Domů     Toužila jsem po domácích mazlíčcích, ale připravili mi samé trápení
Toužila jsem po domácích mazlíčcích, ale připravili mi samé trápení
5 minut čtení

Už jako malá holka jsem vždycky toužila po tom, mít doma psa a kočku, třeba i kanárka. Když se mi to mohlo splnit, začaly nás stíhat samé tragédie.

Mí rodiče měli doma rádi pořádek. Dá se říct, že byli pořádkem přímo posedlí, zejména otec, voják z povolání, ale matka mu horlivě sekundovala. V tomhle směru se tedy našli. Ale já jsem po nich tuhle vlastnost nepodědila. A miluju zvířata.

Celé dětství jsem prožebrala, abych mohla mít alespoň morče, ale zakázali mi všechno. Zvířata dělají nepořádek a prý bych se o ně stejně nestarala a pak taky brzy umírají, bylo by mi to líto a nakonec bych tím ještě trpěla.

V tom posledním měli pravdu, dnes mi to připadá skoro jako proroctví. Kruté proroctví. Skoro ortel.

Rychle z domu!

Vdala jsem se mladá. Už v devatenácti letech. Ani jsem nemusela, ani jsem nebyla zvlášť zamilovaná, ale Karel byl sice o hodně starší, ale hodný a co mě na něm ale neodolatelně přitahovalo, byla jeho náklonnost ke zvířatům.

Ne že by zrovna toužil po zvěřinci, ale tak trpělivě poslouchal a přikyvoval, když jsem o své touze mít někdy doma hodně zvířat, až mě přesvědčil, že on je pro mě prostě tím pravým.

Možná byl i sám překvapen, když jsem ho o ruku požádala já, ale líbila jsem se mu, později se přiznal, že se k tomu kroku také chystal, ale netroufal si, přeci jen nebyl žádný krasavec a s odřenýma ušima vychodil učňák, ale předběhla jsem ho a on byl celý šťastný.

A měl za městem po rodičích domek, sice starý a malý, ale trpělivě ho opravoval a já jsem si hlavně malovala jak krásný zvěřinec si pořídím.

Moje frustrace, to strádání během celého dosavadního života bez roztomilých živočichů kolem mě, to všechno už volalo zoufale po nápravě.

Hřbitůvek rostl

První byl křeček, toho jsem si k Karlovi přinesla vlastně hned první den, jak jsem byla natěšená a to bylo ještě před svatbou. Ta se konala z měsíc a hned potom jsem si vzala dvě koťátka z útulku. A za další měsíc psa. Krásnou fenku čivavy.

Ráda bych chtěla většího psa, ale Bára na mě tak smutně v útulku koukala, že jsem neměla srdce ji odmítnout. A ke svatbě jsem dostala svatebním darem papouška! A rovnou to byl žako, krasavec, který se prý snadno naučí mluvit!

Byla jsem v sedmém nebi a ten ráj trval dva roky. Pak umřel křeček, což u těchhle zvířátek není nic neobvyklého, nedožívají se obvykle víc jak tří let. Pohřbili jsme ho na zahradě.

Netušila jsem, že je to jen začátek a že náš hřbitůvek se bude tak smutně rozrůstat.

Jedno za druhým

Nevěřila jsem vlastním očím, když naší malou Báru na procházce u rybníka unesl orel. Dodnes slyším šustot těch křídel a její pištění.

Už jsem ji nikdy neviděla a vím, že se marně utěšuji představou, že za kopcem orel Báru pustil na zem a ona utekla, nebo že ona orla kousla, nebo se zkrátka jinak dostala pryč a někdo si ji vzal domů. Asi už nežije a na naší zahrádce má křížek.

Sled tragických událostí našich zvířat pokračoval neskutečnou nešťastnou náhodou, když na Micku, naši kočičku, spadla z mrazáku lednice velká krůta, kterou jsem chtěla upéct. Zabila ji na místě.

