Chci vám vyprávět příběh svého známého. Jmenuje se Radek.
Vzal si Martinu a měli dceru Janičku. Ta se velmi podobala tatínkovi a málokterý otec se tak radoval z dcery jako Radek. Na dvorku jí postavil houpačku, bral jí do lesa na houby a v neděli celá rodinka chodívala na procházky podél řeky.
Ale dům chtěl své a tak Radek začal odjíždět na týdenní šichty. Vyučený zedník neměl problém najít si práci. Jenže si našel čas i na partu kamarádů. Víkendy trávil stále častěji v cizích městech a občasné popíjení se stalo pravidelným.
Domů se vracel stále méně často. Brzy se ve vesnici šeptalo, že Radek přišel kvůli pití o práci a prý ho viděli i v nějakém moravském městě spát na lavičce. A Radkova rodinka si žila dál. Celá tíha povinností zůstala na Martině. Zhubla a pobledla.
Rodiče pomáhali, jak se dalo, ze skromného důchodu. Jako by toho nebylo dost, matka Martiny zůstala po autohavárii nehybná a tak dceři přibyla kromě vlastních starostí i péče o mámu. Jednoho podzimního rána našla Janička svoji matku ležet v kuchyni.
Prý jen taková slabost. Přešel však týden a Martina začala z ničeho nic odpadávat. Následovala nemocnice, vyšetření. Diagnóza byla jednoznačná: leukémie. Jako by na tuto rodinu dolehl černý mrak.
Čtrnáctiletá Janička se stala děvčetem pro všechno, prala, vařila, chodívala za mamkou na onkologii. A stále nosila v srdci i svého otce, i když si ho skoro nepamatovala. Jednoho dne udělala něco, co nikdo nečekal.
Její děda od ní našel dopis, jehož obsah důvěrně znal jen on. Jedna věc však mezi vesničany pronikla: Janička najednou zmizela. Říkalo se, že odešla na Moravu hledat svého tátu. Policisté rozjeli pátrací akci. Pak bylo dva až tři týdny ticho.
A tehdy se stalo něco překvapivého: Radek se vrátil. Celá vesnice žila touto zprávou. Šířily se různé dohady, kde celou tu dobu byl. Jedni říkali, že se styděl vrátit domů, druzí říkali, že byl dokonce ve vězení.
Skutečnou pravdu znala však asi jen Janička a ta o celé záležitosti nikdy nechtěla mluvit. Nemoc Martiny však postupovala dál. Radek se prakticky nehnul z domu ani na krok. Sousedé viděli, že se v noci v ložnici často svítilo, když měla Martina těžké období.
I světla sanitky občas bloudila v noční tmě, když hledala ten smutný dům. A přišel den, kdy se osud naplnil a dušička Martiny odletěla. Radek od té doby žije sám. Vlastně není sám – společně s Janičkou je často vídám sedět na rodinné lavičce. Život jde dál a láska musí zvítězit…
Marie, západní Čechy
