Nebavilo mě poslouchat manželovy výčitky, že jsem opět přibrala, Rozhodla jsem se zhubnout. Radikálně změnit vzhled.
Neuplynul den, kdy bych neslyšela nějakou kritiku. Manžel si nedal ujít jedinou příležitost, kdy by nemohl zhodnotit moje stále se zvětšující pozadí, stále se zakulacující břicho, nebo dokonce stále víc tučnější tváře.
Prostě, podle něho jsem byla stará a tlustá! Jen to tak doslova neřekl, ale svoji kritiku zaobaloval do odborných termínů.
jako reklama na pneumatiky
„Víš, že po menopauze ztrácí většina žen pro muže přitažlivost?“ zeptal se jen tak ledabyle, když jsem stála u ledničky a cpala se uherákem. Vzteky jsem nemohla ani polknout, jak mě naštval! Nejhorší bylo, že měl pravdu.
Moje kdysi štíhlá postava už dávno vzala za své. Můj Jarin se mohl cpát, čím chtěl, a nepřibral. Jednou si mě na paškál vzala i moje moc dobrá kamarádka z práce. „Ty, Káčo, nic ve zlém, ale fakt máš v pase pneumatiku jako ten Michelin z reklamy.
Víš, ten panák z pneumatik!“ řehtala se. „Musím se sebou něco udělat, tohle už opravdu není možné!“ umínila jsme si a hned cestou z práce jsem se přihlásila v místní tělocvičně na nějaké cvičení.
Cvičení bylo utrpení
Byla to jóga v přetopené místnosti, aby se lidi víc potili a shazovali kila. Nazvala jsem si to v duchu skotačení a už jsem se viděla opět mladá a štíhlá. „Dělejte! Neulévejte se! Zvedněte tu nohu výš! To dokážete!
Neflákejte se!“ křičela na nás dozorkyně a v ruce měla dokonce jakýsi bič. No, tvrdila, že je to ukazovátko, aby na nás dosáhla, ale já věděla svoje. Byla to sadistka, jinak se její chování nedalo vysvětlit! Všichni byli úplně vyřízení.
Myslela jsem, že v šatně budeme svorně nadávat, ale ne. Ženské si hodinu chválily. Prý dostaly pořádně do těla! Rozhlížela jsem se kolem sebe a přemítala, zde nejsem v nějakém spolku masochistek. Nějakých těch podivných ženských, co touží po fyzické bolesti a výprasku.
Nikdo si mě nevšímal
Všechny se ale tvářily úplně normálně. Sbalily si tašky a pokojně odešly ke svým manžílkům. Zdali pak je ti jejich chlapi taky tak kritizují, jako můj Jarin? Domů jsme přišla úplně vyřízená.
„No vidíš, pár měsíců cvičení a bude z tebe zase ta stará hezká Kačena!“ řekl trochu posměšně můj muž a labužnicky upil chlazeného pivka. Ani mi nenabídl! Můj vztek dosáhl vrcholu. „Tak tohle nemám zapotřebí!“ řekla jsem si a usedla k internetu.
V luxusním zásilkovém obchodě jsme si objednala stahovací prádlo astronomické ceny. A taky nové oblečení a šminky. Hodně šminek! Další tělocvik jsem proseděla v šatně a předstírala nevolnost. Bylo to zbytečné, nikdo si mě ani nevšiml!
Zhubl manželův účet
„Nechcete zajít ke mně na kafíčko?“ zeptal se mě celkem sympatický chlapík v montérkách. Byl to místní správce a měl služební byt vzadu v přízemí za tělocvičnou. Bez váhání jsme přikývla. „Víte co, vykašlete se na cvičení a jděte příště do cukrárny.
Vždyť život je tak krátký, tak proč si ho ještě ničit nějakým zbytečným utrpením!“ poradil mi dobrácky a já ho poslechla. Další hodinu tělocviku jsem si hezky poseděla v místní cukrárně. Dva dortíky a sladká griotka mi spravily náladu.
Docela mě zahřála a tak jsem přišla domů s tvářemi červenými a oroseným čelem. „ No vidíš, jak sis hezky zacvičila!“ konstatoval můj povedený manžílek a dodal: „A víš, že už jsi určitě trochu zhubla?“
V duchu jsem se mu vysmála. Jediné, co zhublo, bylo jeho konto!
Kateřina N. (57), Znojmo
