladou ženou, která věří sobě i ostatním a dokáže ze sebe vydávat to nejlepší. Tenhle svět jistot se náhle rozbil a já z toho byla opravdu nešťastná. Ještě, že jsem měla svého přítele. Radim věděl celkem dost o poměrech v mém zaměstnání a sledoval celý můj náhlý pád s informovaným odstupem. Když jsem dostala výpověď, Radim mě utěšoval, souhlasil se mnou, že je to nespravedlivé a svolával hromy a blesky na šéfovou a kolegu. Pak navrhl, abych si od všeho odpočinula, než se pustím do nějakého jiného budování své kariéry. „Můžeme si dopřát dva týdny u moře,“ řekl. On sám měl svoji pozici celkem jistou, vydělával dost a konec mé práce nás příliš finančně neohrožoval.
Odpočinková dovolená
Nejprve jsem o odpočinku u moře nechtěla moc slyšet, pak jsem si ale řekla, že na ni mám po všech těch večerech i víkendech, které jsem práci věnovala, nárok. Radim vybral jeden lepší hotel v Tunisku a za týden jsme vyrazili. Ten odpočinek mi přišel náramně vhod. Všechny starosti jakoby se náhle rozplynuly. Byli jsme jen my dva, já a Radim, žádné hořké vzpomínky na práci, žádná obava z budoucnosti. Hodně mě to osvěžilo a zase postavilo na nohy. Po návratu to na mě sice zase trochu dopadlo, ale byla jsem nyní plná optimismu a věřila, že si najdu podobnou práci jako předtím. A hned jsem se do toho pustila.
Dodával mi sebedůvěru
Uběhl týden, dva, tři a já pomalu zase začala ztrácet naději. Dvakrát jsem v nabídkách zaměstnání objevila něco, co by mě hodně zajímalo, ale pokaždé jsem přišla pozdě – místo už bylo obsazeno. Vždycky mě to shodilo o jeden stupínek na žebříčku sebedůvěry dolů. Radim mi říkal, že moc spěchám a jeho slova mě pokaždé uklidnila. Byla jsem ráda, že u sebe mám někoho, kdo mi dodává sílu i v okamžicích, kdy jsem propadala zoufalství a beznaději. Radimova vyrovnanost byla tak trochu nakažlivá. Snažila jsem se podle jeho rady dívat na svoji situaci s odstupem a věřte nebo ne, pomáhalo to. Kdykoliv jsem si říkala, že jsem svoji životní šanci už ztratila, Radim mě pohladil a řekl: „To zvládneme, miláčku. Máš na to.“
Práce pro konkurenci
Za měsíc jsem se přihlásila do konkurzu na místo ve firmě, která byla konkurencí té mé předchozí. Nebyla to pozice přímo odpovídající mému někdejšímu postavení, ale mohl to být dobrý startovní bod. Trochu jsem se obávala, zda skutečnost, že jsem pracovala pro konkurenci, nebude spíš nevýhodou. Nebyla. Místo jsem získala. Radim mi gratuloval a dokonce vymyslel večeři na oslavu.
Nejlepší muž na světě
Vzhledem ke svým znalostem a tomu, že mě práce opravdu bavila, dostala jsem se za pár měsíců znovu o něco výš. Dokonce jsem dostala i přidáno. A když pak moje nová firma kupovala tu moji starou – protože ta se mezitím dostala do existenčních potíží, i kvůli té šéfové a onomu kolegovi – cítila jsem velkou satisfakci. Nyní pracuji tam, kde si mě váží a kde nikdo nikoho nepodráží. V Radimovi, který se rok nato stal mým manželem a v následujících pěti letech také otcem našich dvou dcer, mám stále velkou oporu a vím, že tomu tak bude navždy.
Simona J. (59), Brno
