Bylo to až děsivé. Vyšla jsem ze dveří bytu a potkala samu sebe! Sousedka změnila účes a koupila si stejné šaty jako já. Nikdo nás od sebe nerozeznal!

Stěhování není nikdy žádná příjemná záležitost. Vždyť proto se říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Já měla pocit, že mě změna bydliště úplně odrovná. Trvalo neskutečně dlouho, než jsem si zvykla na nové bydlení, nové sousedy a zcela nový život.

Jen zapsat všude novou adresu, chodit jinou cestou do práce a taky potkávat úplně nové lidi, mi dělalo docela problémy. Možná to bylo tím, že jsme si prostě zvykat nechtěla!

Začátky v novém bytě byly těžké

Po odchodu dětí nám byl s manželem už dlouho náš byt velký. A taky drahý. „Zbytečně platíme nájem, přestěhujeme se do menšího!“ zavelel jednou Roman, a jak bylo jeho zvykem, nečekal na můj názor. Prostě bylo rozhodnuto! Byla jsem proti.

Svůj starý byt jsem měla moc ráda. Ke každému koutku se vázaly nějaké vzpomínky. Na futrech dveří v kuchyni byly čárky, kde jsem zaznamenávala výšku dětí, jak rostly.

A v koupelně pár prasklých dlaždic, to když syn hledal za nimi poklad… Nakonec jsem musela souhlasit, manželovy pádné argumenty byly víc než rozumné. Na nějaké moje city on prostě nikdy nedal. Že přijde stěhování tak rychle, jsem nečekala.

Nebyla na to připravená! Nový byt v paneláku nebyl špatný, ale připadal jsem si v něm trochu jako v kleci. Byla jsem vděčná nové sousedce, která nám přinesla na uvítanou čerstvě upečený koláč a taky pěknou řádku drbů.

Sousedka mi byla zprvu sympatická

„Dávejte si pozor na tu ženkou z přízemí. Je to pěkná potvora! Každého pomluví, na nikom nenechá nit suchou!“ začala líčit Dáša a hned v zápětí nám vyprávěla o dalších nájemnících. O vdovci s třemi dětmi, kterému občas pomáhala s domácností.

A také o osamělé babičce, kterou chodil vnuk navštěvovat, jen když dostala důchod. Byla mi sympatická. Zdála se mi být upřímná a srdečná. Ani mě nenapadlo, jak moc se mohu mýlit! S upovídanou Dášou jsem se začala kamarádit.

Občas jsme si daly kafíčko a skoro každý den taky cigaretku na balkóně. Byla sama bez manžela a v invalidním důchodu. Měla na mě čas úplně vždycky! Probraly jsme všechny novinky, politiku a slevičky.

Ani jsem si nevšimla, že čím dál víc pokukuje mlsně po mém Romanovi. Vyptávala se mě na něho skoro pořád. Co rád jí, jak nám to spolu klape a zda mi byl někdy nevěrný. Jako bych to mohla vědět!

Sváděla mi manžela

To je přece jasná věc, že žádná ženská si nepřipustí, že by zrovna ten její zahýbal. A přece věrného chlapa sotva nejdete! Můj Roman nebyl nikdy žádný krasavec, ale teď ke stáru se stal z něho pěkný chlap.

Na rozdíl od jeho vrstevníků neměl pivní mozol a jeho holá hlava byla opravdu sexy! Navíc nebyl žádný podrazák! Jednou, když jsem se chystala zabouchat na zeď, aby přišla Dáša na kafe, mě popadl za loket.

„Počkej, musím ti něco říct!“ zašeptal tajemně a potom pokračoval: „Dáša za mnou přišla dopoledne a měla takové divné řeči. Nejdřív prý, jak nám to spolu klape. A potom, zda bych neuvítal nějakou změnu!“ Koukala jsem na Romana jako by spadl z višně. Dáša?

A tohle? Asi si něco namlouvá! Nebo že by chtěl, abych na něho žárlila? Nechtěla jsme ho urazit a tak mu to nevyvracela.

Měla stejný účes i šaty

Dášu jsem na kafe toho dne nepozvala a Romanovi slíbila, že si na ni budu dávat pozor! Hned ráno mě ale čekalo velké překvapení. Při odchodu do práce jsem potkala na chodbě Dášu. Vlastně, potkala jsem svoji dvojnici!

Dáša se nechala ostříhat a obarvit na stejnou barvu, jako já. Byla trochu štíhlejší a o pár let mladší. I přesto jsme si byly neuvěřitelně podobné! „Ahoj, včera jsem byla u kadeřníka, hezké viď?“ naparovala se, ale já neměla čas s ní mluvit.

Pospíchala jsem pracovat! Celý den jsem nemyslela na nic jiného, než na ni. Byla to pěkná drzost, opičit se po mně! Odpolední setkání bylo snad ještě horší. Dáša měla na sobě stejné šaty jako já. Byly jsme jako nějaká dvě obstarožní dvojčata!

I manžel byl konsternován. Nevěděl, zda Dášiny změny pochválit, nebo se kvůli nim zlobit.

Musela jsem zabojovat

„Není ona trochu bláznivá?“ ptal se večer opatrně, a když jsem jen pokrčila rameny, dodal: „Ale sluší jí to! Je to kus! Vypadá, jako ty zamlada! “ Tak tentokrát jsem zbystřila. Manželovi se líbí až moc. Já byla v práci celý den a nemohla ho hlídat.

A ona ho bude moct celý den nerušeně obluzovat? To si nemohu nechat líbit! Jenže, zakázat jsem Romanovi nic nemohla. A Dáše už teprve ne! „Budu muset zabojovat,“ umínila jsem si a začala si plánovat, co podniknu.

V práci jsem si nahlásila dovolenou a hned ráno vyzvedla z konta peníze. Chystala jsem se taky ke kadeřníkovi a na nákupy. Jako proradná Dáša! Když si ona začala hrát na mně, já si zahraju na někoho jiného. Změním sama sebe k nepoznání! Uvidíme, které z nás dá můj manžel přednost!

Změna se manželovi líbila

Několik hodin v nejdražším kadeřnictví ve městě se vyplatilo. Nechala jsem si prodloužit vlasy a obarvit z blond na rezavo. Taky mě nalíčili a poradili, co koupit na sebe. Sama sebe bych málem nepoznala!

Vysoké podpatky mi dělaly zprvu dost potíže, ale opravdu mi slušely. Za trochu bolesti mi to stálo! Cítila jsem se jako úplně jiný člověk. Nechápu, jak je to možné, ale opravdu to bylo tak. Jako bych změnila identitu, či co!

Cestou domů jsem koupila chlebíčky a šampaňské. V plánu bylo mého manžela ohromit. Šokovat. A taky svést! Ani jsem se nemusela moc snažit, aby mi všechno vyšlo. Jen pořadí bylo jiné… Ráno jsem mohla spokojeně odejít do práce, ale nedalo mi to.

V novém oblečení a s jiným účesem jsem zazvonila na Dášu. Otevřela mi rozespalá, ještě v pyžamu. Byly na něm medvídci a včelky!

Na chaloupce je nám lépe

Kdybych na ni neměla vztek, musela bych přiznat, že je docela roztomilá, potvora jedna! „Dobrý den, co si…“ začala, než jí došlo, že jsem to já! Neznámá osoba změněná k nepoznání! „ Hanko, jsi to ty? Vůbec jsem tě nepoznala!“ vydechla překvapeně.

A potom už jen dlouho mlčela. Asi jí došlo, co ta moje změna pro ni znamená. Vyhlášení války! „Jo, jsem to já. Jen doufám, že odpoledne z tebe nebude taky zrzka. A od mého muže dej ruce pryč. Nebo uvidíš!“ sykla jsem na ni a už se s ní nebavila.

Společná kafíčka i cigaretky nám skončily. Nejen kvůli ztracené důvěře, ale i kvůli našemu stěhování. Byt jsme nechali dceři a koupili malou chaloupku na venkově. Ještě před tím jsem obešla všechny sousedy. To abych nenatrefila na nějakou další chtivou ženskou!

Hanka N. (57) Jablonec nad Nisou