Domů     Věřím tomu, že do vnučky se převtělila moje babička
Věřím tomu, že do vnučky se převtělila moje babička
4 minuty čtení

Přijdeme jednou na svět znovu? Po své zkušenosti tomu pevně věřím.

Své rodiče jsem měla hodně ráda, ale nejvíc na světě pro mě v dětství a mládí znamenala moje babička Dáša. Vždycky se mě zastávala, měla pro mě pochopení, spoustu věcí mě naučila. Naši byli hodně zaměstnaní. Babička mě často hlídala. Byla sama, ovdověla hodně brzy, dědu jsem vlastně ani nepoznala.

Výběr jména mě zaskočil

O babičku jsem přišla, když mi bylo šestnáct let. Den, kdy jí nečekaně zradilo srdce, byl nejsmutnější v mém životě. Často jsem pak na ní vzpomínala. Život šel dál a mně se v něm dařilo celkem dobře.

Se svými radostmi a občasnými trably jsem se chodila svěřovat na hřbitov k babiččinu hrobu. Vdala jsem se a hned zase rozvedla, protože můj první manžel dramaticky změnil po svatbě své chování – byl hrozně agresívní. Podruhé už mi to vyšlo.

Měli jsme dvě děti, jak jsme si přáli, nejprve syna, potom dceru. Zatímco syn se v životě dlouho hledal, dcera Lucie měla všechno jasně naplánováno a vytyčeno. Byla hodně rodinný typ, provdala se krátce po dvacítce. Do roka po svatbě čekali mladí dítě.

Podle ultrazvuku to měla být holčička. Dlouho pro ni vybírali jméno. Pak mě Lucie zaskočila, když mi řekla, že se jejich dcerka bude jmenovat Dagmar.

Sváděla jsem to na geny

Napadlo mě, jestli dceru neinspirovalo moje vyprávění o babičce. Ukázalo se ale, že Lucie si vlastně ani pořádně nepamatovala její křestní jméno. Byla dokonce tou shodou sama překvapená. Nedávala jsem to pak už do žádných souvislostí.

Všechno to začalo teprve tehdy, když se vnučka narodila. Porod proběhl v pořádku, z dcery se stala šťastná máma a ze mě neméně šťastná babička. Už když jsem poprvé pohlédla miminku do očí, měla jsem zvláštní pocit.

Nejprve jsem si říkala, že si jen namlouvám a že přání je otcem myšlenky, ale připadalo mi, jako bych v nich viděla pohled své babičky. Nikomu jsem to samozřejmě neříkala, stejně by to druzí lidé nepochopili.

Jak malá Dáša vyrůstala, viděla jsem podobu mezi vnučkou a její dávnou jmenovkyní čím dál tím víc. Myslela jsem si, že se prostě jen projevily geny, což se v přímé rodové větvi samozřejmě stává často. Názor jsem začala měnit, když se vnučka dostala do předškolního věku.

Neustále mě šokovala!

Pracovala jsem jako účetní na živnostenský list, takže jsem bývala často doma. Mohla jsem proto malou Dášu hlídat – stejně jako kdysi mě hlídávala moje babička. Jednoho dne jsem prohlížela staré fotografie, zatímco vnučka si hrála.

Přišla ke mně a začala se dívat na vybledlé černobílé obrázky. Pak ukázala prstem na fotku, kde byla moje babička s dědou. Zůstala jsem v šoku, když vnučka řekla, že to je Jirka. Tak se totiž opravdu můj dědeček jmenoval.

Moje překvapení narůstalo, když na dalších fotkách vnučka poznala i místa, o kterých jí nikdo předtím nemohl vyprávět – například na snímku, kde byla babička u Máchova jezera. To už jsem si začala říkat, že takové náhody prostě neexistují.

Ten pocit, že se při pohledu do očí malé Dáši skutečně dívám do očí své babičky, stále narůstal. Už jsem byla přesvědčená, že se moje milovaná babička do vnučky převtělila.

Začala jsem si zjišťovat všechno o minulých životech, zatímco chování Dáši, včetně jejích povahových rysů, mi dodávalo další a další důkazy. Vnučku jsem tím samozřejmě nechtěla nijak uvádět do zmatku.

Občas jsem se jí nenápadně zeptala na některé věci a její odpovědi mě vždy šokovaly. S nástupem do základní školy to ale všechno přestalo. Najednou si malá Dáša už nic nevybavovala a trochu se změnila i její povaha.

Tomu převtělení dodnes věřím a změnu si vysvětluji tím, že si každý člověk poté, co se znovu narodí, začne budovat svoji vlastní osobnost.

Lída Ž., (53), Karviná

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.