Do toho začal být žako, kterému jsme říkali Ferda, pěkně drzý a útočil na Lízinu, druhou kočku. Chystala se mít koťata a on to nějak nelibě nesl. Byl zvyklý lítat po pokoji a museli jsme dávat pozor, aby se s Lízou nedostal do křížku.

Když byl dlouho zavřený v kleci, strašně vřeštěl a nadával, to se nedalo vydržet. Snad proto Líza utekla, chtěla asi vrhnout někde v klidu. Našli ji přejetou na silnici u kukuřičného pole. Dvě koťátka zázrakem přežila a já je umělou výživou vypiplala.

Pořídila jsem nám psa, rovnou německého ovčáka, aby se případnému dravci ubránil, ostatně spíše aby si to takový dravec rovnou s útokem rozmyslel. Byla to taky fenka, byla starší a měla policejní výcvik. Jmenovala se Asta.

Byla taková ostrá, ale k nám se chovala korektně, věděla, že jsme její smečka. Do té ovšem nepatřil podle jejího názoru náš žako, který ji lezl od počátku na nervy.

Byla už starší a nevrlá a žako Ferda asi taky méně pozorný, když jednoho dne Asta papouška, právě, když zobal zbytky z její misky, bleskovým skokem dostala a jedním pohybem mu ukousla hlavu.

Byli jsme smutní, ale nevyčítali jsme jí nic, protože je to přeci příroda, jsou to jen zvířata, nemůžou za svoje instinkty. Sama Asta ale smutná byla, nemohli jsme tomu uvěřit, ale dělala si výčitky sama, přestala prakticky žrát a ze čtrnáct dní pošla.

Děti chtějí mazlíčky

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, dostala jsem strach. Co když naším domem obchází smrt tak vytrvale, že zasáhne i přímo nás. Hlavou se mi mihla myšlenka na potrat, ale opravdu jen mihla. Lenka se narodila zdravá a za další dva roky Martin.

Mezitím nám jednu kočičku před domem opět přejeli a druhá zemřela na nějaký nádor. Bojí se mít jakékoliv zvíře. Mé děti ale rostou a žadoní. Nemám to srdce je stále odmítat. Říkám si, že nakonec budou mít snad větší štěstí než já.

Slíbila jsem jim, že až bude náš tatínek Karel v důchodu, pořídíme si pejska. Ten termín se ovšem celkem rychle blíží, tak mi občas běhá mráz po zádech. Ale zároveň se celkem těším. Přeci nemůžeme mít celý život takovou strašnou smůlu na zvířata.

A když, tak je obrečíme a přijdou nová. Nakonec, smrt k životu patří, to se nedá nic dělat.

Johana (48), České Budějovice

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Rozvod je hodně bolavá záležitost. Kdo si jím prošel, snad mě pochopí. Měla jsem pocit, že už budu jen nešťastná. Tolik jsem se mýlila. Neunesla jsem rozvod. Bez mučení to přiznávám. Dnes už ano! Chovala jsem se jako šílená, připadala jsem si nepopsatelně ukřivděná. A to jsem tedy byla. Můj muž mi utekl s milenkou ve věku naší dcery, bylo jí dvacet, naší dceři Alici devatenáct. Málem jsem se z 
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Mistr Frabato: Český mág světového renomé!
enigmaplus.cz
Mistr Frabato: Český mág světového renomé!
Důkazem toho, že i v Čechách se rodí novodobí čarodějové, je František Bardon (1909–1958), přezdívaný mistr Frabato či Arion. [gallery ids="158583,158585,158584"] Jeho sláva dosáhla i daleko za
Dovolená v Turecku: Od odpočinku až po zážitkové výlety
nejsemsama.cz
Dovolená v Turecku: Od odpočinku až po zážitkové výlety
Turecko není zdaleka jen azurové moře a hřejivé sluneční paprsky až do podzimu. Vyjeďte si na lodní výlet po řece, nebo se vydejte za historickými památkami, kterých tu není málo. Istanbul Hlavní město Turecka je Mekka byzantských kostelů, barevných bazarů, trhů s kořením a osmanských mešit. Tohle v plážovém letovisku prostě nezažijete! Silnou duchovní energií na vás dýchne Modrá mešita i Chrám Hagia Sofia, jehož
Stonehenge: Věčná záhada prehistorického kolosu – Dílo obrů, trpaslíků, nebo snad mimozemšťanů?
epochaplus.cz
Stonehenge: Věčná záhada prehistorického kolosu – Dílo obrů, trpaslíků, nebo snad mimozemšťanů?
Ačkoli dnes máme k dispozici ty nejmodernější vědecké metody, stále nevíme, kdo a proč nechal postavit Stonehenge v Anglii. Prozradí nám někdy své tajemství? Tento komplex menhirů a kamenných kruhů, zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO, je tak stále obestřen záhadami, na které historikové, archeologové i astronomové celá staletí marně hledají odpověď. Stonehenge je majestátním
Znázornění odolnosti: Victorinox Pro Air GMT Automatic
iluxus.cz
Znázornění odolnosti: Victorinox Pro Air GMT Automatic
Společnost Victorinox dnes uvedla na světové trhy hodinky Air Pro GMT Automatic, které jsou připraveny ke vzlétnutí do nebes a zároveň jsou příkladem závazku značky ke kvalitnímu řemeslnému zpracování
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Alexandr Hamilton: Chudý imigrant založil první americkou banku
historyplus.cz
Alexandr Hamilton: Chudý imigrant založil první americkou banku
Malý Alexandr sklopí zrak a zakouká se na svoje staré ošoupané boty. Srdce se mu rozbuší a jeho bledá pleť zrudne hanbou. Nechce už dál poslouchat ty jízlivé řeči o své matce. Přidá proto do kroku, aby byl doma… Píše se rok 1789 a Amerika se stále vzpamatovává z války za nezávislost. I když boje skončily
Miláčka má Rusevová v cizině?
nasehvezdy.cz
Miláčka má Rusevová v cizině?
Herečka Anežka Rusevová (38) ze seriálu ZOO Nové začátky je v poslední době jako vyměněná. Zdá se, že opět hubne, aby měla ještě štíhlejší postavu. prozradila, že ze skříně vyházela neforemné obl
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Analýza DNA jako nástroj pro identifikaci obětí hromadných katastrof
21stoleti.cz
Analýza DNA jako nástroj pro identifikaci obětí hromadných katastrof
DNA neboli deoxyribonukleová kyselina je obsažena v každé tělní buňce a nese genetický materiál jedince, který se předává při rozmnožování z rodičů na potomky. Analýza DNA pak slouží k určení fyziolog
Dýňová polévka s karotkou
tisicereceptu.cz
Dýňová polévka s karotkou
Dýňová polévka je výtečná, sytá, lehce stravitelná a hotová rychle a prakticky bez námahy. Suroviny na 4 porce 1 dýně Hokaido 2 karotky 50 g másla 1 cibule 1 l zeleninového vývaru sůl, pep
Indické Trump Towers se chlubí opulentními penthousy
epochalnisvet.cz
Indické Trump Towers se chlubí opulentními penthousy
Dvojice mrakodrapů, které vyrůstají v Novém Dílí, nabídnou nevšední exkluzivitu a přepych. Není tedy divu, že je o tyto luxusní rezidence v hodnotě od jednoho do patnácti milionů dolarů velký zájem. Věže nabídnou svým obyvatelům také veškerý servis a zázemí, pro ty nejmovitější rezidenty jsou tu pak také čtyři rozlehlé penthousy. Dvě nové věže
Jak mě snacha chtěla vyštípat z domu
skutecnepribehy.cz
Jak mě snacha chtěla vyštípat z domu
Trápila jsem se otázkou, zda mladým vyklidit pole a nechat jim svůj dům, nebo zůstat a bojovat. Nakonec jsem se rozhodla. Nikam se nehnu! Už zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu břečku do dřezu a znovu zapnula rychlovarnou konvici – ani ťuk. Pustila jsem televizi – ticho a tma jako v hrobě. Chtěla jsem rozsvítit.