Domů     Dcera mě zavrhla na dlouhých dvacet let
Dcera mě zavrhla na dlouhých dvacet let
5 minut čtení

Netušila jsem, kde bydlí či zda je v pořádku. Dcera odešla z domu bez rozloučení a nemluvila se mnou dlouhých dvacet let. Důvod její nenávisti mě šokoval!

Ten zvuk se mi v paměti vrací den co den. Zavírající se dveře. Klapnutí a potom už jen ticho. Ticho, které změnilo můj život na dlouhých dvacet let. Tenkrát jsme se s dcerou pohádaly. Hodně hlasitě a nenávistně. Křičela na mě, že za všechno můžu já!

Pořád dokolečka jsem se ptala, co se stalo? O čem je řeč? Ale ona jen křičela a křičela.

Mého přítele neměla ráda

„Jen se nedělej. Moc dobře víš, co se tady děje. Kdybys nebyla tak zaslepená!“ byla její poslední slova, která jsem od ní slyšela. Skoro nic si s sebou nevzala. Jen pár kousků oblečení, doklady a telefon.

Zbylo toho po ní hodně, od počítače a kytary, přes nejrůznější módní výstřelky po hudební věž a klavír. Takový ten elektronický. Helenka na něm skládala moc hezké písničky! Studovala tehdy posledním rokem na pedagogické škole.

Do školy šla o rok později a tak už jí táhlo na devatenáct, i když stále vypadala tak na třináct. Drobná štíhlá blondýnka a dětskou tvářičkou. Děti ji milovaly a já ze všech nejvíc! I můj přítel ji měl moc rád a zahrnoval ji dárky i přízní.

Helenka se s ním ale moc nekamarádila. Spíš by se dalo říct, že se Petrovi vyhýbá!

Zůstala jsem sama

„Helenko, Péťa je nešťastný, že ho nemáš ráda, nemohla by ses trochu přemoct a tvářit se na něho mile? Víš, jak moc mi na něm záleží!“ domlouvala jsme jí a ona se zatvářila, jako kdyby kousla do kyselého jablka. Nevšímala jsem ti toho.

Považovala jsem její chování za nějaký pubertální rozmar. S přítelem jsem žila dva roky a byla konečně, po dlouhých letech samoty, moc spokojená. Byl na mě hodný a dost vydělával. Nikdy mi nic ošklivého neřekl ani nevyčetl.

Ani když jsem odřela jeho auto nebo připálila slavnostní oběd! „Lepšího chlapa jsem si nemohla přát,“ myslela jsem si s vděčností. O to víc mě dceřino chování mrzelo. No, Helenka odešla a já zůstala sama.

Vlastně s přítelem, ale ten, k mému překvapení, mě opustil skoro hned po rozepři s dcerou.

Opustil mě beze slova vysvětlení

„Byla jen nevychovaný fracek, dobře že je pryč. Ještě by si na mě něco mohla vymyslet!“ řekl, když jsem mu plačky líčila, co se v jeho nepřítomnosti odehrálo. Petr byl unavený z práce a tak jsem jeho podivné řeči neřešila.

Až v noci, když jsem se převalovala z boku na bok, mi přešla jeho reakce divná. Neutěšil mě, nepohladil, jak měl vždycky ve zvyku. Ani o Helence nikdy takhle ošklivě nemluvil. Ráno, u snídaně jsem se ho na to zeptala. „Proč jsi o mojí dceři řekl, že je fracek?

Myslela jsem, že ji máš rád!“ vyjela jsem na něho, ale on mi neodpověděl. Do týdne se odstěhoval. Beze slova vysvětlení! Žila jsem ze dne na den. Jen do práce a z práce, malý nákup a samota. Přišla jsem i o kamarádky.

Kdo by se chtěl stýkat se zachmuřenou a zatrpklou ženskou? Roky ubíhaly, ale nic se neměnilo. Dcera mě nekontaktovala a já se ji nepokoušela hledat. Jako bych umřela zaživa.

Chtěla jsem umřít

Potom jsem onemocněla a musela do nemocnice. Pořád se říká, že čas zahojí všechny rány, ale já asi byla výjimka. Mně nezahojil čas vůbec nic. Cítila jsem se stále stejně. Špatně! „Mami, vzbuď se!“ uslyšela jsem vedle sebe známý hlas.

Pomyslela jsem si, že se mi to všechno zdá. Mluvila na mě dcera, ale já věděla, že to není možné! „Asi jsem už umřela,“ pomyslela jsem si a pocítila radost, že už mám ten zpackaný život za sebou. „Mami, otevři oči!“ ozvalo se znovu a já poslechla.

Ze zvědavosti, co se děje! Vedle mojí nemocniční postele seděla Helenka. O dvacet starší, ale stále krásná, štíhlá a milá. Nevzala mě za ruku, ani nedala pusu. Jen seděla a mluvila na mě. „Ty ses na mě přišla podívat?“ zeptala jsem se a ona pokrčila rameny.

„Kdyby to záleželo jen na mně, nepřišla bych. Moc jsi mi ublížila. Nikdy ti to neodpustím!“ Opět jsem nechápala, o čem mluví. Zavřela jsem oči únavou. Helenka se asi domnívala, že spím. Začala ke mně tiše hovořit.

Snad není pozdě

„Mami, jak jsi něco takového mohla dopustit? Jak jsi mě mohla předhodit tomu sprosťákovi? Jen aby sis ho udržela!“ Teprve v tuhle chvíli mi došlo, o čem moje dcera mluví. Do teď jsem neměla ani tušení, co se mi přímo před očima odehrává!

Otevřela jsem oči a vyhrkla: „Ale Helenko, já o tom doteď neměla ani tušení. Přísahám!“ Něco v mém hlasu asi přimělo dceru, aby mi uvěřila. Udiveně se na mě zahleděla: „Ale on mi mnoho let tvrdil, že o všem víš.

Že mu musím vyhovět!“ Vjel do mě vztek a také síla, o které jsem myslela, že je dávno pryč. Cítila jsme se najednou zdravá. Připravená k pomstě! Z nemocnice mě propustili na revers.

Vydala jsem alespoň trochu napravit to, co mně, a hlavně dceři, můj bývalý přítel udělal. Podala jsem trestní oznámení a těším se na soud. Snad mu to tam spočítají i s těmi dvacet let starými úroky!

Marie N., (67), Jičín

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
2 minuty čtení
Celé roky jsme žili s tím, že se naše dcera narodila předčasně. Ale co když ne? Co když je jejím otcem někdo jiný? Je směšné, co dokáže život vymyslet. Byla to jen krátká záležitost. Flirt! Krátký románek s kolegou, který byl ženatý. Nečekala jsem od toho nic! Jen vášeň! Až se objevil můj budoucí muž. Během měsíce jsem ukončila vztah s kolegou a začala žít s mužem, do kterého jsem se zamilovala
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.