Domů     V kanceláři jsem kytky nesnesla
V kanceláři jsem kytky nesnesla
5 minut čtení

Kvůli úsporám jsme se museli sestěhovat ze dvou kanceláří do jedné. Nic mi nevadilo, jen spousta kytek v květináči. Kýchala jsem kvůli nim celý den!

Alergiemi jsem nikdy netrpěla a dokonce je považovala za takový moderní výmysl. Kdo neměl nějakou nesnášenlivost, nebo přímo alergii, jakoby nežil! Každá z mých kolegyň něco měla. Jedna nesnesla lepek, další zase mléčné výrobky. Dříve to byl pyl nebo prach, nyní zase tohle!

Spokojená jen chvíli

Mně nevadilo zhola nic. Tedy, dokud nenastalo velké stěhování. „Sbalte si dámy věci, zítra se stěhujete!“ nakouknul do dveří náš šéf a hned zase zmizel. Určitě proto, abychom se na nic nestihly zeptat!

Seděly jsme pohromadě tři ženské a až doteď byly celkem v pohodě. Možná proto, že jsme měly věkové rozestupy, jak říkala nejstarší z nás, Olina. Nejmladší Linda se hned vydala na výzvědy a přišla s celkem dobrou novinou. „Nemusíme se prý bát!

Sestěhují nás ke kolegyním z prvního patra, místa je tam dost! Naše patro se celé zavře. Chtějí ušetřit za nájem!“ oznamovala a já si oddechla. Trochu jsem se bála o svoji židli.

O týden později jsem s krabicí svých osobních věcí usedla k novému stolu hned u okna. Dostala jsem nejhezčí místo a byla náramně spokojená.

Chřipka to nebyla

„Vlastně jsem si polepšila,“ pomyslela jsem si optimisticky a netušila, co mě čeká. Ještě týž den! „Hepčí!, hepčí!“ kýchala jsem jako o život a nestačila si utírat slzy z očí. Zprvu jsem myslela, že se o mě pokouší chřipka nebo nastuzení, ale ne.

Nic mi nebylo, jen v nose mě strašně šimralo. Oči mi zrudly a celý make-up odnesl pot, který se mi perlil na čele. Z té námahy. Ono to kýchání dá člověku zabrat! Domů jsem se ploužila úplně vyčerpaná. Těšila jsem se, že ulehnu do postele a odpočinu si.

Ale k mému překvapení mi nic nebylo. Po kýchání ani památky! Ani manžel mi neuvěřil, jak zlý den jsem prožila. Myslel, že přeháním. Prý jako vždycky! Druhý den se situace opakovala. Hned, jak jsem usedla v práci ke stolu, začalo kýchání.

Kolegyně mi už nepřály zdravíčko, jen nechápavě kroutily hlavami. Štvala jsem je, to člověk pozná. Ale co jsem měla dělat?

Kytičky voněly až moc

„Vezmi si nějaký prášek, máš určitě alergii!“ navrhla Linda a hned v kabelce vyštrachala nějaké pilulky. Prý je nosí stále u sebe, kdyby ji bodla včela. Spolkla jsem rovnou dva a opravdu, kýchala jsem o dost méně! Ale chtělo se mi spát. Byla jsem jako ve snu.

Úplně utlumená. Při odchodu domů jsem si přičichla ke krásně rozkvetlému kaktusu. Ten, a asi dvacet dalších kytek, tady pěstovala Eva, jedna z kolegyň, které tu původně sídlily bez nás, přivandrovalkyň.

„Krása, viď?“ chlubila se svými pěstitelskými úspěchy a hned mi ukazovala další. Kávovník, orchidej a kdo ví, co ještě. Než dokončila přednášku o pravidelné zálivce, kýchala jsem znovu jako o závod. Teprve v tu chvíli mi to došlo.

Jsem alergická na ty její zpropadené kytky! To kvůli nim trpím jako zvíře a všichni mě už pomalu nenávidí!“

Místo jedu jsem použila čistič

Bez zbytečného otálení jsem to Evě řekla. Že s těmi jejími kytkami nemohu v jedné místnosti být! Myslela jsem, že se mi omluví za potíže, které mám, ale ona se naštvala. Prý ty kytky jsou celý její život a nikdy se jich nevzdá! „Tak se odstěhuj.

Třeba na chodbu!“ vyštěkla na mě a uraženě odešla. Zůstala jsem s těmi kytkami úplně sama. Všude bylo ticho jako v hrobě. Jen moje kýchání se rozléhalo po prázdných chodbách. Usedla jsem znovu k pracovnímu stolu a zadala heslo: jedy.

Rozhodla jsem se ty kytky zničit. Zlikvidovat! Bylo mi jich líto, ale jinak to nešlo. Buď ony, nebo já! Na internetu jsem toho moc nenašla. Za svůj ošklivý úmysl jsem se styděla stále méně.

Vlastně skoro vůbec… Zklamaná z neúspěchu jsem si ještě odskočila umýt ruce. Zrak mi padl na nějaký čistič WC! Byla na něm lebka, jako že je nebezpečný, či co.

Kýchání mě přešlo

Nadšeně jsem poloprázdnou lahev popadla a spěchala ke květináčům. „Promiňte mi to,“ odprosila jsem kytičky a nakapala k nim trochu toho čističe. Nic se nedělo! Asi za půl hodiny jsem si šla domů odpočinout. Ráno jsem si nesla pár svých čisticích prostředků.

Ten na vany měl určitě zabrat! Hned na prahu kanceláře jsem uslyšela křik. Hysterické výkřiky! Kolegyně Eva pobíhala po kanceláři a doslova šílela! Kvůli kytičkám.

Všechny byly žluté a bez známek života… „To je mi líto, Evičko,“ řekla jsem jí falešným hlasem a ona se na mě důvěřivě zadívala: „Ty mi rozumíš, viď, jsi tak hodná!“ Výčitky svědomí jsem necítila. K podlému skutku mě dohnala kolegyně.

To ona by si měla smrt svých kytiček vyčítat! Hlavní bylo, že už jsem nekýchala!

Miluše S. (57), Aš

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.