Domů     Změna, která se mi vyplatila
Změna, která se mi vyplatila
4 minuty čtení

Chystala jsem se na přijímací pohovor, který mohl změnit můj život výrazně směrem k lepšímu.

Oblékla jsem si to nejlepší, co jsem v šatníku měla. S líčením jsem to nijak nepřeháněla, spoléhala jsem na svoji přirozenou krásu. Vždyť práce, kterou jsem mohla získat, vyžadovala spíš určitou důstojnost než reprezentativní vzhled.

Sebevědomí k tomuto pohovoru jsem sbírala několik dní předtím. Cítila jsem se tudíž „silná v kramflecích“. Nepochybovala jsem o tom, že ono místo získám. Kdybych tomu nevěřila, proč bych tam vůbec chodila?

Nehodlala jsem riskovat žádné zpoždění, takže jsem zvolila autobus, kterým jsem na místě měla být o půl hodiny dříve. Měla jsem na sobě slušivé a přitom střízlivé dlouhé šaty. Počasí mi přálo, byl krásný jarní den, takže jsem si přes ně nemusela brát kabát.

Vnímala jsem, jak mě pozorují různé mužské oči. Vyzařovalo ze mě odhodlání – musela jsem působit jako bojovnice, která se chystá do bitvy. Dorazila jsem do cílové zastávky a vystupovala z autobusu… a náhle se to stalo.

Kdosi za mnou mi moje šaty přišlápl a já, jak jsem byla plná energie, jsem pokračovala dál. Výsledek byl katastrofální: nejen že jsem za pár vteřin stála na chodníku v negližé, ale šaty ležely na chodníku zašpiněné a roztržené.

Nejprve jsem v panice vykřikla a chránila si rukama tělo, jako by byla ohrožena moje cudnost. Potom se zděšení změnilo ve výbuch hněvu. Podívala jsem se na původce té tragédie, který stál vedle mých zničených šatů a zmateně na mě hleděl.

„Vy idiote, to vám tedy mockrát děkuju,“ dala jsem se do křiku. Autobus už odjížděl a pohledy lidí, předtím tak obdivné, se změnily v pobavené. „Já… já jsem nechtěl… nezlobte se,“ omlouval se muž, který mi na šaty stoupl.

„Chtěl nechtěl, to je jedno, podívejte se na mě, jak jste mě znemožnil,“ pokračovala jsem rozzlobeně a pěkně nahlas. „Za chvíli mám mít přijímací pohovor ohledně nové práce. Myslíte, že tam mám jít takhle?“

Vztek se pomalu měnil v lítost a pláč. Muž si sundal krátkou sportovní bundu, kterou měl na sobě. Přehodil ji přese mě. Pak sebral šaty a bezradně se na mě díval. „V kolik máte ten pohovor?“ „Za půl hodiny. To nemůžu stihnout…“ pronesla jsem zoufale.

Muž vytáhl mobil a já slyšela, jak volá taxislužbu. Zatímco jsem dál v duchu lamentovala a propadala beznaději, taxík se skutečně za pár minut objevil. „Pojeďte, koupím vám jiné šaty,“ vybídl mě muž.

Nasedla jsem a dál dokola opakovala, že to stejně nemůžeme stihnout. Za pár minut jsme byli v centru města, před módním butikem. Pomalu jsem se vzpamatovávala a docházelo mi, že „pachatel“ té nešťastné náhody mi chce skutečně koupit nové oblečení.

„No tak, rychle, vybírejte, ať jste tam včas,“ pobízel mě. Pozorně jsem se rozhlédla a potom ukázala na béžový kostým. Rychle jsem si ho v kabince vyzkoušela. Padl mi jako ulitý. Taxík na nás čekal před obchodem. Zavezl mě až na místo konání pohovoru. Muž se rozhodl, že na mě počká před budovou, aby věděl, jak jsem dopadla.

Bylo to neuvěřitelné, ale skutečně jsem ještě měla pět minut času. Jenže ta událost mě rozhodila natolik, že veškeré mé připravené sebevědomí bylo pryč. Všechna námaha tak přišla vniveč. U pohovoru jsem naprosto vyhořela. Ani jsem se nemusela ptát na výsledek.

Zklamaně jsem vyšla ven. Muž, který to všechno způsobil, na mě skutečně čekal. Z mého pohledu mu muselo být jasné, jak jsem dopadla. „Jestli jste nepochodila, je mi to moc líto,“ řekl tiše. „S těmi šaty to byla společenská povinnost džentlmena.

Teď vám vyjadřuji ještě osobní omluvu. Vím, že vám k ničemu nebude, chci jen, abyste věděla, že si tu nepozornost vyčítám a rád bych vám ji nějak vynahradil.“ Vzhlédla jsem k němu. Teprve nyní jsem si uvědomila, že je vlastně docela sympatický a přitažlivý.

„Tak odpustíte mi?“ zeptal se. Přikývla jsem. Pozval mě na večeři jako „odškodnění“… a nezůstalo jen u ní.

Toho dne jsem ztratila možnost změnit k lepšímu svoji pracovní kariéru – změnila jsem však svůj citový život a to se mi s odstupem času jeví jako lepší varianta…

Petra, západní Čechy

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.