Umění stárnout je velmi těžká disciplína a málokdo ji zvládne na výbornou. Ani mě se to moc nevedlo, dokud jsem nepotkala Zdenku.
Dveře od cukrárny se rozlétly a v nich stála Zdenička. Úsměv od ucha k uchu. A aniž by chtěla, ihned připoutala pozornost všech přítomných. Její naprostá přirozenost s jakou se pohybovala mezi lidmi, její bezprostřednost mě fascinovala. Věděla jsem, že já taková nikdy nebudu, ale aspoň jsem se vedle ní snažila trochu víc radovat ze života.
Jsem introvert
Vždy jsem byla velmi uzavřený člověk. Jako dítě jsem byla stydlivá, zakřiknutá, hrozně nesmělá. A to se se mnou táhlo celý život. Dokud jsem byla mladá, vždy mojí málomluvnost a ostych vyvážily jiné přednosti. Když ale přišly první vrásky a šedivé vlasy, propadla jsem panice. Rázem se ze mě stala šedá myš, kterou všichni suverénně přehlíželi. Někdy jsem si ve společnosti připadala jako neviditelná.
Strach ze stáří
Přepadl mě hrozný strach ze stárnutí. Ne takový ten běžný, kdy se podíváte do zrcadla a zděsíte se, kdo to na vás kouká. Strach to byl zcela ochromující. Propadala jsem mu čím dál tím víc. Naštěstí jsem potkala Zdenu, zdroj nezničitelného optimismu. Vrátila mi naději a radost ze života. Tedy alespoň dodnes. Jejím příchodem do cukrárny se totiž vše najednou úplně změnilo. A svět se obrátil vzhůru nohama.
Řekla to tak klidně
Zdena si nejprve objednala svůj oblíbený dortík a kafíčko a pak se konečně posadila vedle mě. Podívala se mi dlouze do očí a řekla. „Tak jsem dnes byla na vyšetření.“ Vzhledem k její dobré náladě jsem v tom neviděla nic tak strašného. Jenže ona se ke mně naklonila a oznámila mi. „Mám Parkinsona.“ Zatočil se se mnou celý svět. Vím, jak vypadají jednotlivé fáze této neléčitelné choroby, měl ji můj strýc.
Bude to na mě
Zdenka mě vzala kolem ramen. „Neboj se, máme ještě hodně času na legraci, já to tak snadno nevzdám.“ Jenže já už viděla, že i ona pod tou usměvavou tváří, cítí strach. Strach z toho, co bude. A já mám zase strach z toho, zda obstojím. Teď je totiž řada na mně. Já budu podporovat a dodávat sílu své kamarádce. Pokud to dokážu.
Anna K. (71), Ostrava
