Domů     V kanceláři jsem kytky nesnesla
V kanceláři jsem kytky nesnesla
5 minut čtení

Kvůli úsporám jsme se museli sestěhovat ze dvou kanceláří do jedné. Nic mi nevadilo, jen spousta kytek v květináči. Kýchala jsem kvůli nim celý den!

Alergiemi jsem nikdy netrpěla a dokonce je považovala za takový moderní výmysl. Kdo neměl nějakou nesnášenlivost, nebo přímo alergii, jakoby nežil! Každá z mých kolegyň něco měla. Jedna nesnesla lepek, další zase mléčné výrobky. Dříve to byl pyl nebo prach, nyní zase tohle!

Spokojená jen chvíli

Mně nevadilo zhola nic. Tedy, dokud nenastalo velké stěhování. „Sbalte si dámy věci, zítra se stěhujete!“ nakouknul do dveří náš šéf a hned zase zmizel. Určitě proto, abychom se na nic nestihly zeptat!

Seděly jsme pohromadě tři ženské a až doteď byly celkem v pohodě. Možná proto, že jsme měly věkové rozestupy, jak říkala nejstarší z nás, Olina. Nejmladší Linda se hned vydala na výzvědy a přišla s celkem dobrou novinou. „Nemusíme se prý bát!

Sestěhují nás ke kolegyním z prvního patra, místa je tam dost! Naše patro se celé zavře. Chtějí ušetřit za nájem!“ oznamovala a já si oddechla. Trochu jsem se bála o svoji židli.

O týden později jsem s krabicí svých osobních věcí usedla k novému stolu hned u okna. Dostala jsem nejhezčí místo a byla náramně spokojená.

Chřipka to nebyla

„Vlastně jsem si polepšila,“ pomyslela jsem si optimisticky a netušila, co mě čeká. Ještě týž den! „Hepčí!, hepčí!“ kýchala jsem jako o život a nestačila si utírat slzy z očí. Zprvu jsem myslela, že se o mě pokouší chřipka nebo nastuzení, ale ne.

Nic mi nebylo, jen v nose mě strašně šimralo. Oči mi zrudly a celý make-up odnesl pot, který se mi perlil na čele. Z té námahy. Ono to kýchání dá člověku zabrat! Domů jsem se ploužila úplně vyčerpaná. Těšila jsem se, že ulehnu do postele a odpočinu si.

Ale k mému překvapení mi nic nebylo. Po kýchání ani památky! Ani manžel mi neuvěřil, jak zlý den jsem prožila. Myslel, že přeháním. Prý jako vždycky! Druhý den se situace opakovala. Hned, jak jsem usedla v práci ke stolu, začalo kýchání.

Kolegyně mi už nepřály zdravíčko, jen nechápavě kroutily hlavami. Štvala jsem je, to člověk pozná. Ale co jsem měla dělat?

Kytičky voněly až moc

„Vezmi si nějaký prášek, máš určitě alergii!“ navrhla Linda a hned v kabelce vyštrachala nějaké pilulky. Prý je nosí stále u sebe, kdyby ji bodla včela. Spolkla jsem rovnou dva a opravdu, kýchala jsem o dost méně! Ale chtělo se mi spát. Byla jsem jako ve snu.

Úplně utlumená. Při odchodu domů jsem si přičichla ke krásně rozkvetlému kaktusu. Ten, a asi dvacet dalších kytek, tady pěstovala Eva, jedna z kolegyň, které tu původně sídlily bez nás, přivandrovalkyň.

„Krása, viď?“ chlubila se svými pěstitelskými úspěchy a hned mi ukazovala další. Kávovník, orchidej a kdo ví, co ještě. Než dokončila přednášku o pravidelné zálivce, kýchala jsem znovu jako o závod. Teprve v tu chvíli mi to došlo.

Jsem alergická na ty její zpropadené kytky! To kvůli nim trpím jako zvíře a všichni mě už pomalu nenávidí!“

Místo jedu jsem použila čistič

Bez zbytečného otálení jsem to Evě řekla. Že s těmi jejími kytkami nemohu v jedné místnosti být! Myslela jsem, že se mi omluví za potíže, které mám, ale ona se naštvala. Prý ty kytky jsou celý její život a nikdy se jich nevzdá! „Tak se odstěhuj.

Třeba na chodbu!“ vyštěkla na mě a uraženě odešla. Zůstala jsem s těmi kytkami úplně sama. Všude bylo ticho jako v hrobě. Jen moje kýchání se rozléhalo po prázdných chodbách. Usedla jsem znovu k pracovnímu stolu a zadala heslo: jedy.

Rozhodla jsem se ty kytky zničit. Zlikvidovat! Bylo mi jich líto, ale jinak to nešlo. Buď ony, nebo já! Na internetu jsem toho moc nenašla. Za svůj ošklivý úmysl jsem se styděla stále méně.

Vlastně skoro vůbec… Zklamaná z neúspěchu jsem si ještě odskočila umýt ruce. Zrak mi padl na nějaký čistič WC! Byla na něm lebka, jako že je nebezpečný, či co.

Kýchání mě přešlo

Nadšeně jsem poloprázdnou lahev popadla a spěchala ke květináčům. „Promiňte mi to,“ odprosila jsem kytičky a nakapala k nim trochu toho čističe. Nic se nedělo! Asi za půl hodiny jsem si šla domů odpočinout. Ráno jsem si nesla pár svých čisticích prostředků.

Ten na vany měl určitě zabrat! Hned na prahu kanceláře jsem uslyšela křik. Hysterické výkřiky! Kolegyně Eva pobíhala po kanceláři a doslova šílela! Kvůli kytičkám.

Všechny byly žluté a bez známek života… „To je mi líto, Evičko,“ řekla jsem jí falešným hlasem a ona se na mě důvěřivě zadívala: „Ty mi rozumíš, viď, jsi tak hodná!“ Výčitky svědomí jsem necítila. K podlému skutku mě dohnala kolegyně.

To ona by si měla smrt svých kytiček vyčítat! Hlavní bylo, že už jsem nekýchala!

Miluše S. (57), Aš

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může