Váha se mu zvyšovala snad každým dnem. Cpal se bonbóny, čokoládou a dortíky. Na zeleninu a ovoce neměl chuť. Manžel nejedl nic jiného, než sladkosti. Potřeboval radikální léčbu!

Z manžela jsem v posledních týdnech viděla jen záda, protože měl hlavu stále v ledničce. Každý týden o něco přibral. Nejdřív jsem mu jeho novou vášeň pro sladké tolerovala. On musel mít vždycky něco extra!

Kdysi skákal na laně z mostu, než si rozbil hlavu o kámen. Nahlásil totiž menší váhu, než doopravdy měl a lano nevydrželo… Tentokrát to byla konzumace sladkostí. Přestal jíst maso, chleba i zeleninu. Prostě nic, kde nebyl cukr. Hodně cukru!

Nemohl se hýbat

„Luboši, dostaneš cukrovku. To přece nemůže být zdravé, sníst tolik toho bílého jedu!“ domlouvala jsem mu. Vždycky jen mávnul rukou. Jako že mu mám dát pokoj! V ledničce hledal dortíky, zmrzlinu a všechno, co měl rád.

Ve spíži zase med, čokoládu, bonbóny a sušenky. Bylo marné mu vzdorovat. Jednou se shýbnul a ruplo mu v zádech. Nemohl se narovnat! Řekla jsem si, že ho z těch sladkostí vyléčím. Ale jak? Rozhodla jsem se mu je zošklivit. Znechutit!

Zatoužil po salátu

Šodó na buchtičky, koláč, roláda, puding. Marmeláda, kakao, palačinky. Všechno jsem přesladila. Bylo to přímo odporné! Manžel nejdřív všechno snědl s nadšením. Ale potom se i jemu udělalo špatně od žaludku. „Marto, co říkáš.

Nezdá se ti ten dort nějaký až moc sladký?“ Zeptal se důvěřivě. Přemohla jsem se a ukousla. „Ne, vůbec ne, naopak. Málem jsem ho zapomněla osladit!“

On jen kývnul hlavou a snědl celou půlku. V noci mu bylo zle. Moc zle! Málem jsme volali sanitku. Ráno mě čekalo překvapení. „Proč není v ledničce zelenina? Dal bych si nějaký salátek…“ řekl a já zaplesala. Moje drastická léčba zabrala!

Marta S., (73), Třeboň