Domů     Znovu a mnohem veseleji
Znovu a mnohem veseleji
5 minut čtení

Nejsme dokonalí a děláme spoustu chyb. Pokud si je dokážeme uvědomit, vždy je tu šance na nápravu.

Dívám se na svého tátu, který ještě v osmdesáti letech dokáže hovořit pevným a silným hlasem s patra. A slova, která říká mě hřejí u srdce a vhánějí mi slzy do očí. Jsou to slova plná chvály, uznání a hrdosti. Jsou to slova o mně.

O dceři, která má dnes promoci. O dceři, na kterou vždycky hrdý být nemohl.

Divoké dětství

Otec si vždy přál tatínkovu holčičku. Roztomilou, něžnou dívenku v nadýchaných růžových šatičkách. Jenže, to jsem já nikdy nebyla. Šatičky jsem si ihned roztrhala při první vycházce do parku mezi děti. Seprala jsem se s kluky a odřela si kolena do krve.

Už ve školce si na mě paní učitelky stěžovaly, že jsem raubíř, že jsem měla být spíš kluk. A tím to zdaleka nekončilo

Chtěla jsem být rebel

Vysloveně mě bavilo chodit neustále proti proudu. Ve škole i doma. Připadala jsem si tak důležitá a vůbec jsem se neohlížela na to, že jsou ze mě rodiče nešťastní.

Zejména otec, humanitně vzdělaný pan profesor nechápal, proč se nevěnuji studiu a raději se jen bavím. Jenže já to viděla jinak. Učení mě tehdy moc nebavilo a s rodiči jsem měla stále větší a větší konflikty.

Průšvih táta vyžehlil

Po jedné divoké noci jsem vezla kamarády domů a cestou havarovala. Nikomu se nic nestalo. Jenže já neměla ještě řidičák, auto jsem rozbila kamarádovu otci a navíc jsem před jízdou pila.

Byl z toho velký průšvih, ale otec to dokázal celé nějak zařídit, aby důsledky pro mne byly co nejmenší. Nejhorší trest ovšem byl, že jsem se za odměnu zavázala, že v pořádku odmaturuji a přihlásím se na vysokou školu. Studovat se mi ale vážně doopravdy nechtělo.

Musela jsem odejít

Přes můj odpor ke studiu se mi ale podařilo udělat přijímací zkoušky a dostat se na fakultu. Děsila mě představa dalších let na škole. Ale ještě přede mnou byly celé dlouhé prázdniny. A já potkala Zdeňka.

Byl to o pár let starší barman, který se právě rozváděl. Otěhotněla jsem. Můj otec z toho měl málem smrt. Maminka plakala. Strašně jsme se pohádali. Já nešla studovat, ale skončila jsem na pár měsíců jako servírka. Odešla jsem od rodičů k Zdeňkovi a chystala se na mateřství.

Trpký rozchod

Když mě Zdeněk poprvé uchodil, byla jsem v osmém měsíci těhotenství. Hrozně mě to vylekalo a utekla jsem ke kamarádce. Pak nastalo dlouhé období návratů a rozchodů. Mezitím se narodila Hanička.

S rodiči jsme sice měli vztahu poněkud napjaté, ale scházeli jsme se. Naši mi omáhali s hlídáním, ale i finančně. Jen jsme si příliš nepovídali. Vyhýbali jsme se záměrně ožehavým tématům. Ale já moc dobře vědělě, že nesouhlasím s mým způsobem života.

Nedobrý odposlech

Jednou, když jsem si přišla k rodičům pro dceru, kterou hlídali, nechtěně jsem zaslechla otce. Vykládal mamince, jak hrozně je ze mě zklamaný. Představoval si, že budu vysokoškolsky vzdělaná žena a místo toho dělám servírku a vedu dost neuspořádaný život.

Věděla jsem už dávno, že se za mně táta stydí. Ale slyšet to takhle nahlas a natvrdo. To bylo něco jiného. Popadla jsem dceru a zase s rodičům na nějaký čas odmlčela.

Potřebovala jsem lekci

Roky utíkaly a dcera rostla jako z vody. Najednou jsem se přistihla, že nechci, aby se jen tak poflakovala životem. Chtěla jsem, aby toho dosáhla víc než já. Jenže moje dcera byla celá po mně. Rebelka za každou cenu.

Vůbec neposlouchala, co jí říkám a životem se začala plácat stejně jako já. A já se trápila Byla to velká životní lekce, protože teprve tehdy jsem pochopila, obavy a zoufalství svých rodičů.

Velké rozhodnutí

Dcera dospěla a odešla z domu. Brzy mi pořídila krásného vnoučka. Já jsem zůstala sama a práce barmanky mě začala pěkně vyčerpávat. Ale na babičku na plný úvazek jsem se ještě necítila. Vždyť mi bylo teprve dvaačtyřicet.

A tak jsem dostala poněkud šílený nápad. Budu studovat. Už jako barmanka jsem zjistila, že mi jdou a baví mě cizí jazyky. Přihlásila jsem se proto na filosofickou fakultu a začala studovat. S touto novinou jsem se pak klidně vydala za svými stárnoucími rodiči.

Oba měli velkou radost a okamžitě nabídli veškerou podporu. Hlavně táta jakoby celý ožil.

Stálo to za to

Nebylo to vůbec jednoduché, studovat a pracovat. Ale postupně jsem to, i s pomocí táty, zvládala. Už během posledního roku studia jsem si našla zaměstnání, kde jsem své jazykové znalosti mohla uplatnit.

Sekla jsem definitivně s barmařinou a začala novou kapitolu ve svém životě. Jsem sice zatím stále sama, ale doufám, že i to se změní. Teď věřím, že je všechno možné, jsem plná optimismu. Z tátových očí jasně vidím, jak moc je na mě pyšný. A já na sebe také.

Veronika S. (47), Zlín

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může