Domů     Tajemná cesta vlakem
Tajemná cesta vlakem
5 minut čtení

Možná, že někde kolem nás existují brány, kterými se dá vstoupit do jiných rozměrů. Záhadný vlak nás odvezl do úplně cizího světa.

Kdykoliv někomu vyprávím, co se mně a mému manželovi Adamovi stalo před deseti lety během cestování po Slovensku, tak mi nevěří nebo si myslí, že si dělám legraci.

Občas někdo suše podotkne, že jsme ten večer možná vypili alkoholu více než je zdrávo, a pak nám už mozek správně nefungoval a fantazie naopak pracovala přes míru.

My s Adamem ale víme jistě, že jsme ten večer nevypili ani kapku a že jsme skutečně tu nevysvětlitelnou hrůzu prožili na vlastní kůži.

Nevěděli jsme, kam jít dál

Jak už jsem zmínila v úvodu, byli jsme tehdy s mužem na dovolené na Slovensku. Měli jsme v oblibě se vždycky po nějaké sousední zemi toulat jen tak. Dělali jsme to tak rok co rok od doby, kdy jsme se poznali a stále nás to bavilo.

Auto jsme nechávali doma, využívali jsme vlaky a autobusy, občas jsme i stopovali. Chodili jsme také hodně pěšky. Na jedné z takových túr se nám však stala velká nepříjemnost. Ztratili jsme orientaci a dlouho jsme bloudili lesem.

Zejména mě se trochu zmocňovala panika, protože se začínalo pozvolna stmívat. Také se značně ochladilo a zvedl se vítr. Ulevilo se mi až ve chvíli, kdy jsme zahlédli mezi stromy nějaké světlo.

Opuštěné nádraží

Sešli jsme dolů z kopce a ocitli jsme se na malém nádraží. Stál tam motorový vlak, připravený k odjezdu. Adam se snažil zorientovat, kde to jsme, ale všechno bylo nějaké zmatené. Název toho nádraží, ani vyvěšená mapa vesnice, mu nic neříkal.

Na internet jsme se podívat nemohli, ani jeden z nás jsme na mobilu neměli signál. Ještě podivnější ale bylo, že na nádraží vůbec nikdo nebyl. Jediný člověk, kterého jsme viděli, byl strojvůdce v kabině toho malého motoráčku. I když nám to přišlo podivné, rozhodli jsme se, že vlakem někam popojedeme.

Vlak se rozjel neznámo kam

Adam zabouchal na okno, aby se muže zeptal, kam a kdy vlak pojede, ale postarší strojvůdce se na nás jen podíval a pak naznačil, abychom nastoupili. Podívali jsme se s manželem na sebe, pokrčili rameny a nakonec jsme do vlaku vlezli.

Jen, co jsme se usadili na lavici v malé kabině, vlak se rozjel do temné krajiny. S manželem jsme to vnímali jako malé dobrodružství, že jedeme neznámo kam. Zároveň jsme si ale byli jistí, že musíme dorazit někam, kde bude civilizace a další přípoj.

Ničemu jsme nerozuměli

Jeli jsme asi deset minut bez jediné zastávky, pak jsme konečně zastavili na nějakém větším nádraží. Čekali jsme, až nastoupí nějací další lidé a motorák se znovu rozjede, ale když se nic z toho nedělo, pochopili jsme, že tady vlak končí. Vystoupili jsme.

Opět jsme se ocitli na malém nádraží, jehož název nám nic neříkal. Na rozdíl od stanice, odkud jsme vyjeli, tu ale byli alespoň nějací lidé. Vypadali však hodně divně, jako by byli z jiné doby. Jejich oblečení připomínalo předválečné období.

Byli jsme naprosto bezradní

Manžel oslovil jednoho staršího muže. Zkusil to slovensky, ale muž na něj jen podivně koukal, nic neříkal, jako by mu vůbec nerozuměl. Manžel znal více jazyků, mimo jiné angličtinu, němčinu nebo francouzštinu, ale ani na jeden z nich ten starší pán nereagoval.

Připadali jsme si jako v nějakém šíleném, tajemném snu. Nevěděli jsme, kde se nacházíme a kolem dokola nebyl nikdo, kdo by nám to objasnil nebo nám nějak pomohl. Zmocňovala se mě ještě větší panika, než když jsme předtím bloudili v lese.

Manžel mě uklidňoval, že se to všechno určitě nějak vysvětlit, když vtom jsme zaslechli, jak znovu naskočil motor u vlaku, který nás na tohle nádraží přivezl. Vypadalo to, že se bude vracet zpátky.

Opět jsme byli jediní cestující

Aniž bychom si s manželem cokoliv řekli, rozběhli jsme se k němu. Nikdo jiný z lidí na nádraží nás nenásledoval. Než jsme nastoupili, udělal si manžel několik fotografií na mobil, aby tu záhadu později mohl vyřešit.

Za pár minut už nás vlak odvážel na původní místo, odkud jsme vyjeli. Tam jsme se dlouho nezdržovali a vydali jsme se po silnici, která vedla od nádraží. Šli jsme zhruba půl hodiny, než se objevilo jedoucí auto. Zamávali jsme, řidič nám naštěstí zastavil.

Asi jsme museli vypadat hodně zoufale a vyděšeně, protože řidič, aniž bychom ho o to požádali, byl tak hodný, že nás dovezl až do našeho hotelu, vzdáleného téměř dvacet kilometrů.

Odpovědi se nikdy nedozvím

Cestou jsme se ho vyptávali na ono tajemné nádraží, ale muž vůbec netušil, o čem to mluvíme. Manžel mu chtěl ukázat fotky v mobilu. Ke svému překvapení ale zjistil, že tam žádné snímky nejsou! Dodnes netušíme, co se nám to vlastně tu noc přihodilo.

Adam tvrdí, že jsme se dostali do nějaké časové smyčky. Náš kamarád, kterého zajímají věci mezi nebem a zemí, a je jedním z mála, kdo nám tu děsivou příhodu věří, zase říká, že jsme překročili hranice mezi dvěma světy. Jedno vím určitě – že se nám to nezdálo. Ten vlak, obě nádraží i ty podivný lidi budu mít před očima už navždy.

Dagmar B. (60), západní Čechy

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Nemám ponětí, co mě to tehdy napadlo. Vlastně za to může moje kamarádka, která vědmy navštěvuje pravidelně již několik let. Trochu jsem se bála, co by mi karty mohly prozradit, takže jsem se takovým věcem vždy vyhýbala. Markéta byla mým opakem. Nedokázala udělat jediné vážné rozhodnutí, aniž by předtím navštívila kartářku. Když jsem se ke kamarádce před časem chystala, vyloženě mě prosila, abyc
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud