Domů     Potkala jsem velkou lásku
Potkala jsem velkou lásku
4 minuty čtení

Ne vždy se vše vyvede podle našich představ. Když se vrší jeden průšvih na druhý, člověk přestane doufat, že by to mohlo být jinak. A to je chyba.

Oldřich statečně jezdí se sekačkou po zahradě. Je pěkné teplo, slunce praží a on si sundal tričko. Dívám se na něj se zalíbením. Na svůj věk má vážně pěkně svalnaté dohněda opálené tělo. Ale to rozhodně nebylo to, co mě na něm hned napoprvé upoutalo.

Byly to jeho oči. Krásné, velké a nekonečně hluboké. Když jsem se do nich troufla podívat, byla jsem ztracená.

Byla jsem hloupá

Když si na to dnes vzpomenu, musím si přiznat, že se většinu svých problémů v životě si můžu sama. Už jako malá holka jsem byla dost povrchní a šla jen po pozlátku. Ať šlo o výběr hraček, oblečení, ale také kamarádek a kamarádů.

U posledně jmenovaných to bylo ze všeho nejhorší. Měla jsem přesnou představu krásného mužského, a takového jsem chtěla také potkat a mít ho pro sebe.

Nebylo to jednoduché

Dlouho se mi to přirozeně nedařilo. Buď kluk, který o mě stál, nebyl pro mě dost hezký. Anebo to byl pěkný kluk, který o mě nestál. Moje kamarádka mě stále varovala, že budu tak dlouho vybírat, až přeberu. A měla naprostou pravdu, protože jsem potkala Romana.

Zamilovala jsem se, alespoň tehdy jsem si to myslela. Vysoký, modrooký blonďák. Co víc jsem si mohla přát. A navíc mělo mě zájem. Mělo mě varovat to, že ho ani tak nezajímám já, jako sex se mnou. Jenže nevarovalo.

Sama s dcerou

Když jsem otěhotněla, Roman vzal rychle zpátečku. A já zůstala s naší dcerou Romankou sama. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se z toho vzpamatovala. Moje důvěra ve vztahy byla otřesená, ale sama jsem přesto zůstat nechtěla.

Ale jakoby snad všichni chlapy někam zmizeli. Jako matka s malou dcerou jsem neměla šanci.

Sto roků samoty

Připadala jsem si jak trosečník na opuštěném ostrově. Mým věrným Pátkem byla jen moje dcera Romanka. Rostla z ní krásná slečně a mě pronásledovaly výčitky svědomí, že jsemjí díky své neschopnosti nedokázala zajistit tatínka a úplnou rodinu.

A samozřejmě i já toužila po nějakém partnerovi. Můj život byl šílený stereotyp – zaměstnání, domácnost, dcera. Už mi nezbýval čas ani na kamarádky. Moji rodiče zestárli a já se ještě starala o ně.

To přece není konec

Když se Romanka odstěhovala na studentskou kolej a domů jezdila jen každý druhý víkend, propadla jsem panice. Můj život byl najednou úplně pustý a prázdný. Tohle přece ještě nemůže být konec všemu.

Co pak už mě čeká jen raní odchod do práce a smutné a prázdné večery a nekonečně dlouhé víkendy, když dcera nepřijela. Byla jsem úplně zoufalá a měla pocit, že už tu samotu nezvládám. A pak jsem si konečně řekla, že musím někam mezi lidmi.

Bylo to na první pohled

Nakonec jsem se rozhodla, že se přihlásím do jazykového kurzu. Už dávno jsem se chtěla učit francouzštinu. Jazyk, který jsem se chtěla už dávno naučit. Zakoupila jsem si tedy sešity, penál a propisky a vyrazila na svou první vyučovací hodinu po mnoha letech.

A před učebnou stál Oldřich! Vlastně jsem vůbec nevnímala to, jak vypadá, co má na sobě. Úplně mě zhypnotizovaly jeho oči. Stačil jediný pohled a byla jsem zamilovaná! Ano, já, stará bába, jsem byla konečně zamilovaná.

Byla jsem jak puberťačka

Oldřich se na mě hezky usmál a zeptal se, jestli jdu také na francouzštinu. Moje kladná odpověď ho zjevně potěšila. Byla jsem celá rozklepaná. V učebně jsme seděli proti sobě a Oldřich se mnou neustále navazoval oční kontakt.

Připadala jsem si jak puberťačka, které se podlamují kolena a v břiše lítají motýli. Myslela jsem si, že se mi nic takového nemůže stát. Ale stalo se.

Ten mužský mě prostě úplně omámil, a tak jsem neodmítla jeho první pozvání na skleničku po hodině francouzštiny. To se pak stalo každý týden tradicí. Začali jsme spolu chodit.

Dobře si rozumíme

Jsem stále moc zamilovaná. S Oldřichem si dobře rozumíme a je nám spolu dobře. Občas z legrace spolu mluvíme francouzsky. Rádi trávíme čas na chatě prací na zahrádce. Moje dcera z toho zpočátku byla trochu rozpačitá, ale už si na Oldřicha zvykla.

Každopádně mi to přeje. Jsem šťastná a už vím,že na lásku není nikdy pozdě.

Jana B. (68), České Budějovice

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud