Domů     Přízrak vojáka z dávných dob
Přízrak vojáka z dávných dob
5 minut čtení

Hrůzné příhody přicházejí nečekaně. Stačí být místo někoho jiného v určitou předem danou chvíli na domluveném místě.

S manželem Tomášem jsme rádi jezdili na víkendové výlety. Byli jsme na to vlastně zvyklí už z dřívějška, kdy jsme se po vlastech českých toulali s našimi dětmi.

Jakmile ale oba synové i dcera vyrostli a začali žít svým vlastním životem, zůstali jsme s Tomášem na tyto malé cesty sami. Ale nevadilo nám to.

Oba jsme měli dobrodružnou povahu, dokonce ani v našem věku nám nevadilo spát jen tak v přírodě ve spacáku pod stanem, a jako bonus jsme se pokaždé z těchto výletů vrátili plní nových a pěkných zážitků.

Hledali jsme ubytování

Na jeden podzimní víkend jsme si s manželem naplánovali cestu do severních Čech. Někdy jsme si ubytování sháněli dopředu přes internet, tentokrát jsme ale jeli „naslepo“.

Pro jistotu jsme si vzali i stan, kdybychom na místě žádný příjemný a cenově přijatelný penzion neobjevili. Vyrazili jsme v sobotu brzy ráno.

Navštívili jsme polovinu z míst, která jsme chtěli vidět, a pak jsme se začali poohlížet po nějakém malém penzionu nebo hotelu k přenocování.

Štěstí nám přálo

Cesta nás zavedla do jedné menší vesnice. Už se stmívalo, navíc začal padat drobný déšť, takže spaní ve stanu nepřicházelo v úvahu. Také jsme nechtěli jezdit po kraji moc dlouho, proto jsme vzali zavděk prvním vhodným místem, které se naskytlo.

Jednalo se o malý, dvoupatrový penzion ve stavení, které připomínalo zemědělskou usedlost. Pro nás, jako pro lidi z velkoměsta, to byla každopádně romantika.

Příjemný večer

Paní, které penzion patřil, řekla, že máme velké štěstí. Ještě před hodinou měli všech osm pokojů obsazených, ale jeden host na poslední chvíli zavolal a svou rezervaci zrušil. Dopřáli jsme si dobrou večeři, sklenku vína, a pak jsme šli s Tomášem na pokoj.

V útulném prostředí jsme si při svíčce dlouho povídali, absolvovali jsme telefonické hovory s dětmi, a krátce po půldvanácté jsme se rozhodli jít spát.

Hodiny začaly náhle bít

Pokoj byl zařízen jako dávná venkovská místnost, včetně starých kyvadlových hodin, které tu ale byly už jen na ozdobu. Manžel sfoukl svíčku, zalezli jsme do velké postele s klasickými duchnami a těšili jsme se na klidnou noc.

Ještě jsme ale ani pořádně nestačili zamhouřit oči, když jsem se šíleně vylekala. Kyvadlové hodiny začaly hlasitě tikat a po chvilce se ozvalo dokonce jejich odbíjení. Byla totiž přesně půlnoc.

Přízrak vojáka v modrém světle

Vyděšeně jsem chytila Tomáše za ruku. I když se snažil, aby byl jeho stisk pevný, cítila jsem ve tmě, že se také třese jako já. Druhou rukou hledal vypínač stolní lampy.

Než ji ale stačil rozsvítit, místnost se prozářila sama – studeným, modrým světlem, ve kterém jsme spatřili mladého muže ve starobylé vojenské uniformě! Chtěla jsem nahlas vykřiknout, ale nedostala jsem ze sebe ani slovo. Jen jsem vyděšeně zírala na to zjevení, stejně jako můj manžel.

Vyslechli jsme starý příběh

Pevně jsme se s Tomášem drželi na ruce, ani jsme nedutali. Naše panika se ještě zvýšila, když postava v modravém světle promluvila. Chraplavý tlumený hlas se nás zeptal na naše jména. Manžel je tajemné noční návštěvě nakonec tichým, přiškrceným hlasem sdělil.

Z následujících slov jsme pochopili, že přízrak čekal někoho jiného – někoho, s kým si přišel vyřídit staré účty!

Přišel si pro omluvu

Zastřeně, tak, že jsme rozuměli každému druhému slovu, nám pak vyprávěl dávnou historii z doby napoleonských válek, ve které došlo k souboji dvou vojáků. Ten voják, jehož duch byl s námi v místnosti, tehdy prohrál.

Ještě než zemřel, slíbil mu vítěz, že se mu každé dvacáté výročí jeho smrti přijdou jeho potomci omluvit. A právě tu noc, kdy jsme s manželem v penzionu přenocovali, nastalo ono výročí a přízrak si tak přišel pro svou omluvu.

Já i manžel jsme stále vyděšenými hlasy řekli, že nás jeho tehdejší smrt mrzí. Přízrak vojáka se nato rozplynul a pokoj se ponořil zpátky do tmy.

Pochopili jsme, že šlo o záměnu

Manžel pak konečně rozsvítil lampu na nočním stolku. Oba jsme byli úplně propocení strachem a napětím. Jeden druhého jsme ujišťovali, že se nám to nezdálo.

Rozhodli jsme se o noční návštěvě raději před majitelkou penzionu pomlčet, aby si nemyslela, že jsme blázni. Přesto to manželovi nedalo a druhý den ráno, kdy v nás děsivá noční příhoda ještě doznívala, se jí zeptal na jméno původně přihlášeného hosta.

Souhlasilo se jménem, které přízrak vojáka uvedl. S manželem si myslíme, že dotyčný muž, který měl pokoj zamluvený před námi, o slibu svého předka ohledně omluvy určitě věděl, a nejspíš na poslední chvíli ztratil odvahu a svou rezervaci zrušil. Nám tak připravil krutou a bezesnou noc a zážitek, na který nikdy nezapomeneme.

Jaroslava M. (60), Praha

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.